Časopis Naše řeč
en cz

Jednoslužný provoz

Kch

[Drobnosti]

(pdf)

-

V pražském večerníku vyšel před časem delší článek o zavádění provozu bez průvodčích v dopravních prostředcích. Tato novinka zatím naráží na některé organizační potíže, avšak nemenší potíže se objevují i po stránce jazykové. Vedle výrazu provoz bez průvodčího nebo samoobsluha se tu totiž setkáváme s oficiálním označením jednoslužný provoz, ba dokonce jednomužný provoz. Jsou to výrazy tvořené správně?

[117]Složených přídavných jmen typu jednoslužný, která obsahují v první části číselný výraz a v druhé přídavné jméno dějového charakteru, není v našem jazyce mnoho. Jsou to jen některá pojmenování odborná. Zemědělští odborníci znají výraz jednosečný jetel, to je takový, který se seče jen jednou do roka, mineralogové zase mluví o dvojlomném krystalu, který lomí světlo dvakrát, a v chemickém názvosloví se užívá termínu dvojsytná kyselina, to jest, laicky řečeno, kyselina dvakrát nasytitelná.

Ve všech uvedených výrazech určuje číselný výraz takovou okolnost děje, která se v rozvedené větě vyjadřuje číselným příslovcem: jednosečný jetel — seče se jednou; dvojlomný krystal — lomí dvakrát nebo dvojmo; dvojsytný — nasytitelný dvakrát. Výraz jednoslužný však v uvedeném užití neznamená ‚sloužící jednou‘. Chce se jím naznačit, že v dopravním prostředku slouží jen jedna osoba, řidič. Číselný výraz tu tedy nevyjadřuje okolnost děje, nýbrž nositele děje, nebo lépe řečeno počet jeho nositelů. A tvoření složených přídavných jmen s tímto významem je v češtině naprosto neobvyklé a nesprávné. Je to asi tak, jako kdybychom takový způsob výuky ve škole, při němž všem předmětům vyučuje jen jedna osoba, nazvali podle tohoto vzoru „jednoučnou výukou“, nebo třeba auto uzpůsobené k tomu, aby v něm seděly pouze dvě osoby, „autem dvousedným“.

Proto je i spojení jednoslužný provoz téměř nesrozumitelné a veřejnost je právem kritizuje. Nejasnost spojení jednoslužný provoz zřejmě způsobila, že zkomolením vznikl výraz nový, totiž jednomužný provoz. Tím se však nic nenapravuje; tento výraz není vhodný ani z důvodů věcných, protože v Dopravním podniku zaměstnávají právě tak ženy jako muže, a to i jako řidičky.

Jestliže se tedy nepřijde na výraz vhodnější, bude lépe zůstat u nejběžnějšího označení provoz bez průvodčích, protože ani výraz samoobsluha, převzatý z našeho obchodního života, zcela nevystihuje označovanou skutečnost, že totiž cestující vkládají jízdné do zvlášť upravené pokladny. Větší oprávnění by toto označení mělo, kdyby si cestující sami trhali jízdní lístky.

Přitom si ovšem uvědomujeme, že ani vyjádření provoz bez průvodčích (popř. jezdit, dopravovat atp. bez průvodčích) není zcela bez závad; nevýhodná je zejména ta skutečnost, že od něho lze jen s obtížemi utvořit jméno přídavné (nejvýhodnější by bylo, jak se zdá, přídavné jméno „bezprůvodčový“).

A nakonec ještě jednu poznámku: Až se dopravní podniky v našich městech dostanou k tomu, aby zavedly v trolejbusech, autobusech a tramvajích provoz bez průvodčích, bylo by dobře, kdyby to veřejnosti oznámily způsobem vhodnějším a srozumitelnějším, než to uči[118]nil Dopravní podnik v Ostravě. Část textu vývěsky v ostravských tramvajích, kterou ocitujeme, by měla sloužit jen jako výstražný příklad. Zní doslova takto, a rozuměj jí, kdo můžeš: Zavádíme jednoslužný provoz spřažených čtyřnápravových tramvají T.

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 3-4, s. 116-118

Předchozí František Váhala: O jazyce časopisů a novin

Následující Antonín Tejnor: Nasměrujte anténu na vykrývací vysílač