Časopis Naše řeč
en cz

Několik poznámek k nářečnímu výzkumu na Moravě

Josef Skulina

[Články]

(pdf)

-

1. Není pochyby o tom, že pro poznání historického vývoje českého národního jazyka, a tedy i pro porozumění dnešnímu jeho stavu, mají nemalý význam dialektologická bádání. Přispívají k hlubšímu pochopení vzniku nářečních celků, které společně se spisovným jazykem tvoří nedílnou jednotu národního jazyka v širším smyslu, a jejich mluvnické stavby. Možno tedy říci, že s pomocí dialektologických bádání lze s úspěchem řešit některé jazykovědné otázky, které klade jazykovědě živá současnost.

2. Srovnáme-li dnešní stav nářečí v Čechách s nářečími na Moravě, zjistíme, že tu jsou rozdíly, které se týkají stupně zachování staršího nářečního stavu. V Čechách se totiž místní dialekty už dříve značně nivelisovaly, kdežto na Moravě se zachovaly dodnes tři samostatné nářeční oblasti (hanácká, moravskoslovenská, lašská), které se od sebe navzájem liší. Příčinu tohoto rozdílného nářečního stavu musíme hledat v dějinném společenském vývoji. Vývoj v Čechách byl totiž v historických dobách jednotnější a k značnému setření starších nářečních rozdílů přispěl patrně velký pohyb obyvatelstva již v době husitské, kdežto na Moravě a ve Slezsku jednotící tendence nebyly tak silné a vývoj se dál různým směrem. Tak na př. lašská a moravskoslovenská oblast se formovala během historického vývoje převážně pod vlivem složitějších činitelů než oblast hanácká a česká, a proto archaická nářečí tu nebyla tak rozrušena jako nářečí v Čechách[1]. Za této situace přísnější uzavřenost feudálních celků v době pobělohorské mohla přispět k tomu, že se nářeční diferenciace na Moravě uchovala lépe než v Čechách.

[225]Protože jsou nářečí na většině území Čech silně nivelisována (mimo okrajové oblasti jihozápadní a východočeské), vyžaduje si nářeční výzkum v Čechách zčásti odlišných metod od výzkumu na Moravě, kde nářeční celky jsou ještě dost dobře kompaktně zachovány.

3. Nářeční výzkum v Čechách se zaměřuje především na základě zjištěných nářečních archaismů — většinou pomocí jazykově zeměpisné metody — na zachycení jejich dřívějšího územního rozsahu a na rekonstrukci starých nářečních typů.[2] Avšak je třeba si tu uvědomit, že mezi nářečním výzkumem v Čechách a na Moravě nemohou být zásadní rozdíly. Pro nářeční výzkum na Moravě i v Čechách platí totiž v podstatě to, co napsal akad. Boh. Havránek už ve svém programovém článku K české dialektologii roku 1924.[3] Akad. Havránek tu zdůrazňuje jak význam studia mluvnické stavby menších jednotných nářečních celků, které možno dobře zkoumat v lokálních monografiích, tak význam zkoumání zeměpisného rozsahu jednotlivých jevů a průběhu jejich hranic, které mohou vést k odhalení příčin nářečních změn i vztahů nářečního vývoje k okolnostem sociální a ekonomickým.

V lokálních monografiích lze podat zevrubně mluvnickou stavbu menších nářečních celků a proces mizení nářečí v souvislosti se současným životem společnosti (tu jde o zachycení generačních rozdílů, ústup archaických jevů, vliv spisovného jazyka a pod.)[4], naproti tomu při monografickém zpracování mluvnické stavby větších nářečních oblastí, které jsou od sebe odděleny nezřídka ostrými hranicemi nářečních jevů, pozornost se nezbytně upíná na studium zeměpisného průběhu nářečních jevů.[5] Pokud jde [226]o zkoumání mluvnické stavby menších i větších nářečních celků, předstihla dialektologická bádání na Moravě značně dialektologická bádání v Čechách, neboť tu vznikla řada monografií, z nichž některé už byly uveřejněny,[6] jiné jsou uloženy v rukopise na filosofické fakultě v Brně a na vysoké škole pedagogické v Olomouci.

4. Nářeční výzkum na Moravě neuskutečňuje se však jenom touto cestou. Podobně jako v Čechách, tak i na Moravě zkoumají se nářečí soustavně, a to metodou dotazníkovou; její průběh má celkem dvě fáze. V první fázi obrací se Ústav pro jazyk český prostřednictvím okresních národních výborů na učitelstvo s požádáním, aby přesně vyplnilo zaslané dotazníky. Poněvadž se dotazníky táží zpravidla na slova isolovaná, tvary i předložkové pády, které jsou důležité pro zkoumaný jev, je třeba, aby dotazníky vyplňovali lidé, kteří dobře znají místní nářečí. Poněvadž tomu tak vždy není, kontrolují v druhé fázi dotazníkového průzkumu výsledky dotazníkové akce odborně školení dialektologové přímo v terénu.

Tento způsob nářečního výzkumu zaručuje, že se získá spolehlivý nářeční materiál, jehož je možno užít bezpečně při zakreslování systémových nářečních jevů na mapách pro chystaný jazykový atlas.

Přímý terénní výzkum na Moravě provádějí v jednotlivých obcích buď dvojčlenné skupiny nebo pracovník jediný. Tak už byla přímým terénním výzkumem prozkoumána téměř celá východní a severovýchodní Morava a menší část zbývajících oblastí moravských.

Hodnověrnost nářečního materiálu sebraného terénním výzkumem je zaručena tím, že účastníci přímého nářečního výzkumu procházejí theoretickou průpravou v dialektologických seminářích na vysokých školách, v nichž se seznamují nejen s metodickými a theoretickými zásadami nářečního výzkumu, ale také s otázkami historické dialektologie, jazykového zeměpisu a pod.

Provádí-li nářeční výzkum větší dialektologická výprava, pak je první den věnován instruktáži, kterou řídí její vedoucí. Teprve po instruktážní průpravě rozjíždějí se dvoučlenné skupiny k prozkoumání oblasti.[7] V čele skupiny stojí vždy zkušený explorátor (zjišťovatel), který má už zpravidla zkušenosti z předcházejících dialektologických výprav.

[227]5. Při zkoumání nářečí na Moravě věnuje se veliká pozornost studiu nářečí přechodných a smíšených. Proto se v oblasti moravskoslovenské a lašské volí už v době terénního výzkumu značně hustá síť zkoumaných míst. Přitom se neopomíjí ani zkoumání městské mluvy, poněvadž se městská mluva vyvíjí zpravidla rychleji než nářečí okolních vesnic.

6. Naše starší dialektologické práce jsou sice zpravidla výsledkem několikaletého studia v rodném kraji autorů, ale nepřesná a nedostatečná data o vypravěčích a informátorech v těchto pracích neskýtají vždy dobrou záruku, že byla výběru informátorů věnována náležitá péče.[8] Proto se právem požaduje, aby byl při terénním výzkumu zvolen správný výběr informátorů. Záleží tu totiž velmi na původu informátorů, na jejich věku i na znalosti spisovného jazyka. V této souvislosti třeba připomenout, že neméně důležitý je také výběr podle pohlaví. Je totiž obecně známo, že starší venkovské ženy jsou zpravidla mnohem lepšími informátorkami než muži, poněvadž mluví neporušenějším tradičním nářečím. Muži, kteří prošli světem, na př. pracovali v městech nebo v jiných krajích a pod., snaží se mluvit při nářečním výzkumu nezřídka spisovným jazykem nebo jiným nářečím, které považují za vyšší jazykový útvar než nářečí rodné, místní. Proto se žádá od explorátorů, aby znali také hospodářskou a společenskou strukturu zkoumané obce nebo celé nářeční oblasti.

Veliké obezřetnosti je třeba zvláště při zapisování nářečních jevů smíšených. Tu je nutno zjistit, zda se smíšené jevy vyskytují systematicky nebo nesystematicky v struktuře zkoumaného nářečí nebo jen v mluvě zkoumaných informátorů.

Značnou pozornost věnují explorátoři na Moravě nejen zkoumání rozdílů místních a sociálních, ale také generačních.[9] Tyto skutečnosti vyžadují si tedy v plné míře, aby se při nářečním výzkumu na Moravě explorátoři nespokojovali s jedním nebo dvěma informátory, nýbrž aby hledali větší počet informátorů, kteří se v odpovědích navzájem kontrolují.

7. Při nářečním výzkumu se právem zdůrazňuje správný metodický postup. Explorátoři tu vycházejí zpravidla ze zájmů, prostředí, práce a lidových tradic informátorů, o nichž zkoumaní informátoři vždy rádi vypravují, získávají si jejich důvěru i zájem pro výzkum a snaží se zachytit spontánní projev mluvícího.

[228]V poslední době se užívá s úspěchem také nahrávacích přístrojů (magnetofonu páskového nebo drátkového), které jsou dobrou pomůckou při zachycování živé mluvené lidové řeči.

Bezprostřední spontánní jazykový projev mluvčích poskytuje velmi cenný jazykový materiál především po stránce syntaktické a lexikální. Explorátoři začínají věnovat zvýšenou pozornost skladbě moravských nářečí a snaží se zachytit jejich syntaktický systém. Všímají si jak některých zvláštních druhů vět, neslovesných (citoslovných a jmenných) i slovesných (vět s všeobecným a neurčitým podmětem, vět bezpodmětých), tak také vět podle vzájemné spojitosti (vět samostatných a souvětí). Ze souvislého vypravování informátorů je totiž dobře vidět, do jaké míry se vyskytují v nářečích souvětí myšlenkově podřadná, vyjádřená souřadně (bezespoječně nebo se spojkami souřadicími) anebo podřadně (se spojkami podřadicími a výrazy vztažnými), dále složitá souvětí, v nichž je dobře vidět nejen různost spojování vět a stavbu vět v souvětích, ale také polohu spojek (zvl. spojek různovětných) a pod.[10] Bezpředložkové vazby typu já vám fšeckemu dopomožu i užívání staré předložky s s akusativem (na př. vem teho s koš) v nářečích východomoravských ukazují, že tu jde o zachování staršího stavu, který může mnoho říci pro zkoumání historické skladby českého jazyka. K zachycení syntaktického systému nářečí na Moravě nestačí ovšem krátkodobý terénní výzkum, ale výzkum dlouhodobý, který skýtá záruku, že bude syntaktický systém nářečí zachycen v úplnosti a nikoli kuse, jak je tomu doposud ve většině nářečních prací. V této oblasti nářečních bádání stojí úsilí na Moravě teprve na počátku další práce.[11]

8. Nářeční výzkum na Moravě se týká doposud převážně stránky hláskoslovné a tvaroslovné. Explorátoři tu postupují zpravidla podle mluvnických dotazníků,[12] vydaných Ústavem pro jazyk český a připravených ve spolupráci s odborníky z našich vysokých škol; jejich vyplnění si vyžaduje náležité odborné průpravy explorátorů. V této souvislosti totiž třeba upozornit, že při vyplňování mluvnických dotazníků jsou velmi obtížné části pojedná[229]vající jak o hláskové, tak o tvaroslovné stránce zkoumaného nářečí. Tu se nejednou zkoumaný fonetický jev přeslechne, jindy je zase vadně vysloven a pod.

Potíže podobného druhu se vyskytují zvláště v oblastech pomezních, jako na př. na Spálovsku, Veřovicku, v dolním Pobečví a j. Nejinak je tomu při zachycování tvaroslovného systému zkoumaného nářečí. V dotazníku jsou uvedeny isolované tvaroslovné jevy, které se od zkoumaných informátorů velmi těžko získávají. Tu je třeba nejen veliké terénní zkušenosti explorátorů, ale také nezřídka souvislého jazykového projevu mluvčího, v němž se žádaný morfologický jev vyskytne.[13]

9. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že se novými nářečními výzkumy na Moravě získává úplnější a přesnější nářeční obraz o stavu nářečí, která jsou ústrojnou součástí českého národního jazyka. Doplňují se jimi dosavadní naše znalosti, které jsou ještě leckdy kusé a neúplné. Tak na př. terénním nářečním výzkumem byla zjištěna existence konc. -ův v 2. p. množ. č. podst. jmen typu chlapův, nožův na Hustopečsku (okr. Hranice). Na první pohled by se snad zdálo, že tu jde o podrobnosti, které nemají podstatný význam. A přece třeba říci, že zjištění a historické objasnění podobných jevů má značnou důležitost nejen pro hlubší poznání vývoje nářečí ve zkoumané oblasti, ale také vývoje národního jazyka.

Nelze totiž opomíjet skutečnost, že i zachycování současného stavu zkoumaných nářečí musí vést k jejich historickému výkladu. Proto si současná dialektologická bádání na Moravě všímají také jazykové stránky urbářů, gruntovních knih, register, matrik a pod., jejichž studium má význam nejen pro poznání dějin místních feudálních dominií,[14] tvořících uzavřené hospodářské a správní celky, ale také vzniku nářečních celků, které vznikly v souvislosti se společenskými činiteli v období feudalismu.

Přitom se v době nářečních výzkumů na Moravě neopomíjí ani studium místních jmen, jejichž rozbor, opřený o starý pramenný materiál, přinese nepochybně mnoho cenného pro hlubší poznání [230]historického vývoje českého jazyka, jak můžeme vidět na severovýchodní Moravě v oblasti Moravské brány ze studia místních jmen typu Stráž, Cerekvisko, Hradiště a pod.

10. Závěrem můžeme tedy říci, že se nelze spokojovat s prakticismem terénní práce, ale že je třeba umět zachytit mluvnickou stavbu nářečí a snažit se vysvětlit vznik nářečí v jeho úplnosti a složitosti. Je třeba umět rozlišovat nejen jevy odumírající (archaické) od jevů živých, ale také umět objasnit utváření nářečních hranic, přetváření jednoho nářečního typu v nářeční typ jiný a pod. K řešení těchto otázek přispějí jak historicky orientované lokální nářeční monografie, tak jazykový atlas českého jazyka, ovšem s historickou interpretací jazykových isoglos v něm. Tohoto cíle na Moravě stejně jako v Čechách je možno dosíci jedině v úzké spolupráci vědeckých pracovníků z akademických ústavů a vysokoškolských učitelů z filologických kateder našich universit.[15]


[1] K otázce vzniku lašské a moravskoslovenské oblasti srov. stať Jar. Běliče v knize Sedm kapitol o češtině, Praha 1955, s. 65—86.

[2] O nářečním výzkumu v Čechách srov. čl. Jar. Voráče O úkolech dialektologie a metodách jazykového zeměpisu, Studie a práce linguistické I, Praha 1954, s. 328—340.

[3] Srov. Listy filologické 51, 1924, s. 263—271, 337—358.

[4] Na důležitost tohoto studia ukazuje akad. Havránek znovu v čl. K historické dialektologii, SaS 16, 1955, s. 153—159. — K tomu srov. závěrečný projev akad. Fr. Trávníčka na dialektologické konferenci v Brně v SaS 16, 1955, s. 174—178.

[5] Vzorem tu může být v poslední době Běličova monografie Dolská nářečí na Moravě, Praha 1954, v níž je podána nejen hlásková a tvarová stavba dolských nářečí, ale také vysvětlen vznik těchto nářečí v souvislosti s vývojem společnosti a zachycen proces dnešního jejich mizení.

[6] Z posledních významnějších prací třeba upozornit na práci Lamprechtovu Středoopavské nářečí, Opava 1953, i na velkou práci Kopečného Nářečí Určic a okolí, která je v tisku.

[7] Podobný způsob terénního výzkumu provádějí také v Sovětském svazu. Srov. čl. V. G. Orlovové Ob ekspedicii MGPI, Bjulleten’ 1947, č. 1, s. 75—79.

[8] Tohoto nedostatku je zcela prosta nejnovější práce J. Voráče Česká nářečí jihozápadní, část I, Praha 1955.

[9] Na sociální a generační rozdíly v mluvě vesničanů ukazuje u nás dosud nejsoustavněji ve svých pracích Jar. Bělič.

[10] Na nedostatky v zpracování nářeční syntaxe v monografiích právem ukazuje akad. Fr. Trávníček v seminárních cvičeních a v častých diskusích s vědeckými aspiranty. — K tomu srov. čl. Jar. Bauera Skladba v nářečních monografiích, sborník Ad. Kellnerovi, Opava 1954, s. 154—157.

[11] Tu bude třeba navázat na tradici a opřít se o průkopnickou práci Jiřího Malovaného Skladba nářečí císařovského, Čas. Matice mor. 23, 1899 a 24, 1900 a Ad. Kellnera Štramberské nářečí, Brno 1939, Východolašská nářečí, Brno 1946, 1949, a j.

[12] Soupis dosud vydaných dotazníků srov. v čl. V. Vážného K otázce jazykového atlasu zemí českých, SaS 16, 1955, s. 162—163.

[13] Potížemi zkoumání mluvnického systému nářečí podle dotazníků v Polsku, kde mají dialektologická bádání dlouhou tradici, obírá se nejnověji Alfred Zaręba v čl. O metodach i technice badań gwarowych, Biuletyn Polskiego Towarzyszstwa Językoznawczego, zeszyt XIV (1955), s. 140—156.

[14] Srov. na př. příspěvek Sl. Utěšeného Čeština nejstarších úsovských matrik ve Studiích a pracích linguistických I (Praha 1954), s. 341—352, a téhož autora Poznámky k dnešní situaci české historické dialektologie, SaS 16, 1955, s. 146—153. — Na význam studia gruntovnic, urbářů a pod. s hlediska historického ukazuje právem naposled Jos. Macůrek v čl. Valaši na Těšínsku po 30leté válce (v 2. pol. 17. stol.), Slezský sborník 52, 1954, s. 34—102.

[15] Otázkou nářečních monografií podávajících mluvnický systém nářečí a vydáním jazykového atlasu ruského obírá se S. S. Vysotskij v čl. Metody izučenija dialektov, Institut jazykoznanija AN SSSR, Doklady i soobščenija VI (1954), s. 124—137.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 7-8, s. 224-230

Předchozí František Váhala: Vyjde nové vydání Pravidel českého pravopisu

Následující Jaroslav Voráč: O jménech motýlů v slovenských nářečích

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1