Časopis Naše řeč
en cz

Komunální nástroje?

Krat.

[Drobnosti]

(pdf)

-

V odborném článku o organisaci výroby přesných nástrojů nás překvapil název „komunální přesné nástroje“. Nemohli jsme porozumět jeho významu. Jsou to nástroje, jichž používá komunální hospodářství, nebo zboží vyráběné komunálními podniky? Dotazem u odborníků jsme zjistili, že výraz komunální nástroje a nářadí znamená asi tolik co všeobecné nástroje. Tento význam zná však jen malá část techniků praktiků, kdežto většina, a zvláště theoretičtí odborníci, ho neznají. Asi před 30 lety bylo prý toto označení běžné ve vsetínských a brněnských podnicích Zbrojovky a plzeňské Škodovky, kam se tehdy dostalo z terminologie anglické (slovo samo je původu latinského). Dnes žije název komunální přesné nářadí v praxi dále a užívá ho i státní úřad plánovací. Odborníci s ním však většinou nesouhlasí a volají po náhradě. Ale najít vhodný výraz pro označení těchto nástrojů není snadné.

Přesné nástroje se totiž rozdělují na dvě skupiny: jednu tvoří ty, jichž se používá jen k jednomu účelu, k jedné operaci, a těm se říká operační. Do druhé skupiny náleží nástroje, jichž lze použít v několika odvětvích kovovýroby; jejich určení není speciální, ale všeobecně strojírenské. A právě těm se říká komunální.

Je to úplně ojedinělý způsob užití tohoto přídavného jména a znamená vlastně zaměnění významu ‚obecní‘, t. j. náležející obci, týkající se [126]obce, a ‚obecný‘, t. j. všude rozšířený, všeobecný. Přídavné jméno komunální mělo vždy jen význam ‚obecní, mající vztah k obci nebo jiné správní jednotce („komuně“)‘ a tento jeho význam v poslední době ještě zpevněl. Není tedy vhodné užívat ho ve významu ‚obecný, všeobecný‘. Někteří strojírenští odborníci to dobře vyciťují a užívají termínu normální přesné nástroje. Jazykově tento název zcela vyhovuje, ale zejména plánovatelé mají proti němu námitky, a to — mimo jiné — pro jeho vztah ke slovu norma. Ve výrobě se prý snadno zaměňuje s přídavným jménem normovaný a normalisovaný. Nesdílíme tento názor, ba zdá se nám, že se jím podceňuje vyspělost našich pracovníků. Vždyť slova normální běžně užívá kdekdo a je součástí slovní zásoby i starších školáků a rozdíl mezi normální a normovaný je pro toho, kdo se česky vyjadřuje, zcela zřejmý a běžný. Věříme, že spoluprací techniků a jazykových odborníků se jistě podaří najít vhodné názvy pro oba druhy přesných nástrojů. Nezůstaneme-li u přídavného jména normální, snad by bylo možno nazývat je obecné a zvláštní nebo normální a speciální anebo — ovšem poněkud zbytečně preciosně — mnohoúčelové a jednoúčelové a pod.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 3-4, s. 125-126

Předchozí Otakar E. Kádner: Tacheometrie, nebo tachymetrie?

Následující -cl (= Miloš Helcl): Ještě jednou o slově spartakiáda