Časopis Naše řeč
en cz

O jménech motýlů v slovenských nářečích

Jaroslav Voráč

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

pojednává — pod stejným názvem — kniha Václava Vážného; vyšla v roce 1954 v Slovenské akademii věd s podtitulem „Studie sémasiologická se zřetelem jazykově zeměpisným“ (338 stran + 10 map).

Podnět a zároveň látku k této knize poskytlo autorovi překvapující bohatství lidových názvů pro motýly v slovenských nářečích, jak je získal za své dialektologické ankety v Matici slovenské v l. 1921—1931 a doplňoval i v letech pozdějších. Ve srovnání s Čechami a Moravou, kde lidové názvosloví motýlů je velmi chudé, vytvořila si slovenská lidová řeč tak velkou řadu různých názvů pro motýla, že s ní podle slov autorových asi těžko může soutěžit řeč kteréhokoli jiného národa slovanského. Seznam slovenských lidových názvů motýlů na začátku knihy uvádí asi na 160 rozličných jmen, nepočítaje v to značný počet různých variant k těmto základním podobám. Příčinu tohoto bohatství a rozmanitosti vidí autor především v tom, že motýli patří ke tvorům, kteří prostého venkovského člověka příliš nezajímají, protože nemají žádného vztahu k jeho životním potřebám a k hospodářství, nejsou ani užiteční, ani škodliví. Lhostejnost k nim se projevuje výrazy často jen [231]přibližnými, neurčitými a proměnlivými podle nářečí, na rozdíl na př. od neměnných, pevných a obecně rozšířených výrazů pro zvířata hospodářsky důležitá. Avšak zároveň s tím vede zjev motýla ještě velmi často k vybavování různých představ smyslových (především podle dojmů zrakových), potom představ čerpaných ze starých tradic mythických a konečně i představ zabarvených pocity hodnotícími. Jak ukazuje srovnání i s jinými jazyky, uvolňují právě všechny tyto skutečnosti cestu tvůrčím silám lidového projevu v této oblasti slovníku.

V nejrozsáhlejším oddílu knihy probírá autor jednotlivá jména a skupiny nebo typy jmen motýlů a jejich varianty ve slovenských nářečích, reviduje nebo nově vykládá jejich etymologie a sleduje i další vývoj jednotlivých forem zároveň i se zeměpisnou situací. Četné paralely z různých jazyků, slovanských i jiných jazyků evropských, dosvědčují shodné tvůrčí procesy v různých jazykových prostředích a ukazují k širokým souvislostem slovanským, evropským a konečně i obecně jazykovým.

Ve velkém a pestrém souboru slovenských lidových jmen pro motýla (buď obecně, nebo pro některé jeho čeledi a druhy) jsou především staré obecně slovanské názvy, a to motýľ (= motíľ[1]) s četnými nářečními variantami, jako motíľik, motúľ, motal, meteľ, matulík, motilica atd. ve významu pro motýla vůbec, a prastaré slovo indoevropského původu moľ, doložené ve všech slovanských jazycích. — Velikou skupinu tvoří slova, jež mají svůj základ v starých tradicích mythických. S prastarou představou života duše lidské v podobě motýla souvisí už řecký výraz psyché, jenž znamená zároveň duši i motýla. V slovenských nářečích je jediný doklad podobného druhu dušička pro menšího večerního motýla. S démonickou představou noci, tmy a „můřího tlaku“, jež byla přenesena na motýla, souvisí staré názvy nočních motýlů, jako mora, morka, saňimorka, múra, mara, slepá mara (srov. němec. Nachtmahr). K nim se druží i jména jako noc, nocka, nočnica a cma, jež proniklo na území Slovenska ze sousedních nářečí polských, v slovenských nářečích pak dále cmota, cmava noc.

S představou smrti souvisí jména večerních motýlů, jako smrť, smrťka, smrtonoš, smrťihlav, smrťia hlava, mrtvé ftáča. Typ „smrtihlav (Totenkopf) vytváří souvislý evropský celek zeměpisný na jazykovém území francouzském, německém, polském, slovinském, českém a západoslovenském. Dávné představy o vtělování čarodějnic a strašidel do motýla žijí v motýlích jménech jako striga, ježibaba, bohiňa, černokňažňík, strašidlo, mátoha a také v eufemistickém babička, babočka (srov. též v ruštině). Podobně označuje ve slovenských nářečích motýla i z maďarštiny přejaté slovo pro čarodějnici bosorka. Jména motýlů jako [232]psota, bieda byla vyvolána představou zosobněné bídy nebo neštěstí. Svědectvím staré lidové pověry, že motýl může přenášet některé nakažlivé choroby, jsou názvy jako svrab, prašina, hodonka (slovo známé na Moravě jako „zimnice pocházející z vypuštěných rybníků hodonských“[2]) a také lišaj. Jak autor nově vykládá, je toto slovo vlastně etymologicky totožné s praslovanským a obecně slovanským názvem kožní nemoci lišaj. Víra ve věštecké poslání motýla se dosud zrcadlí v krásném ojedinělém názvu zvesť leta, srov. franc. (bonne) nouvelle a něm. Sommervogel. — Podle charakteristického motýlího letu vznikly výrazy jako letačka, létáček, lietavka, leťúch, lotaj, poletajňa, letohlav. Ze snahy vyjádřit zvukovou podobou slova, na př. reduplikací, třepetavý pohyb motýlích křídel lze vyložit výrazy jako činčibalka, činčarija (srov. ital. farfalla). O neurčitém hledisku mluvčího při zařazování motýlů mezi ostatní tvory jim podobné svědčí názvy jako hmiz nebo mucha, žúžava nebo húseňica a také jména ptačí, jako kukučka, holúbek, lastovička.

Z bohatství metaforických vztahů mezi motýlem a člověkem, po př. jinými tvory a rostlinami, vyvinulo se mnoho motýlích názvů, které měly původně hodnotící ráz a často citové zabarvení. Uveďme aspoň personifikace motýlů podle lidských stavů, povolání nebo jistých vlastností, jako mlinár (pův. = bělásek), mňíška, okuliarňik (= paví oko, srov. němec. Zwicker), nožňičkár (na rozdíl od obvyklého krajčír), kráľik, krasavica (srov. franc. belle dame). Určité druhy motýlů bývají zase označovány podle barvy nebo tvaru křídel (belák bělásek, žltáčik, kačifarba, strakoš, zuboň, černopláštňik, smúťil), některé zvláštní druhy pak podle prostředí, v němž žijí (kapustár bělásek zelný, leščák podle západosloven. léska líska, borák lyšaj borový, jablčňík, hruškovňík atd.). Není zde možno ani ve zkratce dotknout se veškerého bohatství dokladů i výkladů, jež Vážného kniha přináší.

Autor sleduje, jak jsme již uvedli, tvoření a vývoj jednotlivých typů nebo názvů zároveň se stálým zřetelem jazykově zeměpisným. Důsledné využití hlediska jazykově zeměpisného umožňuje mu odhalit a vidět vývoj jednotlivých slov nebo skupin v širokých perspektivách prostorových i časových. Tak ukazuje, jak původní zeměpisná oblast nejstaršího, obecně slovanského názvu motýl byla na Slovensku rozrušena a částečně překryta v dlouhodobém zápase s daleko mladšími, druhotnými synonymy krajovými, jako je na př. nynější západoslovenský lišaj, vzhledem k mapě celého světa slovanského vlastně okrajový novotvar. Název lišaj je ovšem zase v zeměpisné souvislosti s dalšími motýlími jmény stejného významového typu jako hodonka, svrab, prašina. Jejich isolexy (t. j. čáry ohraničující místa, v nichž se dané slovo vyskytuje) ukazují názorně, jak si celá západní polovice Slovenska vy[233]tvořila nové názvy motýlů podle nemocí. Velmi dobře se uplatňuje zřetel jazykově zeměpisný při výkladu celé kategorie motýlích jmen přejatých z jiných jazyků. Tak na př. dosud záhadný a uspokojivě nevysvětlený slovenský název motýla lepka, ľipka, lepenďík se vysvětluje jako přejetí maďarského lipe, lepke, lependék na základě přímé zeměpisné souvislosti s jazykovou oblastí maďarskou. Stejně je tomu i s převzatými názvy německými, jako šmeterlink, šmeteľanka, kvetelaň a pod., které se objevují jednak při rakouské hranici, jednak všude, kde byly německé kolonisace. Jako jazykové stopy německých kolonisací se dají se zřetelem k jazykově zeměpisné situaci bezpečně vyložit i motýlí názvy jako na př. veľká nebo malá ľíška (němec. der grosse nebo kleine Fuchs) a lastovičí chvost (Schwalbenschwanz).

Velmi zajímavý a poutavý je také autorův výklad o zániku staré vrstvy motýlích jmen „můřího“ mythu, mora, morka a mara. Tento starý typ je dnes na Slovensku v troskách a je nahrazen mladšími vrstvami, jako noc, striga, cma atd., zatím co v Čechách a na Moravě je dosud živý a obecně rozšířený (můra). Jeho ústup na Slovensku způsobila — podle autorova názoru — kolise s homonymními slovy mladšími: morka (nově vytvořeno v 16. stol. pro tvora dovezeného ze zámoří, krůtu) a Mara (ženské jméno).

Všestranný rozbor slovenských lidových názvů motýlů (ověřovaný stále hlediskem jazykově zeměpisným) vede autora k závěru, že toto bohaté názvosloví motýlů je vcelku výsledkem vývoje novějšího, výsledkem „produktivní tvůrčí síly slovenské v rámci určitého zeměpisného a sociálního prostředí“.

Vynikající dílo V. Vážného je první velká slovníková monografie jazykově zeměpisná u nás a ojedinělá svého druhu i v celé jazykovědě slovanské. Její příloha obsahuje deset mnohobarevných map[3], znázorňujících zeměpisnou situaci různých typů motýlích názvů na Slovensku, a je vlastně prvním naším monografickým atlasem slovníkovým.


[1] Nářeční podoby slov se uvádějí ve fonetickém přepise.

[2] Srov. výklad Fr. Svěráka v Naší řeči 34, 1950, s. 178 n.

[3] Po stránce technické bylo by vhodnější užít map menších a zvolit méně nákladný způsob provedení. BHk

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 7-8, s. 230-233

Předchozí Josef Skulina: Několik poznámek k nářečnímu výzkumu na Moravě

Následující Pavel Jančák: Studie o nářečí v jihozápadních Čechách

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1