Zpravodaj místopisné komise ČSAV

Ivan Lutterer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V poslední době dostává se u nás onomastice, tj. studiu vlastních jmen osobních a místních, stále více odborného i laického zájmu: aktivizují se síly starších a zkušených již odborníků, vytváří se kolektiv mladších nadšenců pro onomastiku, činí se organizační opatření ke koordinaci rozptýleného úsilí a k technickému zabezpečení onomastické práce, a kupodivu roste i počet laických zájemců věnujících se praktické péči o otázky místního názvosloví.

O tom všem svědčí publikační vzestup za posledních několik let,[1] ustavení onomastické komise při Československém komitétu slavistů, reorganizace místopisné komise Československé akademie věd jako řídícího střediska onomastického bádání, dále úspěšně se rozvíjející činnost onomastického semináře prof. Šmilauera i ohlas relací o místních názvech v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu (ty připravily půdu pro nadcházející spolupráci veřejnosti s odborníky při sbírání pomístních jmen).

[43]Na tom, že se o oživeném ruchu v naší onomastice může přehledně informovat jak zájemce doma, tak i v cizině, má velkou zásluhu nedávno založený Zpravodaj místopisné komise ČSAV (vychází od ledna 1960 pětkrát ročně zatím v cyklostylované formě). Přes poměrně krátkou dobu existence časopisu rýsuje se již nyní zřetelně jeho osobitý profil. „Zpravodaj místopisné komise“ je kolektivním dílem našich jazykovědců, historiků, zeměpisců i vlastivědných pracovníků, kteří se zabývají studiem zeměpisných a osobních jmen. To odpovídá modernímu pojetí onomastiky jako pomezní disciplíny lingvisticko-historicko-geografické a zároveň přispívá k obsahové pestrosti a zajímavosti časopisu. V redakci jsou dva jazykovědci (Vl. Šmilauer a J. Svoboda) a jeden historik (Fr. Roubík); to nepřímo naznačuje, že se lingvistice přisuzuje postavení přední, ne-li dokonce vedoucí.

Časopis kromě své funkce zpravodajské (oblíbena bývá „Stovka onomastických zpráv a poznámek“ z pera Vl. Šmilauera), koordinační (srov. diskuse o přípravě slovanského toponymického atlasu nebo o sjednocení slovanské onomastické terminologie) a bibliografické (srov. soupis prací o pomístních jménech) plní ještě několik úkolů dalších: referuje o domácích i zahraničních pracích onomastických, uveřejňuje materiál k dějinám naší onomastiky a pravidelně přináší i stati původní (např. o Goethově vztahu k českým místopisným názvům, o našich místních jménech v středověkých itinerářích cizozemských cestovatelů, o místních jménech s přívlastkovým určením aj.). S poměrně nízkou grafickou úrovní časopisu (od 2. ročníku se částečně zlepšila)[2] kontrastuje dobrá úroveň jeho obsahu: z prvního ročníku zasluhují obzvláštní pozornosti Honlovy kapitoly „K zájmu o místní názvy v době předbřeznové“, Nuhlíčkova stať o zásadách úpravy místního a pomístního názvosloví, Šmilauerův návrh klasifikace pomístních jmen a návod ke sbírání jmen traťových, a konečně Svobodovo zpracování onomastické terminologie slovanské. Užitečný je i soubor rejstříků (věcný, autorský, osobních jmen, místních jmen, slov a morfémů), které sestavil M. Frydrich.

Význam „Zpravodaje místopisné komise“ i obliba, které se u našich pracovníků v onomastice těší, dávají reálný podklad úvahám o přeměně „Zpravodaje“ v časopis, který by byl postaven naroveň ostatním časopisům akademickým.

---

[1] Srov. zvláště V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, 1960 (viz zprávu J. Spala v Naší řeči 43, 1960, s. 289); J. Svoboda a V. Šmilauer, Místní jména v Čechách V, 1960 (viz zprávu J. Spala v Naší řeči 44, 1961. s. 300); H. Sáňka, Pomístní názvy brněnského okolí, 1960.

[2] Grafická úprava, lépe řečeno neúprava, skutečně překvapuje; vždyť i při zvoleném výrobním postupu bylo by možno postupovat vkusněji a úpravněji. Není-li možno založit nový časopis, měl by Slovanský ústav napříště umožnit výrobu rotaprintem. Pozn. red.

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 1-2, s. 42-43

Předchozí Josef Filipec: Kniha o jazykovém vyjádření obsahových souvislostí

Následující Alfons Welter: Z poradny Jazykovědného ústavu Maďarské akademie věd