Časopis Naše řeč
en cz

Laureátka státní ceny Marie Pujmanová o pravopise

Marie Pujmanová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

(Z diskuse o Pravidlech českého pravopisu na poradách v Domě vědeckých pracovníků J. E. Purkyně v Liblicích dne 15. ledna t. r.)

 

Českoslovenští spisovatelé vítají práci s českými linguisty na tak závažném díle, jako jsou nová Pravidla českého pravopisu. Přáli by si v ní soustavně pokračovat a mít v ní svůj význačný poradní hlas. Milujeme svou mateřskou řeč. Milujeme češtinu nejen z důvodů vlasteneckých, ale i proto, že je to pro naši práci nádherný materiál. Řeč je to překrásná, s ohebným epickým slovesem, názorná, srostitá, plastická, odstíněná. Je radost psát česky. A těšíme se z toho, že vy, vědci, právě tak jako my, spisovatelé, pojímáte jazykové otázky jako věc celonárodní.

Vracím se nyní k dopolednímu jednání, k pravopisu cizích slov. Mám k němu takový poměr:

Často jsem pozorovala, že lidový čtenář, když narazil na cizí slovo, které nedovedl přečíst a kterému nerozuměl, cítil se zahanben, odstrčen, méněcenný. Doporučuji proto, aby všechna cizí slova se psala česky tak, aby si je mohl každý přečíst bez chyb ve své mateřské řeči. V tom je třeba udělat důsledný demokratický pořádek.

Jako nedělíme krásné písemnictví v literaturu lidovou a v literaturu pro úzké aristokratické kruhy, právě tak, soudím, neměli byste dělit cizí výrazy v slova denní potřeby a v slova pro úzký okruh uživatelů. Není to zásadní pojetí a dělítka jsou vratká. Když u nás dávno zdomácnělo francouzské slovo angažmá, nevím, proč lidový básník, vzdělávající se na Dobříši, neměl by si přečíst českým pravopisem právě tak francouzské slovo anžambmá. V tom, zdá se mně, bylo by třeba pronikavé a důsledné reformy.

Jsem však proti všem reformám zbytečným. Na příklad výraz komunista není českého původu. Ale nikdo z půl milionu čtenářů Rudého práva nebude vyslovovat při čtení komuňista, ani psát komunysta. Takové změny by jen mátly čtenáře, písaře i korektory a zbytečně by zkomplikovaly otázku.

Opakuji: reformovat tam, kde to po reformě volá, a neměnit nic, co už přešlo v zrakovou a v sluchovou paměť národa. Tedy: Šekspír místo Shakespeare; ale Marii nechat Marií.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 3-4, s. 128

Předchozí František Daneš: Porady o nových Pravidlech českého pravopisu

Následující František Trávníček: Stalinská epocha jazykovědy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1