Navoliti se

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. P.) ve smyslu »do vůle čeho užíti, nasytiti, nabažiti se čeho« je už staročeské. Gebaurův-Smetánkův Slovník (2, 516) cituje z bible Ol. (1417) »svých cěst navolí se blázen« (Přísl. 14, 14; v Kral. »cestami svými nasytí se«). V stř. Čechách a v spis. jazyce se užívá v tomto významu ob. slovesa nabažiti se. Jak je rozšířeno v nářečích českých, o tom se nám nedostává bohužel zpráv; víme jen z dokladu Kottova (I. Přísp. 200), že žije v již. Čechách (nemoh sem se navolit jíst) a že na Moravě podle Bartoše (Kott 6, 1130) znamenává »navoliti se dívce« zaslíbiti se jí. Z mluvy lidové zná asi sloveso »navoliti se« také slovník Dobrovského. Sami jsme slýchali u Tábora často věty jako »už se toho navolil, už je toho navolenej«; o bídách válečných r. 1916 řekl kdosi v Plané n. L. »už je toho do navolení«. Sloveso toto zná také Čapek-Chod (Turbina 2, 287).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 5, s. 156

Předchozí Nátoň

Následující Parobek