Chachar

Václav Machek

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XXVI, 51, 191). Výklad dr. V. Martínka o tomto slově ukázal, že se dosavadní místní tradice nedají dokázati. Budiž mi dovoleno uvésti zde možný pramen jiný.

Předchůdcem chachara by mohlo býti lašské slovo machar. Kottův slovník VI, 914 je uvádí od Místku (!) s významem „trhan“ (převzal je pak Bartošův Dial. slovník moravský). Machar je od Matěj, tedy i tu se vychází — jako v místních tradicích — od jména vlastního. Prvním „chacharem“ byl tedy patrně asi občan z Místku nebo z jeho okolí, příjmením Machar, nějaký proslulý tulák a pobuda. Na Místecku se udržela původní podoba, na Ostravsku se však slovo machar změnilo v hláskách tím způsobem, že se počáteční m připodobnilo k vnitroslovnému ch. Tato změna byla usnadněna tím, že se ch cítí jako expresivní a je doma právě ve výrazech hanlivých (NŘ. XXV, 198). Nevíme, jak staré je slovo chachar, ale Jungmann je nemá, Kott je má teprve v 6. díle (z r. 1890), v témže, kde je i machar. Z toho by vyplývalo, že slovo chachar ani příliš staré být nemusí, snad nějakých sto let.

Při této příležitosti budiž zaznamenáno, že je možné vyjíti také od slova Zachar. J. Zubatý, mluvě ve Sborníku filologickém VI, 1917, 87 o tom, jak z vlastních jmen mohou vzniknouti jména obecná, dotkl se i jména Zachar (ze Zachariáš). Píše tam: „v Arch. Č. 11, 303 zachaři jsou, jak se zdá, tuláci, pobudové“. Ono místo v Archivu českém je list ze „sněmu obecního“ v Olomouci z r. 1518. Praví se v něm v § 1, že „o rajtary, škuodce a odpovědníky zemské, zachaře i jiné, o to se pány království Českého i s knížectví Slezského jednáno býti má“, § 2 je pak nadepsán „O přechovávání zachaře zde v zemi“ a mluví se v něm o tom, že nikdo nesmí chodit s ručnicí, kdo by byl přistižen, „k tomu každému má saženo býti, jakožto k člověku lotrovskému a ve zlém podezřelému, kterýž práva nebude užíti moci“. A dále se zakazuje, že se nesmějí vyráběti ručnice, které se samy zapalují, a jaký trest má nésti, kdo by je přes zápověď vyráběl nebo i jen trpěl jejich výrobu od člověka sobě poddaného. Význam slova zachař se tedy z tohoto sněmovního listu nedá určiti přesně (jiné doklady nejsou známy!), nicméně je vidět, že jde o nějaké potulné škůdníky anebo i snad o tajné výrobce zakázaných zbraní.

Tyto nové významy při slovech machar a zachar (vlastně zachař) jsou jistě zajímavé. Bohužel dalších podrobností neznáme. Vzhledem k tomu, že jméno zachař má přece jen odchylné zakončení (ř, ne r) a že slovo machar je dobře dosvědčeno z krajiny blízké a z doby nedávné, postačí, když se pro výklad chachara přidržíme jenom slova machar. Kdyby tedy místní badatelé chtěli osvětliti tu věc dopodrobna, bylo by třeba obrátit pozornost na Místecko.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 8, s. 239

Předchozí Augustin Jar. Doležal: F. X. Šalda a Jos. Pekař o tvoření slov

Následující Václav Machek: Slonbidlo