Časopis Naše řeč
en cz

Jazykové koutky v cizině

Zikmund Skyba

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Tento článek patří k posledním pracím náhle zesnulého novináře a spisovatele Zikmunda Skyby. (Zemřel 25. července 1957.) Zikmund Skyba patřil mezi ty pracovníky tisku, kteří mají živý a citlivý vztah k nástroji své práce — jazyku. Řeč jeho literárního díla i nejeden článek o jazyku svědčí nejen o Skybově lásce k českému jazyku, ale i o jemném smyslu pro živé jazykové dění a o porozumění pro aktuální potřeby jazykové kultury. Bylo proto zcela přirozené, že jej Svaz čs. novinářů vyslal jako svého zástupce do komise pro přípravu nového vydání Pravidel českého pravopisu. Redakce a spolupracovníci Naší řeči zachovají Zikmunda Skybu, milého, pracovitého a dobrého člověka, v živé paměti.

 

Letos v jarních měsících se Čs. rozhlas dotázal rozhlasových společností v jiných zemích, zda zařazují do svých pořadů podobnou relaci, jakou je Jazykový koutek vysílaný stanicemi Praha I a II, anebo Jazyková poradňa, kterou zařazují pravidelně slovenské rozhlasové stanice. Byla to úspěšná anketa. Přišlo několik desítek kladných odpovědí a lze si z nich udělat zajímavý obraz, jak se kde i prostřednictvím rozhlasu pečuje o jazykovou kulturu.

V oblasti severských zemí mají rozhlasové koutky nejdéle ve Švédsku, už od let třicátých.[1] Začínali krátkými, nejprve nepravidelnými relacemi, nazvanými „Koutek správné mateřštiny“, a občasnými besedami o jazyce. Pořady se tak vžily, že dnešní dvě švédské jazykové relace, pevně zavedené od r. 1954, jsou nedílnou součástí rozhlasových pořadů. [170]První má název „Správná mateřština“ a připravuje ji prof. Erik Wellander, druhá má formu rozhovoru dvou jazykovědců, kteří probírají dotazy posluchačů, jak správně mluvit švédsky. Živý zájem o jazyk je také na Islandě. Jazykový koutek podobný našemu tu mají jednou týdně po 15 minutách a nazvali jej „Islandská řeč“. Připravují jej jazykoví odborníci, kteří jsou v čilém styku jednak s rozhlasovými posluchači, jednak s jazykovědci zpracovávajícími velký slovník islandštiny. V jazykovém koutku „Hovorová řeč“ poukazují linguisté zejména na to, jak správně mluvit. Podobně je tomu i ve Finsku, kde o správnou finštinu prostřednictvím rozhlasu v pravidelných jazykových koutcích pečují pracovníci jazykového ústavu finské Akademie věd a zejména se snaží očišťovat řeč od vlivu švédštiny. Tato skutečnost charakterisuje Finsko velmi příznačně. A s obdobnými snahami se setkáváme také v Irsku. Irská rozhlasová společnost nevysílá jazykové koutky pravidelně, ale v různých jazykových přednáškách pečuje o svébytnost a rozvoj irštiny a zejména o její nezávislost na angličtině. A když už jsme u angličtiny, řekněme si hned, že Britská rozhlasová společnost zařazuje do svých pořadů pravidelně známou relaci „English by Radio“, jejíž obdobu mají také rozhlasy zemí, jež jsou dosud ve svazku britského imperia.

Všimneme si dále románských jazyků. V Italii jsou rozhlasové jazykové koutky součástí t. zv. „Školy pro všechny“ (Classa unica), jež se vysílá pětkrát týdně a má i pořady z oboru literatury, lékařství, práva, historie a pod. Přednášky jazykové s názvem „Italština dneška“ připravuje ředitel Jazykové akademie ve Florencii Bruno Migliorini. Jejich pravidelný poslech doporučilo italské ministerstvo školství učitelům základních škol dokonce zvláštním výnosem. Kromě toho zařazuje italský rozhlas pravidelně besedy o živém jazyce a o různých jazykových otázkách a jejich autorem je prof. Alberto Menarini. Relaci „Poznejte svou řeč!“ vysílá už po čtyři roky rozhlas španělský. Má velký ohlas i v jihoamerických zemích, kde se mluví španělsky. Avšak na př. jihoamerická Argentina má své osobité jazykové koutky v rozhlase, nazývané „Jazyk a život“. Připravují je nejen jazykovědci, ale i spisovatelé a básníci, kteří se snaží o širokou thematickou náplň. Hovoří se v nich třeba i o tom, jak přistupovat k četbě veršů nebo klasických děl, a hojně času se v nich věnuje rozdílům mezi španělštinou kontinentální a jazykem domácím. Jde při tom někdy o rozdíly velmi podstatné. Ve Francii zařazuje ústřední pařížský rozhlas dvě jazykové relace v týdnu. Čtvrteční 15minutový jazykový koutek nazvaný „Mluvme francouzsky“ připravuje Charles Bruneau. V sobotu odpovídá tazatelům ve formě rozhovoru linguista Emile Moussat v okénku „Tak se to řekne“. V Rumunsku byly jazykové koutky ještě nedávno částí úterních rozhlasových novin. Připravoval je akademik Jorgu Jordanu; jejich obnovu posluchači nyní znovu žádají.

[171]V další naší exkursi se pustíme až na Dálný Východ. Velkou péči jazyku věnují v rozhlase zejména v Japonsku. Především tu vysílají zejména obšírný „Kurs japonštiny“, a to pětkrát v týdnu. Jeho podobu vytvářejí pracovníci Ústavu národního jazyka v Tokiu, vysokoškolští profesoři a jiní vědečtí pracovníci. Zabírají v něm do šířky: všímají si výslovnosti, sjednocovacích proudů v japonštině, roztříštěné na mnoho dialektů, otázek stylu, citového zabarvení slov a vět i mnoha dalších jazykových jevů. Osvětlují nejrůznější stránky japonštiny, srovnávají řeč obchodníků nebo mluvu venkovskou s vyjadřováním spisovným. Tím vším se obírají tři relace v týdnu, zatím co čtvrtá je pravidelnou tak zvanou „procházkou dialekty“, jež je doplňována i magnetofonovými záznamy nářečí, a pátá exkursí do dějin japonského jazyka. Jazykové koutky zařazovali v rozhlase v letech 1948—49 také v Australii. Jmenovaly se „Je to dobře anglicky?“ Byly určeny zejména občanům, kteří se do země přistěhovali po druhé světové válce. Byly proto také vysílány ve špičkových hodinách, v době, kdy nejvíce Australanů obvykle poslouchá rozhlas.

Po tomto pohledu do vzdálených zemí se vrátíme k zemím nám nejbližším. Třeba do sousedního Polska. V Polsku, podobně jako ve Švédsku, mají jazykové koutky v rozhlase už od roku 1935. Tehdy ve svých počátcích měly název „Jazyková schránka polského rozhlasu“, nyní se jmenují „Jazykový rádce“ a jsou zařazovány po dva pondělky v měsíci vždy po 10 minutách. Po celou tu dobu 22 let je jejich tvůrcem prof. Witold Doroszewski, vynikající polský linguista, který už také zredigoval a vydal čtyři obsáhlé výbory svých nejlepších jazykových koutků.[2] U našeho druhého nejbližšího souseda, v Maďarsku, pojmenovali si rozhlasové jazykové koutky názvem „Naše sladká mateřština“. Připravuje je dvakrát v týdnu po pěti minutách Lajos Lörincze.

Ze všech těchto zemí dostal Čs. rozhlas na své dotazy kladnou odpověď a z některých přiložila ředitelství rozhlasů i bohaté materiály. Záporně odpověděly kromě jiných rozhlasové stanice Německé demokratické republiky i Německé spolkové republiky. Za zmínku však stojí, co při záporné odpovědi připomněla rozhlasová stanice Süddeutscher Rundfunk ve Stuttgartu v NSR: Zvláštní jazykové relace nezařazuje, ale dbá, aby všechny její vysílané pořady byly po jazykové stránce správné a už tím v posluchači vychovávaly smysl a cit pro dokonalou mateřštinu. To je názor zajisté pozoruhodný i hodný následování.

A konečně potěšilo při této anketě také to, že si rozhlasové podniky z jiných zemí vyžádaly od pražského Rozhlasu zevrubné informace o našich jazykových koutcích a zároveň jejich ukázky. Tak tomu bylo [172]nejen u rozhlasu švédského, z jehož zkušeností se rovněž my můžeme učit, ale také u rozhlasu bratrské Číny a tří sovětských republik, Estonské, Běloruské a Ukrajinské, kde jazykové koutky dosud nemají, ale kde je pravděpodobně budou podle našeho vzoru zavádět, neboť tak to jejich dopisy mezi řádky přislibují.


[1] I náš Jazykový koutek, jehož založení v r. 1946 jsme si připomněli v Naší řeči v čísle 1 (s. 28n.), má předchůdce již z doby před 2. světovou válkou.

[2] Srov. zprávu o prvních svazcích těchto knižních výborů vydaných s názvem Rozmovy o języku v Naší řeči 36, 1953, s. 167 n.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 5-6, s. 169-172

Předchozí Bedřich Téma: Pozoruhodná studie o mluvě horníků

Následující Jiří Daňhelka: Konference o historickosrovnávacím studiu slovanských jazyků

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1