Časopis Naše řeč
en cz

Novinářská čeština

Jaroslav Machač

[Drobnosti]

(pdf)

-

V této naší pravidelné rubrice věnované otázkám jazyka v novinách přichází tentokrát na řadu sportovní tisk. K posouzení jeho současné úrovně jsme vybrali několik čísel Československého sportu, vydaných v rozmezí jednoho měsíce na rozhraní minulého a letošního roku.

Bylo zde několikrát v různé formě konstatováno, že se jazyková úroveň našich novin stále zlepšuje. Hned úvodem chceme říci, že nejvýrazněji se toto zlepšení projevuje právě ve sportovních rubrikách ústředního tisku i v časopisech s výlučně sportovní tematikou.[1] Je tomu tak ovšem nikoli proto, že by sportovní novináři předstihli po této stránce své ostatní kolegy, ale především proto, že zde ještě před krátkou dobou byla jazyková situace krajně nepříznivá.

Nejzávažnějším nedostatkem, jímž většina sportovního tisku trpěla a dosud — ovšem v menší míře — trpí, je nevhodné a nadměrné užívání slangových a nespisovných výrazů a obratů, a to nejen v reportážích, ale i v článcích, jejichž zaměření a tematice odpovídá neutrální výkladový styl. Je to dáno především tím, že „sportovní jazyk“ vyrůstá z půdy zvláště živé, i tím, že nejen převážná většina odborných sportovních názvů, zvl. z nejpopulárnějších sportovních odvětví, ale i výrazy, spojení a obraty slangové jsou známy širokému okruhu tzv. pasívních sportovců, tj. právě i velké části čtenářů sportovního tisku. To již samo sebou sportovní novináře svádí, aby těchto nespisovných výrazových prostředků užívali, a to často zcela nemotivovaně, buď jen z pohodlnosti, nebo z nesprávně chápané snahy o větší přitažlivost a zajímavost projevu.

Připomeňme si tu jako odstrašující příklad jeden z referátů „Československého sportu“ o hokejovém utkání, otištěný již v loňské hokejové sezóně. Nespisovnými výrazy se jen hemží. Hra jednoho z mužstev připomíná solidní mašinu, druhému mužstvu nesedí vyčihovanda, tj. důsledná obranná hra, jeden z útočníků zapomínal makat i v obraně, ale brankář měl více štěstí než kumštu. Jeden z hráčů soupeře byl zdatným hercem, tj. často předstíral zranění, ale měl to štěstí, [121]že ho rozhodčí šanovali. Vcelku byl referent s utkáním spokojen, mělo prý švih a šťávu. A protože šlo o utkání, v němž jedním ze soupeřů bylo mužstvo Plzně, nadepsal referent svou zprávu v duchu této spíše pivní než sportovní hantýrky titulkem: Plzeň má říz i na ledě.

Od takovýchto výstředností, před nedávnem ne příliš vzácných, se náš sportovní tisk ve své většině již oprostil, aniž tím ztratil na zajímavosti a přitažlivosti. Nechceme ovšem na druhé straně tvrdit, že by individuální užití nespisovných prostředků, a to zvláště v novinářských projevech reportážního charakteru, nemělo vůbec oprávnění. Zdá se nám totiž, že někteří stálí přispěvatelé „Československého sportu“ zacházejí do druhého extrému. Ze strachu před nespisovným vyjádřením dávají do uvozovek jako zvláštní i takové výrazy a obraty, které jsou ve spisovném jazyce zcela obvyklé. Např.: Rys podrazil Cimrmanna, jistě neúmyslně, ale ten při první příležitosti oplácel (11/12 58). — (Kulíček) kotouč ani nepodržel (tamtéž).

Právě tím, že se sportovní slangové výrazy pro obecnou oblibu sportu rozšířily za hranice svého prostředí, mohou za určitých okolností např. vhodně navodit atmosféru popisované sportovní události nebo prostředí nebo jich může být užito i s jiným záměrem. Např. v rozmarně kritickém článku o špatných návycích našich hokejistů čteme: To se musí Kasper nebo Tikal dostat do patřičné teploty, aby na našem kluzišti předvedli ty vzorkové (bodyčeky) z Oslo…

V článku, který má lehkou, rozmarnou formu, může si autor takovéto vyjádření dovolit. S vhodným, záměrným využitím slangu jsme se setkali např. v článku z 15/1 59, v němž trenér pražské Rudé hvězdy velmi vtipným způsobem vyzývá sportovce k zimnímu tréninku. Nechává zde sportovní hantýrkou hovořit svého vymyšleného odpůrce: Vyhnul jsem se kličkou prvnímu, druhému přeskočil nohu, v letu jsem stačil fintovat přihrávku samozřejmě že na to skočil a jen tak jsem tu mičudu strčil klidně podle tyčky … Tomu říkám kanón!… Užitím sportovní hantýrky v ústech svého odpůrce přispívá autor článku k zesměšnění protichůdných názorů.

Není ovšem vhodné, užívá-li prostředků z jiné stylistické roviny autor článku odborně pojatého a zaměřeného. V článku Kam směřuje technika skoku vysokého? (ze 7/1 59) např. čteme popis toho, jak zdolává překážku obyčejný, sportovně neškolený kluk: … impulzivně na ohradu vymrští zavěšené koleno, shodnou rukou a hlavou půjde těsně nad okrajem plotu. A když takhle břichem leží na horním okraji plotu…, pak se pouze překulí a je zachráněn. V odborném popise působí prvky hovorového stylu (zde tištěné proloženě) rušivě.

Z jednotlivostí bychom chtěli upozornit na dvě slangové vazby vy[122]skytující se především v referátech a reportážích o utkáních v košíkové a ledním hokeji. Je to především vazba vyfaulovat se na někom; např. v č. ze 7/1 59 čteme: Na polských pivotmankách se během utkání vyfaulovaly celkem čtyři hráčky našeho družstva. „Přeloženo do spisovného jazyka to znamená, že čtyři hráčky našeho družstva se dopustily pěti osobních chyb v boji s polskými pivotmankami. V referátech hokejových (např. z 11/12 58) se setkáváme s vazbou driblovat kotouč; nemůžeme ji považovat za správnou, neboť driblovat je sloveso bezpředmětové (znamená ‚postupovat s míčem nebo s toušem, vést jej, kličkovat s ním‘) a nelze je tedy spojovat s předmětem.

Nemůžeme také pominout stálý výskyt instrumentální vazby typu získat vedení Gutem, útočit Dandou apod., o níž Naše řeč podrobněji před časem psala.[2] Připustíme-li s určitým omezením tuto zvláštní vazbu jako specifický prostředek mluvené rozhlasové reportáže, nemůžeme jí paušálně užívat v projevu psaném. O malé stylistické obratnosti pisatele svědčí zpráva o utkání mezi SSSR a USA (z 8/1 1959), v níž na osmi řádkách užívá této vazby třikrát: … získali hosté Loktěvem vedení. USA však Olsonem vyrovnali (sic) … Ve třetí třetině získali sovětští hokejisté dvě branky Děkanským a Alexandrovem.

Nedostatkem jiného druhu, vyskytujícím se nejen v Československém sportu, ale i ve sportovních rubrikách ostatního tisku, je časté užívání srovnávacího genitivu typu Buberník byl lepší Masopusta (např. 9/12 58), Kasper bojovnější Potsche apod., místo obvyklého lepší než…, bojovnější než… Tento způsob poměrného srovnávání patří výrazně k prostředkům knižního stylu (např. u Svat. Čecha můžeme číst spojení být lepší všech, tj. lepší než všichni). K jeho stylistickému přehodnocení došlo zřejmě v mluvené sportovní reportáži, kde se s ním setkáváme nejčastěji. Rozhlasové reportéry, úzkostlivě hospodařící s každým slovem, vedla patrně k jeho užívání snaha o stručnost. Avšak v novinářských reportážích, kde se tento srovnávací typ módně rozšířil, plné oprávnění nemá.

Nepovažujeme za nutné tento výčet jazykových nedostatků a chyb vybraných ze stránek „Československého sportu“ dále rozhojňovat. Po pozorném pročtení několika posledních čísel tohoto časopisu a zvláště po srovnání se stavem minulým jsme se přesvědčili, že se sportovní novináři dovedou ze svých chyb učit. Došli sami k názoru, že stylistické živosti, poutavosti a přitažlivosti svého časopisu nedosáhnou snižováním jeho jazykové úrovně, jednostranným užíváním hantýrky sportovních hřišť a bariér, ale spíše využitím bohatství těch prostředků, které poskytuje jazyk spisovný.


[1] Mám tu na mysli především ústřední sportovní tisk určený nejširší veřejnosti. Odborné časopisy ČSTV, speciálně zaměřené, by zasluhovaly zvláštní pozornosti, hlavně z hlediska terminologického.

[2] Viz Naše řeč 40, 1957, s. 60—61.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 3-4, s. 120-122

Předchozí Karel Sochor, Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin

Následující Zd. Hrušková: Ústřední kulturní dům pracujících na železnici a v dopravě, ale dům kultury pracujících ve strojírenství?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1