Časopis Naše řeč
en cz

Ještě jednou o slově spartakiáda

-cl (= Miloš Helcl)

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

V posledním čísle loňského ročníku Naší řeči jsme svým čtenářům slíbili podrobnější odůvodnění návrhu na psaní slova spartakiáda s dlouhým á i návrhu na užívání přídavného jména spartakiádní.

Když hledali naši tělovýchovní pracovníci a sportovní redaktoři v Pravidlech českého pravopisu z r. 1941 poučení o správném způsobu psaní slova spartakiáda, nenašli je tam z pochopitelných důvodů. Začali se tedy řídit způsobem psaní slova téhož významového okruhu a tvoření, olympiada. To je v Pravidlech psáno s krátkým a, stejně i v Příručním slovníku. V něm je ostatně možno nalézt již i slovo spartakiada, ovšem rovněž s krátkým a. Proč jsme tedy Státnímu výboru pro tělesnou výchovu a sport na jeho dotaz doporučili psaní s dlouhým á?

Předně proto, že již sám dotaz vzbudil pochybnosti o tom, je-li vhodné psát slovo, kterého se bude denně užívat, odchylně od jeho výslovnosti. Ta je nesporně s dlouhým á v příponě -iáda a potvrzuje to i údaj o výslovnosti v Příručním slovníku. Za druhé proto, že jak dotaz sám, tak náš lístkový výpiskový materiál[1] nám ukázaly, že v psaní slov spartakiáda i olympiáda je kolísání, patrně jistě též proto, že se v dosavadním [127]pravopise neřešilo jednotně psaní celé skupiny slov s příponou -iáda. Slovo jeremiáda má i v Pravidlech dlouhé á, slova broučkiáda, faustiáda, hilsneriáda, kopnikiáda, donquijotiáda, švejkiáda, makabiáda a jiná píše tímto způsobem Příruční slovník. Naproti tomu píší Pravidla s krátkým -a slovo olympiada, myriada a 2. p. triady od slova trias, v Příručním slovníku najdeme krátké a mimo to ještě u slov bambocciada, chiliada a — jak už řečeno — spartakiada[2].

U všech těchto slov — mimo slovo spartakiáda — lze vysvětlit krátké a v příponě tím, že jde o slova původem řecká a o slova omezeně užívaná (mimo olympiada), která se také s krátkým a vyslovují.[3] U slova spartakiáda však nejde o slovo řeckého původu ani o příponu -ada, nýbrž o příponu -iáda tak jako u faustiáda a dalších. Nejde u něho ani o slovo úzce odborné nebo o cizí slovo citátové, u něhož se zachovává původní pravopis. A píše-li se již v Příručním slovníku slovo z téhož významového okruhu, makabiáda[4], s dlouhým á, ačkoli u něho šlo o mnohem řidší výskyt než u slova spartakiáda i v době, kdy bylo pro Příruční slovník zpracováváno, lze žádat, aby se tím spíše u slova tak rozšířeného, jako je dnes slovo spartakiáda, obrazila jeho výslovnost i ve způsobu psaní. Nelze přece dnes již odůvodňovat psaní odchylné od výslovnosti tím, že jde o slovo „odborné a řídké“, které „podržuje psaní původní“.[5] Podobně se dnes všeobecně píše hokej a nikoli hockey, jak rovněž ještě žádají Pravidla z r. 1941, neboť i u něho jde o slovo, které „proniklo do obecného užívání“, takže je u něho „pravidlem český způsob psaní“.[6]

Doporučovaný způsob psaní s délkou je nadto již ve shodě s navrženou novou úpravou psaní přejatých slov obecně rozšířených. Má také tu výhodu, že se jím zabrání nesprávné nebo aspoň nejednotné výslovnosti, k níž by svádělo psaní s krátkým a, jak jsme toho svědky na př. u slov hangar, finale (s krátkým a) a p.

Veřejná vystoupení účastníků naší sjednocené tělesné výchovy v únoru, červnu a červenci t. r. mají ovšem svůj souborný oficiální název stanovený a schválený vládou republiky, a to I. celostátní spartakiáda. Jako každý ustálený název podniku nebo akce, píšeme i tento název s velkým začátečním písmenem u prvního slova. Pokud je jím ovšem římská číslice (I.), nahradí již sama ono velké písmeno. Kdyby však řadová číslovka byla vypsána slovem, musilo by začáteční p být velké, tedy První celostátní spartakiáda. Podobně píšeme i Krajská sparta[128]kiáda DSO Baník v Mostě a j. Necitujeme-li však přesně úplný název akce, velké písmeno již nepíšeme. Tak tomu je na př. ve větách „Pojedem na krajskou spartakiádu Baníku“, „Budu cvičit na pražské (celostátní a p.) spartakiádě“, „Připravujeme se na armádní spartakiádu“, „Těšíme se na spartakiádu“ atd. Slovo spartakiáda samo vlastním jménem není nikdy.

A jak zní přídavné jméno k slovu spartakiáda? Při hledání vhodné odvozovací přípony přídavných jmen nemohlo být oporou slovo olympiada, protože k němu (mimo ojedinělé olympiadní) užíváme přídavných jmen od jiných základů, a to olympijský od vlastního jména Olympia a olympický od slova olympik. Ale nebylo lze se opřít ani o slova odvozená příponou -iáda od jmen osob (faustiáda, broučkiáda, švejkiáda a j.), protože se dosud neobjevila potřeba přídavné jméno od některého z nich utvořit. Odvozovací přípona -iáda však souvisí s příponou -ada. Ta je různého původu. V našem případě jde o původní řeckou pádovou koncovku -ados k řeckým podstatným jménům na -as. Základem tu bylo olympi-. Pozdějším mylným rozložením slova na základ olymp- a pádové zakončení -iady bylo kmenové i připojeno k pádové koncovce a vznikla odvozovací přípona -iada z koncovky 2. pádu -iady. Můžeme proto použít jako vzoru pro odvození přídavného jména od slova spartakiáda přečetné skupiny slov s příponou -áda, na př. armáda, brigáda, maškaráda, intráda, estráda, fasáda, serenáda, promenáda a j. K těmto slovům zní přídavné jméno nejobvykleji armádní, brigádní, estrádní atd. Slova fasáda, maškaráda mají vedle přídavného jména s příponou -ní ještě též přídavné jméno s příponou -ový (fasádový), k slovu serenáda je přídavné jméno jen na -ový. V zásadě je tedy možné tvořit od slova spartakiáda přídavné jméno odvozovací příponou -ní nebo -ový. Viděli jsme však, že mnohem častější — tak jako u přejatých slov vůbec[7] — je tvoření přídavného jména příponou -ní. A protože lze konstatovat, že náš jazykový obyčej zde již provedl výběr ve prospěch přípony -ní — všeobecně se mluví a píše jen o spartakiádních prostných, o spartakiádních podnicích, losech atd., nikoli o spartakijských, spartakických,[8] ani o spartakiádových nebo spartakiádných —, doporučili jsme našim tělovýchovným pracovníkům přídavné jméno spartakiádní, neboť je tvořeno zcela ústrojně.


[1] Našli jsme v něm slovo olympiáda, a to i v původním významu řeckém ‚čtyřleté období mezi dvojími hrami‘, psáno s dlouhým -á- již od dob obrození až do r. 1952, dokonce i v učebnici dějepisu; slovo spartakiáda má nejstarší doklad s dlouhým á r. 1947.

[2] U slova dryada se zakončení -ada vyslovuje s krátkým a, psaní s tvrdým y po r zachovává původní podobu řeckou.

[3] U slova myriada uvádí Vášův-Trávníčkův slovník i grafiku -áda.

[4] PS je vykládá ‚tělocvičné a sportovní hry uvědomělých Židů z celého světa, pořádané v Palestině‘.

[5] Pravidla českého pravopisu, Praha 1941, s. XIV.

[6] Tamže.

[7] Srov. na př. abstinentní, konkretní, rekreační, konferenční, musejní a j.

[8] Podle olympijských, resp. olympických.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 3-4, s. 126-128

Předchozí Krat.: Komunální nástroje?

Následující Jaromír Bělič: Nové údobí ve vývoji českého jazyka