Ústřední kulturní dům pracujících na železnici a v dopravě, ale dům kultury pracujících ve strojírenství?

Zd. Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nad tímto rozdílným označením pražských kulturních středisek dvou velkých skupin zaměstnanců se pozastavili naši pozorní čtenáři; uvažují o tom, které z obou pojmenování je správnější — kulturní dům pracujících, nebo dům kultury pracujících? Nebo je správné vyjádření obojí?

K pochybám o správnosti vede název druhý, dům kultury pracujících ve strojírenství, a to pro svou malou srozumitelnost. Následuje zde za sebou několik podstatných jmen a na první pohled není jasné, jak spolu souvisí. Náležejí k sobě dvojice slov dům kultury, kultury pracujících nebo dům pracujících?

Rozebereme-li celé spojení po stránce mluvnické a významové, vidíme, že základním členem je podstatné jména dům; obě podstatná jména ve 2. pádě, kultury a pracujících, mají platnost těsných přívlastků neshodných a podstatné jméno dům blíže určují. Náležejí tedy k sobě dvojice dům kultury a dům pracujících. Přívlastek kultury vyjadřuje, o jaký druh domu jde, jakému účelu dům slouží (jde o dům kulturní, nikoli např. obchodní, módní, pionýrský), přívlastek pracujících ve dvojici dům (kultury) pracujících významově doplňuje celý základní výraz a určuje blíže, pro koho je tento kulturní dům vybudován, komu náleží, je to tzv. druhý pád přivlastňovací. Ve spojení dům kultury pracujících bychom však mohli vidět ještě jednu větnou dvojici, totiž kultury pracujících. V našem případě však, tj. v názvu dům kultury pracujících, tato dvě slova skutečnou větnou dvojici netvoří, poněvadž spolu významově nesouvisí ani není mezi nimi větný vztah. Obě se dostala do postavení vedle sebe náhodně, vznikla pouze zdánlivá větná dvojice, a výsledkem je, že vlastní význam celého spojení je nejasný, zatemněný. Následují tu za sebou dvě podstatná jména v 2. pádě mající různou platnost. Abychom tuto nejasnost odstranili, musíme jedno z jmen nahradit vyjádřením jiným. Není možné nahradit 2. pád přivlastňovací (pracujících). Avšak v našem spojení je ne zcela obvykle vyjádřen přívlastek označující druh domu, to, že jde o dům kulturní. Tento typ přívlastků se vyjadřuje v češtině zpravidla přídavným jménem, např. pěvecký soubor, taneční skupina, kulturní pracovník, školský odbor apod. V současné době se však právě v těchto spojeních objevují vyjádření odchylná, totiž s 2. pádem podstatného jména v přívlastku, jako soubor písní a tanců, pracovník kultury, odbor kultury rady ONV, palác sportu, dům osvěty a také dům kultury. Podoba přívlastku v 2. pádě sem proniká obdobou podle případů, v nichž se užití 2. pádu nemůžeme vyhnout a v nichž je zcela na místě. Je to např. tehdy, nemá-li přídavné jméno stejný význam jako jméno podstatné, např. něco jiného je, řekneme-li vydání knihy, než knižní [124]vydání, Dům umělců není umělecký dům, Palác národů je něco jiného než národní palác atd. V jiných spojeních nemůžeme přídavného jména užít proto, že je neobvyklé, např. Dům obuvi. Jindy potřebujeme užít spojení víceslovného, a tu opět nemůžeme utvořit přídavné jméno, např. Dům výstavních služeb, Ústav národního zdraví atd. atd. Kromě toho působí na nadměrné užívání přívlastku v 2. pádě podstatného jména ruština, která v těchto případech dává 2. pádu přednost před jménem přídavným (srov. např. Palác sportu v Moskvě, domy oddechu, parky kultury a oddechu aj.). V češtině však, kde je to možné, dáváme přednost přívlastku vyjádřenému jménem přídavným, a to zvláště v těch spojeních, v nichž základní jméno je určováno ještě nějakým dalším výrazem. Mluvíme proto např. o pěveckém a tanečním souboru ČSM, o kulturním a školském odboru rady ONV, o sportovním paláci, o osvětovém domě a konečně i o kulturním domě pracujících v tom a tom oboru. A proto i kulturní středisko pracujících ve strojírenství pojmenujeme — podobně, jako to učinili pracující na železnici a v dopravě — Kulturní dům pracujících ve strojírenství.

Nechuť k užívání přídavného jména kulturní ve spojení kulturní dům podporuje u některých uživatelů také pochybnost o správnosti významu slova kulturní v této souvislosti. Většina uživatelů zná totiž přídavné jméno kulturní ve významu ‚mající určitou kulturu‘ (např. kulturní člověk, kulturní národ). Tento význam mívají uživatelé na mysli jako jediný u slova kulturní, když namítají, že dům nemůže být kulturní. Ukázali jsme si však už, že přívlastek kulturní vyjadřuje, k jakému účelu tento dům slouží. Obdobný význam účelu známe např. ze spojení obchodní dům (soustřeďuje se v něm obchod), pionýrský dům (slouží zájmům pionýrů) apod. Ani významová stránka nemůže tedy bránit tomu, aby se zakládaly kulturní domy, a nikoli domy kultury.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 3-4, s. 123-124

Předchozí Jaroslav Machač: Novinářská čeština

Následující Ladislav Pallas: I o dovolené nezapomínejme na pomoc našemu zemědělství