Uspěti

Há (= Františka Havlová)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Toto sloveso, které se zpravidla pokládá jen za rusismus (tak Naše řeč 7, 1923, s. 8), má historii poněkud složitější, než se na první pohled zdá. Ve slovnících se po prvé objevuje v době obrozenské; uvádí je Josef Jungmann ve svém Slovníku česko-německém (díl IV., 1838), a to ve dvou významech: 1. ‚prospěti, poříditi, vyříditi‘ a 2. ‚uspíšiti‘ (uspět koho, t. j. předejít někoho). Jako pramen udává však v obou případech jen soudobý polský slovník Lindův, takže jde opravdu o slovo přejaté, nikoli ovšem z ruštiny, protože ani v Lindovi ruština jako pramen uvedena není, nýbrž z polštiny.

V dodatcích k 5. dílu svého slovníku, tedy o rok později (1839), uvádí Jungmann sloveso uspěti ještě jednou; jeho význam již nevykládá, otiskuje jen za heslem tento doklad z usu: „Podzimky se za zelena trhají, ty na slámě uspějí“; vysvětluje jej německým „reif werden“, takže sloveso uspěti má zde jiný význam než v příkladech převzatých z Lindy. Znamená zde totiž ‚dosáhnouti žádoucího stupně zralosti, dospělosti, dozráti, dospěti‘. (Tento význam má sloveso uspěti i dnes, třebaže je literárně doložen řidčeji; na př. v Literárních novinách 1953, 5, 10a: „scénáře šly do výroby nahodile, ihned v okamžiku, kdy uspěly“, t. j. kdy byly dokončeny, kdy „dozrály“.) Označuje-li Jungmann tento doklad jako zachycený z usu, čili jak říká v předmluvě, z obyčeje, t. j. [188]nikoli jako doklad z knih — a Jungmannův slovník je v takovýchto dokladech, jak víme, velmi spolehlivý —, je zde sloveso uspěti jistě domácího původu.

Rovněž domácího původu je sloveso uspěti ve významu ‚někam dojíti, dospěti‘, doloženém literárně dosti často; na př. u J. Glazarové: „Nežli tatáž noc uspěla k ránu, než zbledly tytéž hvězdy, vracel se (hajný) týmiž chodníky“ (Chudá přadlena, 1940) nebo u Čapka-Choda: „Duše její nedlela v končinách vezdejších, nýbrž uspěla až za oblaka …“ (Deset deka, 1927) v poněkud řidším významu ‚utéci‘. S tímto významem se setkáme často u Šlejhara, který s oblibou tvoří odvozeniny předponou u- (na př. v povídce „Hodinky“, z níž je vzat i náš doklad, jsou na několika stránkách kromě běžných sloves s předponou u-, jako utéci, uniknouti, uběhnouti, tyto ojedinělé odvozeniny: ústrach (191), úsmrt (197), úděsný (189), uvrhati se na něco (198), uhrůzňovati koho (198)). Uvádíme alespoň tento doklad: „Konečně aby neuspěl (zloděj) takové ženské, jíž ještě sukně v běhu překážejí“ (Maloměstská idyla, 1911). V tomto dokladu má uspěti tentýž význam jako sloveso utéci, s nímž je také shodně utvořeno (spojením základního slovesa s předponou u-, která mu dodává nového významového odstínu, a to odlukového: ‚během, spěchem se dostati pryč s místa‘). Jde zde tedy zřejmě o významovou i tvarovou obměnu domácího slovesa spěti (= pospíchati, běžeti k cíli), pociťovaného dnes jako výraz knižní.

Avšak tyto významy jsou dnes podružné, vedlejší, skutečně živý je dnes především význam ‚dosáhnouti v něčem nebo s něčím úspěchu, s úspěchem něco vyříditi, míti úspěch‘. Původ tohoto významu je však nejasný. Na jedné straně mohlo být sloveso v tomto významu přejato z ruštiny (v níž je dnes tento význam zastaralý), na druhé straně se mohl tento význam vyvinout z původního přejatého významu ‚prospěti, vyříditi, poříditi‘ tím, že se tento význam zúžil, zpřesnil: ‚poříditi dobře‘. V tomto významu nalézáme sloveso uspěti v Kottově Česko-německém slovníku (díl IV., 1884): „Pochybujeme, že by ústaváci mohli s tímto záměrem uspěti“ (z časopisu Komenský). Později se však objevuje ojediněle, teprve po druhé světové válce se stává běžným, a to v míře stále rostoucí. Za mnohé uvedu jen dva doklady z poslední doby: „Koloniální mocnosti, zmítané vzájemnými rozpory, neuspěly při prosazování svých plánů“ (Tvorba, 1952) a „Studenti, kteří při zkoušce neuspějí nebo z nějakého důvodu zkoušku nesloží, přistupují ke zkoušce v jarním zkušebním období od 17.—30. března“ (Oběžník filologické fakulty KU z r. 1952). Okolnost, že se tento význam objevuje ke konci 80. let minulého století, kdy začíná mocněji působit ruská literatura původní i překladová, a to i po stránce jazykové, mluvila by pro převzetí. Avšak v dnešním povědomí uvádíme sloveso uspěti leckdy v souvislost s podstatným jménem úspěch. Toto podstatné jméno bylo ovšem [189]utvořeno od slovesa uspěti podobně jako podstatné jméno prospěch od slovesa prospěti. Dosvědčuje to i materiál lexikálního archivu Ústavu pro jazyk český.

V dílech psaných kolem r. 1890 máme také množství dokladů na sloveso uspěti ve významu ‚míti čas něco udělat, moci něco udělat, provést, dokončit‘. Tento význam, dnes rovněž běžný (objevuje se velmi často nejen v literatuře krásné, na př. u Pujmanové: „Opisů pořídila pro jistotu několik, rozhodila letáčky po bytě a Nella je neuspěla zničit“ (Hra s ohněm, 1948), u Marie Majerové: „Chtěl mě bodnout (hitlerovec řidiče) — neuspěl“ (Cesta blesku, 1952), u Glazarové, Karla Čapka atd., ale i v novinách), byl nepochybně přejat z ruštiny. Pod tímto významem uvádí sloveso uspěti také Slovník Vášův-Trávníčkův (4. vyd. 1952). Označuje je — podobně jako akademický Příruční slovník, který zaznamenává zhruba i další významy zde uvedené — jako výraz knižní „podle ruštiny“ (kdežto ještě ve 3. vyd. měl „přejatý z ruštiny“).

Přesněji je možno říci, a to na základě literárních dokladů i podle ověření u uživatelů, že je to prostředek jazyka literárního, kterého užívají někteří jednotlivci s oblibou jako aktualisačního prostředku i v hovoru. Setkáváme se s ním stále častěji, avšak široká obec uživatelů jej ještě stále pociťuje jako prostředek ne běžný, zvláštní, budící pozornost.

Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 3-6, s. 187-189

Předchozí Dš (= František Daneš): Jedno souvětí

Následující vh (= František Váhala): Ještě jednou přídavná jména odvozená od cizích jmen místních