J. Š. Kubín stoletý

Slavomír Utěšený

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 7. října 1964 dovršil plných sto let svého činorodého života jičínský rodák Josef Štefan Kubín, jeden z předních českých dialektologů v údobí po r. 1900. Plody jeho životní práce na tomto poli jsou opravdu nepřeberné: Už v r. 1913 vyšla „Lidomluva Čechů kladských“, věnovaná zahraniční větvi severovýchodočeského lidu v okolí Chudoby u Náchoda. Kladska se týkala i dvousvazková sbírka „Povídek kladských“ (1908 a 1910) a soubor „Kladské [304]písničky“ (1925), jakož i četné drobnější studie a materiály. Velkou pozornost věnoval Kubín i potomkům exulantů v okolí Střelína u Vratislavi: jejich etnografii i jazyk zpracoval souhrnně zvláště v knize „České emigrantské osady v pruském Slezsku“ (1931). Neméně významným činem bylo svého času vydání rozsáhlého souboru „Lidových povídek českého Podkrkonoší“, opatřené kritickým komentářem Polívkovým (1922 a 1926), který se dočkal ve výboru dokonce dvojího vydání čtenářského (1941 a 1950). Právě tyto povídky „sepsané z úst lidu“ zůstanou na svou dobu vynikajícím dokladem autentického textového podání, k němuž se také stále znova mohou badatelé vracet. Tím však Kubínovy zásluhy o českou dialektologii nekončí. Valná část výsledků jeho sběratelského úsilí je zatím nepřístupna širší veřejnosti, zůstávajíc v řadě rukopisných sbírek předaných koncem dvacátých let do fondů býv. České akademie věd a umění a uložených dnes většinou v Ústavu pro jazyk český v Praze. Nejcennější služby tu prokazuje jeho slovník z rodného Jičínska, obsahující asi 10 000 hesel.

Česká dialektologie slaví letos shodou okolností ještě jedno stoleté jubileum: v r. 1864 vyšel ve Vídni z pera A. V. Šembery první souborný popis českých a slovenských nářečí, „Základové dialektologie československé“. Sto let, která od té doby uplynula, vyměřujíce zároveň běh života Kubínova, je vyplněno činností celé řady sběratelů a badatelů, kteří krok za krokem snášeli příspěvky pro soustavný přehled českých nářečí, budovaný nad načrtnutým Šemberovým půdorysem, a vnášeli tak zároveň stále více světla do mnohdy spletitých otázek naší dialektologie. Více než kdykoli jindy si dnes uvědomujeme, že J. Š. Kubín, jehož dílo organicky vyvrcholilo v nejtěžších dobách národa vlastní uměleckou tvorbou, vyznačující se přimknutím k jistotám domova, vytyčil i na této dlouhé cestě české dialektologie milníky nad jiné významné.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 5, s. 303-304

Předchozí Bohuslav Havránek: L. Kopeckij sedmdesátníkem

Následující Miloslava Knappová: O jazyce našich časopisů