Časopis Naše řeč
en cz

Jdeme dopředu středním útočníkem!

Jan Chloupek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Úkol reportérů hokejových utkání není snadný. Je velmi obtížné seznamovat posluchače s rychlým průběhem hry a přitom se vyjadřovat nejen správně, což je požadavek samozřejmý, nýbrž využít všech možností spisovného jazyka tak, aby jazyk reportáže byl bohatý, přesný a stylisticky rozrůzněný.

Jazyk sportovní reportáže má své vlastní stylistické prostředky. Hlasatelé některé výrazy opakují a tak dosahují citového zabarvení svého projevu (na př. … a ty ručičky pomaloučku a pomaloučku nám běží…). Živě působí i časté vložené věty se slovesem v rozkazovacím způsobu (na př. Jdeme dopředu a nehrej si s tím, Zábrodský —, ale už nás zastavili…). Těchto a četných jiných stylistických vlastností hokejové reportáže si dnes všímat nebudeme. Chceme se však zabývat podrobněji jedním případem, kdy snaha po vyjádření úsporném a přitom obsažném zasahuje přímo mluvnickou stavbu jazykového projevu. Máme na mysli 7. pád podstatných jmen v případech jako ubránili jsme se Vidlákem, naši jdou dopředu středním útočníkem, v páté minutě jsme dali další goal Bubníkem, Kanaďané postupují Donaldem a j. Ve všech uvedených příkladech záleželo reportérovi na tom, aby zdůraznil celek a vedle něho zároveň i jedince, který právě za tento celek nejúčinněji bojuje nebo bojoval. Poněkud jiný význam by mělo jednodušší vyjádření Vidlák se ubránil, dopředu jde náš střední útočník, v páté minutě dal další náš goal Bubník, Donald postupuje a pod. Je pravda, že reportér může užít i opisu jako jdeme dopředu zásluhou středního útočníka, avšak způsob vyjádření se 7. pádem je kratší, úspornější, a tedy vhodnější právě při rychlosti, s jakou nám chce reportér vylíčit všechno to, co se děje na hřišti. Je tedy tato jazyková forma obohacením výrazových možností reportéra (na rozdíl od těžkopádného opisu typu v osobě Vaňka jdeme dopředu; i ten bohužel často slýcháme).

Složitější je odpověď na otázku, proč se v naší vazbě objevuje bezpředložkový 7. pád. Nejprve je tu třeba připomenout, že ve starém jazyce nebylo užití životného jména ve významu nástroje, prostředku, prostředníka nikterak vzácné, srov. typ „oznámil to proroky“. V naší vazbě jde však dnes spíše o vliv nových analogií. 7. pád životných i neživotných jmen je totiž obvyklým prostředkem pro vyjádření původce děje v trpných vazbách typu „Důsledné rozhodnutí bylo prosazováno především novými členy výboru“. Nelze vyloučit, že hojný 7. pád označující činitele ve větách s trpným přísudkovým slovesem přechází odtud i k větám se slovesem činným, zvláště když význam původce trpného děje a význam nástroje, prostředku při ději činném nejsou od sebe příliš vzdáleny. V úvahu musíme ovšem vzít i analogie jiné. Tak na př. přímo ve sportovní oblasti je častý typ „Šachista postupuje (jde dopředu) králem“. V tomto případě má sice 7. pád blíže k významu předměto[61]vému „šachista táhne králem“, ale mluvčí chápe podobný výrok spíše za rčení obrazné, které může být snadno přeneseno i do jiných sportovních oblastí. Jisté je, že 7. p. v naší vazbě není jevem náhodným, nýbrž že má dosti předpokladů pro to, abychom ho mohli užít ve významu nástroje, prostředku kolektivního snažení.

V hokejové reportáži má tedy naše zkratkové vyjádření své oprávnění právě tak jako na př. umírněné užívání slangových slov z hokejového prostředí (na př. Tumba pěkně míchá touš, kdosi nám Proška narumploval, jen špagátem odvrátil nebezpečí, protiútok tažený na levém křídle a pod.). Kdyby se ovšem mělo stát výhradním jazykovým prostředkem pro zachycení určité situace, pak by i ono přispělo k jazykové a stylistické jednotvárnosti, které jsme ještě někdy při sportovních reportážích svědky.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 1-2, s. 60-61

Předchozí Jaroslav Kuchař: Olympionik

Následující Dš: Sloh literárních kritik