Časopis Naše řeč
en cz

K dotazníkovému výzkumu slovní zásoby českých nářečí

Slavomír Utěšený

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V soustavném výzkumu našich nářečí, který byl zahájen v r. 1946, pokračuje nyní dialektologické oddělení ÚJČ ve spolupráci s učitelstvem všeobecně vzdělávacích škol všech stupňů Slovníkovým dotazníkem pro nářečí českého jazyka. První sešit tohoto dotazníku[1] byl rozeslán do všech škol v Čechách a v kraji Jihlavském na počátku r. 1955 a vrátil se odtud do konce r. 1956, ve velké většině případů velmi svědomitě vyplněný (vrátilo se 3120 dotazníků, t. j. 86,6 %). Do ostatních moravských a slezských krajů byl tento dotazník zaslán k vyplnění o něco později, až na začátku školního roku 1955—56, protože v kraji Ostravském a Gottwaldovském se teprve během předchozího školního roku dokončovaly velké oblastní mluvnické ankety pro nářečí lašská a moravsko-slovenská. I zde se tato nová slovníková anketa protáhla téměř na dva roky a zhruba mohla být uzavřena teprve ke konci letošního školního roku 1956—57. (K tomuto datu bylo tu vyplněno 1436 rozeslaných dotazníků, t. j. asi 85,5 %).

Kromě toho se přihlásilo k této akci na výzvu Jazykového koutku Československého rozhlasu téměř 200 osob, z nichž pak více než třetina vyplnila dotazníky zvlášť důkladně, po obsahové stránce dokonce vynikajícím způsobem.[2] Za jiné tu uvádíme aspoň továrního dělníka K. Tuláčka z Poniklé u Jilemnice, řídícího učitele v. v. R. Robla z Korouhve u Poličky, hospodářského úředníka B. Makeše z Heřmanic u Rouchovan a rolníky J. Koláře z Jedlí u Zábřeha, K. Svobodu z Police u Valašského Meziříčí a T. Majtána z Javorníku na slováckém Horňácku. Konečně bylo několik desítek dotazníků uspokojivě vyplněno vysokoškolskými studenty a posluchači dálkového studia učitelů češtiny. Přitom M. Korandová sebrala velmi hodnotný materiál dokonce ze dvou chodských obcí a A. Kamiš ze dvou hraničních obcí na Českovelenicku. S podobnou obětavou spoluprací jsme se setkali i u vyplňovatelů dotazníků na školách, a hlavně u řady dobrých znalců místních poměrů, na něž se některé školy obrátily. Především jsou to učitelé na odpočinku a pak [223]zemědělci. Jim všem tedy, stejně jako nepřehledné řadě dalších informátorů (u většiny dobrých dotazníků je jich uvedeno 3—8) vyslovujeme za to hned úvodem k přehledu dosavadních výsledků této práce upřímný dík.

Celkové dobré výsledky při vyplňování 1. sešitu „Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka“ musíme ocenit tím více, že na tuto náročnou anketu působilo daleko více nepříznivých činitelů než na akce předchozí (srov. o tom dále na str. 225). Se zřetelem na to nebudeme tedy poměrně vysoké procento nevyplněných dotazníků z našich škol (dohromady celkem 13,7 %) považovat za neúspěch. Proti anketám předchozím, které byly v průměru zodpověděny z 95—97 %, znamená to ovšem v každém případě jisté polevení v dosavadní vyplňovatelské tradici, na kterou může být korespondenční výzkum českých nářečí před celým světem právem hrdý. Výsledky této poslední ankety jsou poněkud znepokojující především tím, že vedle 45 okresů, kde byly dotazníky zodpověděny stoprocentně, a vedle vysokého průměru vyplněných dotazníků v některých krajích (na prvním místě je tu kraj Jihlavský s 95,2 % a jen o málo za ním kraj Pardubický s 92,4 % a Plzeňský s 91,2 % vyplněných dotazníků) jsou tu i okresy a celé kraje, kde byly dotazníky vyplňovány daleko méně uspokojivě. Tak přes mnohonásobné urgence nebyla vrácena z okresů Doksy, Jaroměř, Praha-sever, Brno, Vítkov a Znojmo ani celá polovina dotazníků; v českých okresech Brandýs, Český Brod, Jičín, Louny, Nymburk, Plasy, Rychnov, Trutnov a Vimperk a na Moravě pak v okresech Frenštát, Kyjov, Olomouc, Veselí nebyly vyplněny dotazníky ani z celých dvou třetin.[3] Je tu tedy místy značná nerovnoměrnost v hustotě získaného materiálu.

Zvláště tíživě pociťujeme takové nevyplněné mezery v národopisně i nářečně zachovalejších oblastech, hlavně na okraji země. Tak na př. shodou okolností nemáme dosud vyplněný dotazník ze všech okrajových bodů Čech na severu, západě, jihu a východě země, z Pasek nad Jizerou, chodského Klenčí, doudlebské Besednice a z Herbortic na zemské hranici českomoravské u Lanškrouna. Jinak ovšem je zeměpisný pohled na vyplněné dotazníky spíše opačný: z okresů vnitrozemských a z okruhů velkých měst se vrátilo vyplněných dotazníků v průměru méně než ze zachovalejších venkovských oblastí okrajových; rozdíl v průměrném počtu dotazníků — a ovšem též v kvalitě odpovědí — se tu ze stejných příčin projevuje zvlášť výrazně mezi oblastmi nížinnými a výše položenými (srov. tu nejvyšší procento vyplněných dotazníků z vysočinného Jihlavského kraje i jejich celkově vysokou průměrnou kvalitu). Práce v oblastech po stránce materiální kultury pokročilejších a vyrovnanějších, a zároveň často i v oblastech, jejichž místní jazykový usus se vcelku neliší od běžného průměru — tedy zejména v kraji Pražském, a zde nejvíce v nejbližším pražském okolí —, je jistě daleko obtížnější. A tu pak zvláště mile překvapí fakt, že v Čechách máme na př. v městském okruhu [224]plzeňském, pardubickém a hradeckém, ale i v okrese Praha-západ, dotazníky vyplněny téměř na 100 %. Na Moravě je s výjimkou městského obvodu gottwaldovského v blízkém okolí krajských měst stav daleko horší.

Tento úvodní přehled stavu vyplněných slovníkových dotazníků je ovšem zatím čistě jen kvantitativní; vedle počtu vyplněných exemplářů jistě ještě více rozhoduje jejich kvalita. Zatím se k zpracování dotazníku ještě nepřikročilo, avšak podle předběžného prověření materiálu můžeme být vcelku spokojeni i s kvalitou odpovědí. Z odpovědí těch vyplňovatelů, kteří se přihlásili na výzvu Jazykového koutku, zpracovali jsme zatím ve dvou rozhlasových koutcích nářeční výrazy označující hraniční kámen v poli a oblázek. I na základě této řídké a nerovnoměrné sítě bylo možno sestavit přehledný obraz územního rozložení jednotlivých paralel i jejich vzájemnou souhru, ba co víc, i v těchto několika málo dotaznících se k oběma heslům našla řada výrazů méně známých nebo dosavadními slovníky vůbec nezaznamenaných. Slibujeme si tedy od zpracování veškerého materiálu právem mnoho a mnoho objevných věcí.

V této zprávě zatím zůstaneme u obecného rozboru kvality vyplněných dotazníků, jež závisí na celé řadě činitelů vnitřních i vnějších. Na prvním místě tu vystupuje rozsah dotazníku a stupeň náročnosti jeho otázek. Záleží tedy předně na tom, jaký je celkový rozsah práce, a dále na tom, jak obtížné je přesně odpovědět na jednotlivé otázky bez odborné předchozí přípravy, kterou jistě nemůže plně nahradit ani sebedůkladnější metodický návod. Různá míra obtížnosti tu pak záleží nejen v typu a obsahu, ale i v konkretní formulaci jednotlivých otázek. Náš dotazník klade na vyplňovatele i na jejich informátory velké nároky tím, že se snaží zjistit velký počet detailů najednou; obtížnost této práce je pak stupňována ještě tím, že se dotazník často ptá na součásti starší hmotné kultury a její projevy, které jsou silně archaisované a zpravidla už zcela neživé, ba většině lidí už neznámé. To se týká hlavně některých podrobností konstrukce domu, staré pece a dřevěného vozu a vůbec řady otázek zaměřených příliš speciálně zvláště na starší terminologické výrazy zemědělské. U tohoto druhu otázek se však aspoň při pečlivém vyplňování dobře osvědčily kresby předmětů, jejichž detaily se měly pojmenovat (na př. máselnice), a dále přímé otázky na význam daného jazykového výrazu (na př. co je to žudro). V dobře zodpověděných dotaznících byly dále uváděny v hojné míře i zevrubné odpovědi na otázky vyžadující výčet výrazů celé kategorie — tak zvláště jednotlivé skupiny pomístních jmen; v průměru však zde zůstalo při vyplňování nejvíce citelných mezer. Zvláště v průměrně a slaběji zodpověděných dotaznících nebylo někdy výhodné ani to, že formuláře uváděly vždy k danému spisovnému heslu v závorce řadu nářečních paralel (na př. u hesla hraniční kámen v poli hraničák, hranečník, sád). V mnoha případech vyplňovatele prostě podtrhovali ty podoby, jež jim připadaly [225]známější, a to tím spíše, že v předcházejících dotaznících mluvnických se metody podtrhávání předtištěných nářečních podob užívalo pro její přehlednost a snadnou další zpracovatelnost téměř výhradně. Poněvadž tedy takové nářeční paralely působily i na dobré vyplňovatele namnoze příliš sugestivně a ty méně pečlivé sváděly i k odpovědím povrchním, uplatníme tuto metodu výzkumu v připravovaném druhém sešitu slovníkového dotazníku střídměji. (Vedlejší nevýhodou těchto paralel bylo pak i to, že se jimi dotazník zdánlivě značně rozrostl.)

Jisté nesnáze při vyplňování dotazníku vyplývaly dále z toho, že některé věci metodický návod dosti nezdůraznil. Na příklad nebylo tu náležitě zdůrazněno, že v řadě případů se uchovávají staré názvy beze změny i pro ty předměty a jejich části, které se dnes zhotovují z docela jiného materiálu a jsou často už i docela jinak konstruovány. Tak název pro hřeben střechy, kalenice, žije podnes porůznu ještě z dob, kdy se řada došků na hřeben střechy namáčela, „kalila“ v blátě, aby byly těžší a vítr je nestrhoval. Tak je tomu na př. na celé Hané, i když se tu dnes už došková střecha, a ještě k tomu s kalenými došky, najde už jen ve zcela ojedinělých případech. Podobně na př. hadru říkají někde věchěť, i když se tu už dávno slámy na čištění podlahy neužívá, podlaze se říká dále zem, i když není hliněná, a podobně kovovému kroužku spojujícímu části hospodářského nářadí houžev i železné části rádla socha atd. Proto na př. bylo možno — až na některé detaily — vyplnit otázky o konstrukci dřevěného domu v každé české obci, i kdyby se v ní už nezachovala ani jediná dřevěná stavba; na základě společné funkce se názvy prosté přenášejí dál. Dotazník sice v návodu zdůraznil, že zpravidla není možno v jediné obci odpovědět beze zbytku na všechny otázky, protože je určen pro celé území českého jazyka, a tu nejsou poměry jistě ve všem stejné. Mnozí pečliví vyplňovatelé však přesto nechtěli ponechat ani takovéto otázky bez odpovědi, a pátrali tu tedy často bezvýsledně po věcech, které v obci nikdy neexistovaly. Naopak zase byli vyplňovatelé, kteří si práci až příliš ulehčovali, a paušální není, neznámo a pod. uváděli i u věcí tak běžných, jako je třeba stodola.

K celkové náročnosti dotazníku přispěl tentokráte značněji i jeho rozsah, zvláště když tuto akci předcházely (a na východní Moravě dokonce jen o rok) neméně rozsáhlé oblastní dotazníky mluvnické, takže řada vyplňovatelů mohla pociťovat další práci tohoto druhu jako zvlášť nepříjemné zatížení. Bohužel však především se zřetelem na stav našich nářečí, jakož i z příčin rázu technickoorganisačního nebylo možno s touto slovníkovou anketou posečkat, ani ji rozdělit do řady drobnějších, v krátkých časových lhůtách vyplňovaných dotazníků, jak tomu bylo na př. v dotazníkové akci Matice slovenské, v níž bylo za vedení prof. V. Vážného v letech 1921—1934 postupně rozesláno a vyplněno asi 20 čtyřstránkových formulářů obsahujících střídavě otázky z hláskosloví, [226]tvarosloví, tvoření slov, skladby i slovníku slovenských nářečí. Výzkum slovníku českých nářečí, s nímž se začalo v době tak pokročilého rozpadu tradičního nářečního prostředí, že je tu už proto velké nebezpečí v prodlení, je však kromě toho třeba dokončit nejpozději do r. 1960, kdy se má přikročit k definitivní souborné práci na jazykovém atlase českých zemí. Proto tedy musela být celková slovníková látka rozdělena jen do tří větších dotazníků a rozsah prvního z nich si pak vynutil prodloužení vyplňovací lhůty na celé dva roky.

V další fázi dotazníkového výzkumu českých nářečí bude do všech školních obcí rozeslán k vyplnění ještě jeden sešit slovníkového dotazníku, věnovaný především thematům „člověk a práce“ a „tradiční rok na vsi“. Od prvního sešitu se bude lišit tím, že bude ještě přísněji výběrový: bude obsahovat zejména otázky na územně výrazně diferencované výrazy ze základní slovní zásoby, ale zvláště pokud jde o profesionální zemědělskou terminologii nebude ani tak detailní, ani tak rozsáhlý. Zároveň s tímto sešitem bude pak připraven rozsáhlý třetí a poslední soubor slovníkových otázek, určený především pro důkladný a relativně úplný monografický sběr nářečního slovníku, který budou provádět za jednotlivé okresy dopisovatelé lexikálního archivu lidového jazyka. Počítá se s tím, že tento sběr budou provádět, po případě sebraný materiál i dále zpracovávat také jiní zájemci o dialektologickou a vlastivědnou práci, kteří se, jak doufáme, zvláště z řad učitelstva v hojném počtu přihlásí. V neposlední řadě pak mohou takovýto soustavný sběr nářeční slovní zásoby provádět na základě všech tří dotazníků i studující filologie ve svých ročníkových a diplomových pracích. Připomínáme ještě, že první sešit dotazníku se v praxi dobře osvědčil v řadě případů i na Slovensku, a velký zájem vzbudila naše slovníková anketa i v Polsku, kde nyní hodlají uspořádat akci obdobnou.[4] Zde má ovšem představovat naopak spíše druhou, doplňující fázi důkladného přímého výzkumu v předem vybraných bodech. Vysoká úroveň našich korespondenčních anket je tak nicméně potvrzena vlastně už mezinárodně.

Tím jsme se tedy nakonec znova dostali od dotazníků k vlastní anketě, především k vyplňovatelům a jejich informátorům. I u této ankety se v převážné většině případů potvrdilo, že naši učitelé zvláště na menších venkovských školách mají pro toto veliké kolektivní dílo plné pochopení a že tu obětavě pomáhají ze všech svých sil. Ale ani sebelepší vůle [227]nestačí tam, kde je velká fluktuace učitelstva a kde se zejména mladší učitelé téměř rok co rok střídají. V takových případech nemohou být se svým novým prostředím důvěrně obeznámeni, a nemají-li dobré informátory ze střední a starší generace, na svůj úkol pochopitelně nestačí. Je tu ovšem zase řada těch, kteří majíce solidní vysokoškolskou filologickou přípravu, vykonají své dílo dokonale aspoň po formální stránce. Ideálně pak bývají zodpověděny zejména ty dotazníky, kde se sešel dobrý, starousedlý vyplňovatel, který léta působí v daném místě, s inteligentním domorodým informátorem, po případě přímo s kroužkem takovýchto lidí na večerních besedách. V řadě našich obcí, zvláště v malých městečkách, kde si vlastivědná práce udržela svou prestiž i v nedávné době obecného úpadku v tomto oboru, dosáhlo se tak úspěchů opravdu znamenitých.

První sešit „Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka“ je tedy konečně zdárně vřazen do lexikálního archivu lidového jazyka jako zeměpisně a věcně uspořádaná základní část jeho materiálových sbírek, připravená vydat v budoucnu své ovoce v badatelské práci o historii českého lidového jazyka. Věříme, že druhý sešit, jímž bude tato akce ve své sběratelské části v příštích dvou až třech letech uzavřena, bude mít výsledky neméně zdárné, ba že bude ještě úspěšnější. Celý korespondenční výzkum českých nářečí si od nás všech jako od spolupracovníků na tomto velkém kolektivním díle jistě plně zaslouží, abychom při něm vytrvali až do konce.


[1] Viz referát P. Jančáka Lexikální výzkum našich nářečí, Naše řeč 38, 1955, s. 245—248.

[2] Naproti tomu se setkala s minimálním ohlasem výzva k musejním a vůbec vlastivědným pracovníkům, uveřejněná v časopise Naše vlast. Ke spolupráci se tu přihlásilo celkem jen šest museí, z nichž jedině musea v podkrkonošském Vysokém nad Jizerou a v Semilech dotazník skutečně vyplnila.

[3] V jednotlivých okresech organisačně zprostředkovaly průběh ankety odbory pro školství a kulturu. Až na nepatrné výjimky v okrese Přelouč a Bystřice nad Pernštejnem, kde se podařilo získat slovníková data i z některých mimoškolních obcí od kronikářů místních národních výborů, byly dotazníky rozdělovány k vyplnění jen po linii školské. Bez spolupráce školských odborů by se celá tato akce nemohla ani zdaleka setkat s takovým zdarem; v uvedených okresech s tak slabým procentem vyplněných dotazníků nesetkala se akce patrně s plnou podporou okresních školských odborů, takže jí pak ani učitelstvo nevěnovalo patřičnou pozornost. Tentokráte jsme na ni upozornili i odbory pro školství krajských národních výborů; z nich nám zvláště účinně vyšli vstříc v kraji Pražském a Pardubickém — za což jim zde ještě jednou děkujeme.

[4] V Polsku má při nářečním výzkumu odedávna dobrou tradici přímá dotazníková metoda, při níž potřebná data získávají v předem vybraných obcích speciálně odborně vyškolení dialektologové. Na tomto výzkumu pak má významný podíl také sběr nářečního slovníku prováděný poslední dobou zvláště 1. varšavským dialektologickým pracovištěm pod vedením W. Doroszewského. Právě toto pracoviště — podle informací W. Pomianowské za její nedávné návštěvy v Československu — chystá jako doplňující akci i uvedený korespondenční průzkum za účastí polského učitelstva.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 7-8, s. 222-227

Předchozí Karel Hausenblas: Příspěvky k problematice národního jazyka

Následující Zdeněk Tyl: Přípravy k vydání Slovníku staročeského

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1