Ještě jednou přídavná jména odvozená od cizích jmen místních

vh (= František Váhala)

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Na naši poznámku o tvoření přídavných jmen od cizích jmen místních reagovali čtenáři řadou připomínek a dotazů. Vyjímáme z nich ten nejzajímavější. Pan D. F. píše: »Marx napsal r. 1875 spisek „Kritik des Gothaer Programms“; u nás se překládá „Kritika Gothajského programu“. Domnívám se, že by snad správně mělo být „Gothského“, aspoň tak soudím podle analogie Bratislava — bratislavský, a nikoli bratislava-jský.«

Je pravda, že tvoření přídavných jmen od cizích jmen místních na -a nečiní v češtině potíží, a to prostě proto, že máme množství domácích místních jmen na -a, od nichž přídavná jména běžně tvoříme. Koncové -a, -á se vždy odsune, ať už tvoříme přídavné jméno beze změny kmenové souhlásky (Ostrava — ostravský, Bratislava — bratislavský), nebo se změnou této souhlásky (Praha — pražský), anebo s pomocí vkladného -e- (Lešná — lešenský). A tytéž zásady platí i pro tvoření přídavných jmen od jmen cizích, nikoli ovšem bez výjimek. Neodmítáme totiž zbytky starších způsobů tvoření, jestliže jsou vžity. A gothajský je jedním z nich. Toto přídavné jméno bylo utvořeno podle německého gothaisch [190](jež se na př. od r. 1763 tradičně vyskytovalo v názvu „Gothaischer Hofkalender“ — byla to genealogická příručka panovnických rodin evropských), a to patrně v době dosti dávné. Ústav pro jazyk český má nejstarší doklad z r. 1820 v názvu „gothajské vévodství“. Na vznik tohoto odchylného přídavného jména měla možná vliv ta okolnost, že už existovalo přídavné jméno gothský (psáno takto podle dobového pravopisu), patřící ke jménu germánského kmene Gotů, jež se ještě i v 2. polovině minulého století psalo s -th- (Gothové). A z oné starší doby užíváme přídavného jména gothajský dodnes. Kdybychom tvořili přídavné jméno od Gotha teprve dnes, znělo by ve shodě s jiným tvořením gothský, právě tak jako je od Jena — jenský, od Fulda — fuldský, od Altona — altonský atd.

Přípona -jský, jež je u gothajský výjimkou, je pravidelnou příponou při tvoření přídavných jmen od jmen na -ea, -ia, -ua (po případě i u jiných typů, ale zde chceme zůstat jen u jmen zakončených na -a), na př. korejský, guinejský, chaldejský, bahijský, pavijský, nicaragujský a mn. j. Rozšiřování kmene o -j- má svůj původ a vzor v klasických jazycích, ale u všech jmen má přirozený základ v hiátovém -j-, jež se objevuje i v některých pádech těchto jmen (na př. Koreje, Koreji atd.).

Jiné zbytky staršího tvoření přídavných jmen od jmen místních jsou na př. také kubánský, javánský, paduánský, trojánský (od Kuba, Jáva, Padua, Troja). Zde byla přípona -ský připojena vlastně ke kmeni původně latinského přídavného jména, nikoli tedy ke kmeni základního jména podstatného. Ovšem je nutno přiznat, že dnes bylo trojánský téměř úplně zatlačeno nově utvořeným trojský.

V několika případech jsme nuceni tvořit přídavná jména od cizích místních jmen na -a bez odsunutí této koncovky (a bez vkladného -j-). Z dvojslabičných jmen jsou to především maďarská jména typu Szászfa, dále indoneské Bangka, indické Ára a pod., od nichž tedy máme přídavná jména szászfaský, bangkaský, áraský. A právě tak tvoříme přídavná jména od jihoamerických názvů zakončených přízvučným -á: Bogotá — bogotáský, Paraná — paranáský, Pará — paráský atd. A konečně od jednoslabičných jmen vůbec není možné jiné tvoření než právě toto, na př. Spa — spaský.

Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 3-6, s. 189-190

Předchozí Há (= Františka Havlová): Uspěti

Následující md (= Miloš Dokulil): Obyvatelská jména k cizím názvům osadním