Časopis Naše řeč
en cz

Civěti

[Hovorna]

(pdf)

-

(6, 10) O tomto slově píše nám prof. dr. R. Schams z Prahy toto: Sloveso civěti bylo u nás doma obvyklé. Má matka, která pocházela z vesnice na vých. od Soběslavě a žila po celý život (od čtyř let) v Třeboni, užívala ho často. Seděl-li jsem na př. delší dobu nečinně, dívaje se zamyšleně před sebe do prázdna, posílala mě ven říkajíc: »’di taky ven mezi kluky, nemusíš pořád civět doma!« neb: »…civět za pecí!« Jindy posílala některého z nás hochů pro něco (pro vodu, ke kupci) s napomenutím: »A nezůstaň tam dlouho civět!« Když jsem vysedával dlouho do noci nad knihou, brala mi ji říkajíc: »Čti ve dne, a nemusíš nad tím v noci civět!« Jindy říkala: »Teď lítáš (= běháš venku) a pak budeš zas do noci civět.« Když přišla sama odněkud pozlobena, že tam musila dlouho nečinně čekati, říkávala: »Musely jsme tam civět.« Myslím, že těmito příklady je význam slov. civěti dosti určen. Znamená asi »zamyšleně seděti neb státi, hleděti upřeně, nepohnutě, s očima jako ztrnulýma, bez zájmu do prázdna a nic nedělat.« Pejorativní smysl má to sloveso vždy, neb je v něm jakás výtka lenosti a pasivnosti. Od významu, který jsem uvedl, je podle mého mínění snadný přechod k významu, v němž civěti užívá Vrchlický a někteří jiní spisovatelé (»upřeně [na něco] hleděti«), neboť u člověka, který civí, upoutají druhého především jeho oči, upřené do neurčita neb na podlahu, zdánlivě upřeně něco pozorující, ač se třeba jimi nic nevnímá. A také slovenské civeť u Timravy se tím snadno dá vyložiti; neznamená ovšem »scházeti na těle, chřadnouti«, ale »nečinně seděti a hleděti bez zájmu do prázdna«, což je zvláště u dítěte, trvá-li to déle, vždy příznakem nějaké choroby. Slovo to je známo i jiným lidem z jižních Čech. — K slovesu navoliti se (7, 156) poznamenávám, že je v Třeboni a okolí obvyklé. Slýchal jsem je často doma i venku. Na př. hoch bil hocha a bitý volal: »Navol se, jo!« a nebránil se, věda, že by se neubránil. Když jsme se pouštěli s chutí do nějakého jídla, ale brzy jsme jísti přestávali, slýchali jsme: »To jste se brzy navolili!« Totéž jsme slýchali, když jsme se pustili horlivě do nějaké práce, která nás však brzy omrzela. — Ke zmínce o sloven. civieť poznamenáváme, že u Timravy asi opravdu znamená ‚scházeti na těle‘. Ten význam nalézáme v Kálalově Slovn., Kott 4, 900 má od Slováka Sasinka vyciveti (t. vycivieť) s význ. ‚vyhubeněti‘ s dokladem Dobšinského (vycivel na triesku), vycivený ‚hubený‘, vycivenosť ‚hubenost‘ s doklady, a sami máme doklady ze Sládkoviče, Kukučína a j.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 3, s. 89

Předchozí Brněnský

Následující Či, čili

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1