Výklady slov

Vladimír Šmilauer

[Články]

(pdf)

-

(Viz NŘ. XXV, 11 atd.)

Benzin

Benzin, „snadno zápalná tekutina, obsahující kapalné uhlovodíky“, dostal své jméno r. 1833 od berlínského profesora Eilharda Mitscherlicha (1794—1863), objevitele benzolu. Jméno vzniklo z toho, že se benzin původně získával při zahřívání benzoové kyseliny vápnem. — Benzoe je vonná pryskyřice stromu benzoového (Styrax benzoin), rostoucího v Zadní Indii, na Sumatře a na blízkých ostrovech. Užívalo se jí — a z části se jí užívá dosud — v lékařství (asa dulcis) i ve voňavkářství pod latinským jménem benzuinum; odtud je franc. benjoin, italské belzuino, anglické benjamin atd. Jako věc sama je i její jméno původu východního, ale etymologie není jistá. Nejčastěji se říká, že základem je arabské slovo lubándžávi, t. j. kadidlo z Jávy (džávy), jindy (Fokker, Zeitschrift für romanische Philologie 34, 566) se vychází z malajského hamiñjon. — Přípona -in je známa z mnohých chemických jmen, na př. alizarin, anilin, atropin, dextrin, fuchsin, kokain, toxin atd.

Chachar

O tomto slově, dobře známém z Bezruče, zaznamenává Argus XVII, 1941, 163 (bez udání pramene) místní prý tradici, že jeho původcem je moravskoostravský purkmistr Frant. Kremer. Při svém úřadování (1851—1860) označoval tuláky a lidi štítící [52]se denního světla jménem jihoamerického ptáka guacharo (lelka jeskynního; správná výslovnost je guačaro), velmi ošklivého a skrývajícího se přes den v temných jeskyních. — Nemohl by nám říci některý místní znalec, co na tomto výkladu je?

Kamenice

Ivan Honl ukazuje v Sborníku České společnosti zeměpisné 36, 1941, 100, že jméno Kamenice není jen jménem vodních toků, ale že se vyskytuje i ve jménech vrchů a strání; znamená totiž i „hromadu kamení“ (viz PS.) nebo „lom“. Tento význam zaznamenal také Fr. Teplý v Příspěvcích k dějinám českého rybnikářství 162.

Obr a olbřím

Jaký je poměr mezi slovy „obr“ a „olbřím“? — S dnešního stanoviska je mezi nimi rozdíl v míře rozšíření. „Obr“ patří k základní zásobě slovní; užívá ho stejně lidová pohádka jako básník, učenec jako králikář. Naproti tomu „olbřím“ je slovo omezené na vyšší vrstvy jazyka: na jazyk básnický, na jazyk knižní (v biologickém termínu „olbřímství“, gigantismus, užilo se ho místo slova „obr“ pro lehčí způsob tvoření). — „Obr“ je staré české slovo; nacházíme je v podobě „ober“ už v Alexandreidě: Bieš tu také ober jeden…, člověk postavú nekrátkú, Muřín otcem, ober matkú (Budějovický zlomek, v. 158n.); adjektivum k tomu je „obrový“: neb obrové srdce jmějéše (Svatovítský zlomek 307). V Klaretově slovníku (kolem 1360) je jednoslabičné „obr“. — „Olbřím“ je slovo mladé a rozšířili je u nás hlavně lumírovci; jeho pramen je pol. „olbrzym“ (odtud je i lašské oľbřim). Tato podoba je v polštině novější; v XVI. století bylo „obrzym“ a předtím ještě „obrzyn“. I není těžko v této podobě „obrzyn“ poznati příponu -yn, která je také ve Węgrzyn, Turczyn a je v českém Turčín, Tatařín. Je to přípona singularisující, označuje se jí jeden příslušník národa. V církevní slovanštině nacházíme rovněž slovo obrin. Je tedy „obr“ i „olbřím“ historicky slovo jedno. Podle výkladu Meilletova pochází ze jména Avarů (VI. stol.). Že se jména obávaných národů stávají v lidové tradici označením obrů, je věc dobře známá: německé Hüne, obr, uchovává vzpomínku na Huny, rus. ispolin, pol. stolim, stwolin jméno Spalů (II. století); ve středobalkánských pohádkách vystupuje národ obrů Elimů (= Hellénů) atd. Je tedy tento výklad značně pravděpodobný, lepší než druhý, který vychází z gotského slova „abrs“, udatný.

[53]Raroh

Raroh je druh sokola. V dnešní ornithologii znamená druh Falco cherrug (raroh velký) a Falco biarmicus (raroh jižní), v staročeských překladech biblických se jím překládalo latinské „herodius“. Jak ukázal J. M. Kořínek, vzniklo z „raroh“ slovo „rarach“. V slovenštině má „rároh“ také význam „kníže zlých duchů“, v polštině znamená „raróg“ také netvora. Právě zvláštní významy daly podnět V. Machkovi, aby (v Acta linguistica slovaca III, 84—88) hledal původ tohoto slova, dosud vykládaného ze substantiva rar”, křik, v oblasti bájeslovné. Mezi iránskými bohy nachází jednoho, který se projevuje také jako pták váragna. Z tohoto slova vzniklo prý „raroh“: -na se cítilo jako přípona a odsunulo se; počáteční v se vlivem blízkého r změnilo v r. — Odvozování slovanského slova z iránštiny není nijak nepravděpodobné. Vždyť po tisíc let, až do vpádu kmenů turkotatarských ve IV. století po Kristu, bylo celé jižní Rusko osídleno iránskými kmeny (Skythy, Sarmaty). Slované s nimi přímo sousedili a přijali od nich nejedno slovo, zvláště také jména představ mythologických (i o slově Bůh se soudívá, že se dnešní jeho význam vyvinul pod vlivem skythským).

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 2, s. 51-53

Předchozí Eugen Knap: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Následující Karel Svoboda: Romantický život Lisztův