Časopis Naše řeč
en cz

O jazyce našich časopisů

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Předmětem naší poznámky je tentokrát měsíčník MY 64, který vydává ÚV ČSM v nakladatelství Mladá fronta. Vychází teprve od letošního roku. Cílem tohoto časopisu je získávat a prohlubovat zájem naší mládeže o politické a kulturní otázky současnosti, a především mládež v tomto směru vhodně vychovávat, vést a usměrňovat. Je to časopis obsahově velice hodnotný, pestrý a zajímavý; o jeho oblibě svědčí i to, že výše jeho nákladu stále neuspokojuje poptávku. — Jeho jazyková úroveň proto není bez významu; na některé její nedostatky bychom redakci tohoto časopisu rádi upozornili. — V posudku vycházíme z 1. až 4. čísla z ledna až dubna t. r.

Můžeme říci, že dobrou jazykovou úroveň mají obsáhlejší články autorské, které se zabývají politickými, kulturními a hospodářskými otázkami dneška a prací a problémy mládeže u nás i v zahraničí; platí to i o reportážním románu na pokračování, o povídkách a drobnějších literárních žánrech, a do jisté míry i o některých stálých rubrikách („Kalendář připomíná“, „Hádankářský turnaj“) a o kursech na pokračování (např. „S batohem na zádech“). — Jsou psány zajímavě, jasně, mají dobrou větnou stavbu, jsou stylisticky propracované; přístupným způsobem přibližují i složitější problémy. Prohřešky proti jazykové správnosti jsou v nich ojedinělé.

Totéž již, bohužel, nemůžeme prohlásit o jiných příspěvcích v časopisu. Nejčastěji se v nich objevují různé nedostatky stylizační. Je to např. neobratný slovosled, který je důsledkem nesprávného aktuálního členění věty; zaviňuje nepřehlednost a obtížnější srozumitelnost textu. Např.: „Je všeobecně známou skutečností, že džezová hudba, jak se mylně domnívají lidé, kteří nerozlišují jednotlivé žánry, není v popředí zájmu mladých lidí“ (str. 52, číslo 2, dále jen 52/2). — Lépe: … že džezová hudba není v popředí zájmu mladých lidí, jak se mylně domnívají ti, kteří nerozlišují jednotlivé žánry. — „… nabídl jim, že z nich udělá jednu třídu na své škole se zaměřením na fyziku“ (12/4). Na fyziku má být zaměřena jedna třída, nikoli celá škola, jak by z této stylizace mohlo vyplývat; souvětí je proto třeba upravit: … nabídl jim, že z nich udělá na své škole jednu třídu se zaměřením na fyziku (pomíjíme tu ovšem neobratné spojení se zaměřením na fyziku). Dodávají zprávy telegraficky a dálnopisem bleskovou rychlostí dalším agenturám…“ (14/4). Lépe: Bleskovou rychlostí dodávají telegraficky a dálnopisem zprávy dalším agenturám.

Setkáváme se i s větami, jejichž stylizace umožňuje různý výklad sdělení; to ovšem znesnadňuje rychlé porozumění textu. Např: „Totéž představení přináší o měsíc později v Hronově souboru vysoce kladné hodnocení a uznání i režisérovi pořadu Miroslavu Ko[306]vaříkovi jak za režii (,) tak za herecký výkon“ (48/2). Autor chtěl buď říci, že kladné hodnocení a uznání se dostává nejen souboru, ale i jeho režisérovi, nebo že kladné hodnocení přísluší souboru, uznání režisérovi. V prvém případě by bylo přesnější: Totéž představení přináší … souboru vysoce kladné hodnocení a uznání, přináší je i režisérovi pořadu…, a to jak za režii, tak za herecký výkon. V druhém případě by byla vhodnější stylizace: … přináší souboru vysoce kladné hodnocení a režisérovi pořadu uznání, a to jak za režii, tak za herecký výkon.

K stylizačním neobratnostem náleží i nevhodný výběr jazykových prostředků, jako je např. v souvětí: „… naučit muže a ženy jak se patří bojovat a vítězit nad komunistickou taktikou a jak vytvářet silné svobodné společnosti“ (16/4). Rušivým prvkem v této větě je užití příslovečného výrazu jak se patří (správně má být napsán jako jedno slovo) ve významu ‚řádně, správně‘. Mělo by mu předcházet — v zájmu zachování jednotné stylizace obou vedlejších předmětných vět — příslovce jak (čili jak jaksepatří bojovat); od toho autor upustil, aniž nahradil příslovečný výraz něčím jiným. Nejvhodnější by tu bylo příslovečný výraz jaksepatří nahradit synonymním příslovcem, např.: … naučit muže a ženy, jak řádně bojovat a vítězit … a jak vytvářet… — S násilným využitím významového rozdílu sloves se setkáváme v reportáži s názvem Kdo řídí a kdo se řídí (21/4): „Řídí řidič a se řídí autostopař Řádem autostopu od té doby, co je zorganizován (,) předtím nepsanými pravidly“. (Ve větě je i chybná interpunkce; těžko lze také říci, že se nějaký řád — kromě řádů náboženských — organizuje, spíše vytváří, je ustavován, vzniká apod.) Autor tu chtěl stylisticky využít rozdílu sloves řídit a řídit se, působí to však velice vyumělkovaně, rovněž slovosled a celkové členění věty vyžaduje nutně úpravu. Např.: Řídí řidič, autostopař se (naopak) řídí Řádem, autostopu, a to od doby jeho vzniku z dříve nepsaných pravidel.

Stylizační nedostatky se objevují i v porušování jednotnosti osoby ve vyprávění („Autostop má … výchovnou cenu: Za prvé: Učí člověka trpělivosti. Za druhé: Naučíte se hospodařit se skrovnými prostředky“ — 21/4), v jednotvárném opakování určité části věty, aniž má jakoukoli funkci (v jednom odstavci se objevuje čtyřikrát průměrné využití pracovního času — 15/2), v nevhodných výrazech („Zdejší odbor nesouhlasí s obviněním práce obou soudruhů — 2/3; lze obvinit člověka ze špatné práce, nikoli práci samu, tu je možné jen hodnotit; proto je lepší větu rozvést do souvětí: Zdejší odbor nesouhlasí s tím, že oba soudruzi byli obviněni ze špatné [nepoctivé, lajdácké] práce).

Jazyková úroveň časopisu bývá někdy narušena i nesprávnostmi v užití různých vazeb a spojení: „Nechceme unavovat naše čtenáře úvahami o jeho podrobnostech (tj. plánu) a možnostech na jeho uskutečnění“ (33/4); správně: … možnostech jeho uskutečnění. — „… sám ji nahrál na klavifon (správně: na klavifoně) na magnetofonový pásek“ (49/2). Jsou tu i chyby tvaroslovné, např. ve tvarech osobních jmen vlastních (americkému dramatikovi Williamsovi Tennesse — správně: Williamsu Tennessovi — 36/2).

V časopise nás zaráží velmi mnoho chyb v interpunkci; mnohdy svědčí o neznalosti nebo nedůsledném dodržování základních pravidel. Tak najdeme doklady toho, že autoři nesprávně oddělují čárkou — obvykle z jedné strany — přívlastek těsný, tj. takový, který vyjadřuje vlastnost podstatnou, a který proto nelze vynechat bez porušení smyslu, tj. beze změny význa[307]mového rozsahu jména, ke kterému se vztahuje („Pravidla českého pravopisu“, s. 81; viz též M. Sedláček, „Zase jednou o psaní čárek“, Naše řeč 47, 1964, č. 2). Např.: „Článek Soustružnické řemeslo má zlaté dno (,) jedná o nás a o ostatních mladých lidech z naší dílny“ (2/2). — „Zvyk předkládat předem otázky (,) se už u nás ustálil“ (28/3). — „… zbývá: Čas jeřabin (,) režiséra M. Soboty, Táto, přečti to (,) Dušana Kleina a Postava k podpírání (,) P. Juráčka“ (41/3).

Setkáme se i s příklady volného přívlastku odděleného pouze z jedné strany. Volný přívlastek nezužuje významový rozsah podstatného jména, lze jej vynechat, aniž se tím poruší smysl, a proto jej čárkami oddělujeme, a to z obou stran. — Např.: „Profesor Knichal, pracovník Matematického ústavu v Praze ()[1] na otázku…“ (11/4). — „Výrobní kapacitu existujících strojů je možno zvyšovat modernizací, která je buď typová (zvyšuje technickou úroveň stroje) () představovaná progresívnějšími výrobními parametry, anebo účelová“ (16/2).

Občas bývá opominuto i oboustranné oddělování volně připojených větných členů a samostaných nevětných vsuvek a vysvětlivek, dodatků, výrazů, které jsou do věty volně vloženy nebo k ní připojeny („Pravidla českého pravopisu“, s. 79): „… provedení poezie, v němž se nejedná (správně: nejde) o pouhou recitaci na scéně () ať už zády () nebo bokem k hledišti, ale o skutečné divadlo básní“ (48/2). — „Na podiu je, dejme tomu () Eva Pilarová“ (52/1). — „Nenoste a nevozte s sebou nic zbytečného () žádnou přítěž“ (3/4 — příloha).

Často autoři od sebe čárkou nesprávně oddělují v jednoduchých větách větné členy, mezi kterými je přímá závislost. Např.: „Že potřeboval psát a vyšlo mu z toho (,) to, co znal nejlépe…“ (43/2). — „Málokoho asi napadne (,) hlouběji nad nimi přemýšlet“ (3/4). — „Argumentem pro tyto názory budiž v minulé recenzi uvedená (,) hra Milana KunderyMajitelé klíčů“, která co do novosti…“ (45/2). — „Podobně jako v Evropě (,) nastal hlavní rozkvět grafiky i v Americe až v našem století“ (46/2).

Nedůsledně bývají oddělovány i jednotlivé věty uvnitř souvětí, a to jak souřadného, tak i podřadného: „… není možné () abychom nedali předem rozhodnout a prověřit celou záležitost“ (29/2). — „… zato však věděl, že je to všude napsáno () a proto že on to píše také“ (3/4). — „Loni se představila řada nových jmen našeho výtvarného umění, z nichž mnohá jsme sice už znali z větších souborů () ale teprve samostatné výstavy umožnily poznání jejich práce“ (50/2).

Samostatné nevětné vsuvky, vysvětlivky a dodatky se oddělují také pomlkami; ani jejich používání není v časopise ve shodě s Pravidly: „… jejich kapitán — velvyslanec () požádal o odvetu v judo“ (39/3). — „Píše »čistou« lyriku, … protože tu druhou — politickou () zatím neumí“ (46/1). — „U nás zatím džezových zpěváků a zpěvaček — opravdu džezových () mnoho nemáme“ (53/2). — „První (procedura) — stanovení sušiny. Druhá () určení množství tuku“ (58/1).

V pravopise se vedle chyb v interpunkci objevují často nedostatky v psaní velkých písmen. Překvapuje především kolísání u týchž názvů, dokonce v témž odstavci. Např. (28/2) je Státní i státní plán rozvoje vědy (má být s-), v názvech fakult se střídají na různých místech velká písmena s malými, ač mají být všude malá (Strojní f., Fakulta elektrotechnická — 10/4, filmová fakulta — 42/2, fakulta mezinárodních vztahů — 28/1), naopak v názvech vysokých [308]škol píšeme počáteční písmeno velké (proto i Vysoká škola politických a hospodářských věd — 20/1); šťastný nový rok píšeme s malým n, nemyslíme-li tím pouze svátek 1. ledna — 63/1. — Není dobrou vizitkou redakční práce, najdeme-li v časopise nejednotně psáno rock’n’rol, rock’n roll a rock and roll (56/1, 67/1) — správně píšeme počeštěné rokenrol (ale píšeme-li anglicky, pak přesně) — a objevují-li se v něm příslovce psaná jako dvě slova (od shora — 66/1).

Naše připomínky k jazykové úrovni časopisu MY 64 ukazují, že v něm na určitých místech nedostatky jsou, zejména ve složce stylizační a pravopisné (interpunkce, velká písmena). Větší pozornost musí být věnována zvláště drobnějším zprávám („Čísla do kapsy“, „Kuriózní svět“, „Co je to“), poznámkám, sdělením, reportážím, recenzím a článkům o práci umělců a uměleckých souborů. Zdá se, že vznikají mnohdy narychlo, a to je na úkor jejich kvality, která nemůže obstát ve srovnání s obsáhlejšími články autorskými. Větší redakční péče by je jistě snadno odstranila a postavila tak dobrou úroveň jazykovou naroveň hodnotné úrovni obsahové. Časopis MY 64 si to jistě zaslouží.


[1] Takto naznačujeme, že tu čárka (a dále též pomlčka) chybí.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 5, s. 305-308

Předchozí Slavomír Utěšený: J. Š. Kubín stoletý

Následující Zd. Hrušková: V Cambridži

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1