85 let seniora bohemistiky akademika Fr. Ryšánka

Bohuslav Havránek

[Articles]

(pdf)

-

Senior bohemistiky, akademik František Ryšánek, jedinečný znalec starého českého jazyka a středověkých literárních památek českých, dožil se svěží 26. srpna 85 let. Zároveň slaví skoro šedesáté jubileum vědecké činnosti, která u něho za posledních 15 let spíše dospívá vyvrcholení, než by ustupovala. Čtenáři Naší řeči se častěji setkali v našem časopise s příspěvky obsahujícími výklad jednotlivých málo jasných slov. Proto Naše řeč má dvojnásobnou milou povinnost vzpomenout jeho jubilea.

Akademik Ryšánek přinesl si ze svého rodného kraje — z Výšovic na Hané — i do své odborné práce houževnatost a vytrvalost našeho lidu, jaké právě jeho složitý obor vyžaduje. Na pražské universitě koncem minulého století zastihl ještě Jana Gebauera v největším rozmachu činnosti a zůstává jeho věrným žákem po celý život (v posledních pěti letech vydal znovu jeho klasickou „Historickou mluvnici jazyka českého“ [díl III — Tvarosloví, část 1 Skloňování, 1960, a část 2 Časování, 1958] s cennými doplňky); od Gebauera přijal také podněty pro svůj nejvlastnější obor, studium staré literatury české, a zejména díla Tomáše Štítného. Vykládá jeho dílo s rozsáhlou znalostí celé středověké literatury, odhaluje jeho postupný růst, určuje nová, dosud neznámá jeho díla, vydává jeho spisy. Nedávno vyšlo jeho vydání Tomáše ze Štítného Sborníku vyšehradského I, Úvod a text (Praha 1960). Středem jeho zájmu jsou i jiné osobnosti revolučního a reformně náboženského hnutí, Jan Hus, Chelčický, Rokycana, Blahoslav a Komenský, i přípravné období v 14. století. Každý jeho i drobný příspěvek obsahuje vždy nějaký objev literární, historický nebo textologický.

Jako vynikajícího znalce starého jazyka i písma lákají jej texty složité pro výklad, ať jsou to české zlomky psané hlaholicí, nebo nově objevené Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Své interpretační umění uplatnil i ve výkladu jednotlivých slov a míst; např. v Naší řeči vyšly studie Olovrant, havránka (19, 1935, s. 289n.), [289]Haňbolický? (34, 1950, s. 179n.), Čermná (34, 1950, s. 177n.), Podfuk. Foch (35, 1951, s. 12n.), O domněle staročeském tvaru cíž (39, 1956, s. 24n.), K původu slovesa peskovati (39, 1956, s. 76n.). Kromě vydaných příspěvků prospěl Ryšánek mnohonásobně po textové stránce oběma dílům nového Výboru ze starší literatury české (první vyšel r. 1957, druhý je v sazbě) i přípravným pracím k staročeskému slovníku, na němž pracuje příslušné oddělení Ústavu pro jazyk český. Mistrným kusem interpretace je také úplný Slovník k Žilinské knize (Bratislava 1954), důležité to památce české s mnoha slovakismy.

Byl již členem bývalé České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk a od začátku nové, Československé akademie věd byl zvolen jejím členem korespondentem a r. 1955 akademikem; od r. 1952 je členem vědecké rady Ústavu pro jazyk český a dlouho externě vedl jeho oddělení pro vývoj jazyka. Po mnoho let je spoluredaktorem Listů filologických.

Na vysokou školu se akademik Ryšánek dostal jako učitel pozdě, skoro když se mu blížila padesátka, ale přesto za svého působení v Bratislavě (1926—1939), krátce v Brně a pak od r. 1945 v Praze vychoval řadu žáků, odborníků v staré české literatuře a jazyku, štědře jim rozdávaje své vědomosti a vychovávaje je k svědomitosti i odpovědnosti ve vědecké práci. U svých žáků slovenských i českých, ač jim nikdy nelichotil, těší se opravdové úctě i lásce.

Naše řeč, volume 45 (1962), issue 9-10, pp. 288-289

Previous Stanislav Králík: Deset let Ústavu pro jazyk český v Československé akademii věd

Next Josef Hrabák: Několik úvah o obecné češtině a vulgarismech v současné české próze