Časopis Naše řeč
en cz

Z dějin českých osobních jmen

František Cuřín

[Články]

(pdf)

-

I. Křestní jména oblíbená v 15. a 16. století.

Křestní jména podléhají módě. Známe to ze zkušenosti a potvrzují to i občasné statistiky. O posledním takovém zkoumání referuje Vl. Šmilauer v NŘ XXXI, 167. Zvláště od druhé poloviny minulého století jména rychleji stárnou, rychleji se vyměňují. A také podléhají, zdá se, náhodným vlivům častěji než dříve. Za okupace jsme na př. krátký čas [77]pozorovali i vliv literární, obdobný vlivu Goethových románových postav na tehdejší křestní jména německá: Zuzana Vojířová Jana Bora byla kmotrou mnohým našim Zuzankám.

V minulých dobách takové módy byly také, byly však trvalejší. Jak byla kdy křestní jména rozšířena, nevíme přesně. Historikové i filologové zjišťují z pramenů, že se v 15. a 16. stol. zvláštní oblibě těšila jména Jan, Václav, Jiří, Anna, Dorota, Kateřina (Winter, Kulturní obraz českých měst). B. Ryba v LF 71, 270 říká, že „Petr a Jan jsou jména začátkem 15. stol. příliš běžná a častá“.

Pokusíme se zjistit rozšíření křestních jmen v pramenech táborského archivu z 15. a 16. stol. Čísla ovšem nejsou docela přesná, protože často není možno zjistit, zda se v zápisech nesetkáváme s týmiž osobami pod jinými určeními. Hypokoristika převádíme na formu základní a výskyt udáváme v procentech.

V nejstarší památce táborské, v Registrech gruntovních Hradiště hory Tábor z roku 1432 až 1450 (archiv Zemského musea v Praze, sign. F 228), je zapsáno 590 mužů. Z trhových knih městského archivu táborského z let 1510 až 1560 máme soupis 792 mužů.

Nejčastější křestní jména jsou:

15. stol.:
Jan 23 % — 138 mužů
Mikuláš 10 %
Petr 8 %
Václav 7.5 %
Martin 7.5 %
Matěj 7.5 %
Jakub 6,7 %

16. stol.:
Jan 27,3 % — 216 mužů
Václav 12,5 %
Jiří 7,0 %
Matěj 7,0 %
Martin 5,7 %
Jakub 4,5 %
Mikuláš 4,5 %

Vidíme, jak je obliba jmen v těch dobách poměrně stálá. Jméno Jan se těší daleko větší oblibě než jména ostatní, celkem se však všechna jména drží stejně po sto padesát let. Větší změny jsou jen u jmen Mikuláš a Petr, jejichž obliba upadá, kdežto jména Václav a Jiří v 16. stol. zřejmě získávají. Jménem Jiří bylo v 15. stol. křtěno jen 1,7 % mužů. Zvlášť zajímavý je pro tu dobu naprostý úpadek jmen slovanských. Jen Václav, jméno prvního českého světce, čestně se drží. Jméno druhého českého světce, sv. Vojtěcha, se v našich pramenech vyskytuje v 15. stol. jen jednou, v 16. stol. dvakrát. Zajímavé osudy měla i jména Petr a Pavel. Petr klesl v 16. stol. na 3,5 %. Pavel naproti tomu získal: v 15. stol. 1,8 %, v 16. stol. 3,2 %. Tyto změny nejsou ovšem úplně průkazné. Musili bychom mít pro přesné zjištění víc materiálu. Nijak nepřekvapuje, že jména Josef a František (a taky Karel) v 15. stol. vůbec nenajdeme. V 16. stol. se setkáváme s dvěma Josefy. Že to bylo jméno neobvyklé, vidíme ze zápisu: Jozeffth(!) pláteník 1550. Fran[78]tiška snad můžeme vidět v 16. stol. ve Frankovi Slováčkovi. Mezi nejřidšími jmény jsou v této době zvláště jména slovanská. Vyjmenujeme je později.

Ženská jména jsou v starých dobách snad ještě stálejší než jména mužská, smíme-li tak soudit z malého počtu dokladů, které máme po ruce (pro 15. stol. 96, pro 16. stol. 256).

Nejdřív statistiku:

15. stol.:
Kateřina 18,7 %
Anna 16,5 %
Dorota 13,5 %
Marketa 10,2 %
Marie (Maří) 8,3 %
Alžběta 6,3 %

16. stol.:
Anna 18,0 %
Dorota 17,3 %
Marketa 16,0 %
Kateřina 16,0 %
Alžběta 10,5 %
Marta 5,0 %

Nejzajímavější je úpadek jména Marie. Ze 16. stol. znám jen jedinou Mářu. Naopak častější jsou v 16. stol. jména Lidmila 4 % a Magdalena 4 %. Jméno Marta se někdy zaměňovalo i se jménem Marketa. V témž zápise z r. 1538 je jednou Marketa Šafratka, jednou Marta Šafratka. Jméno Magdalena není v mých dokladech z 15. stol. zastoupeno vůbec.

Dnes ještě nemůžeme říci, do jaké míry se rozšíření křestních jmen v Táboře shodovalo s oblibou jmen v jiných městech a krajích Čech. Zdá se však, že tu nikde podstatné rozdíly nebyly. Co mělo a má vliv na úpadek jmen starých a na vzrůst nových, bude musit naše bádání teprve zjišťovat. Na vliv literárních postav nemůžeme pro starou dobu myslit. Nejdůležitější je zajisté vliv církve, kultu svatých. W. Taszycki říká v svém populárním spisku Polskie nazwy osobowe (Krakov 1924), že je možno podle křestních jmen sledovat kult, neboť lidé rádi dávají jména podle slavných svatých. S tohoto hlediska je rozdíl mezi jmény Václav a Vojtěch pro starou dobu ještě zajímavější.

V odborné literatuře se často zdůrazňuje vliv místních svatých. Tak Josef Beneš v NŘ XXVIII, 1944, 142 a W. Taszycki l. c. 60n. V poslední době jej však popírá A. Bach ve své knize o německých jménech (Die deutschen Personennamen. Berlín 1943, str. 349). Obliba některých jmen je prý zjev mezinárodní. Jistě je. Bach uvádí pro starší dobu jako nejrozšířenější jména německá Jan, Mikuláš, Alžběta, Anna. U nás jsme už připomněli Wintra s podobným konstatováním. I my zjišťujeme totéž pro jedno město. Je zřejmé, že tu působil vliv internacionální církve. Severští Jensenové, Johansonové o tom též svědčí. V Táboře měli od dvacátých let 16. stol. kostel zasvěcený Proměnění Páně. Tato skutečnost se ovšem v oblibě jmen na Táboře nijak obrážeti nemohla. Jestliže měli místní patroni vliv, nebyl nijak podstatný. Bach říká, že spíš měli vliv patroni kostelů poutních, ale ani ten nebyl veliký.

 

[79]II. Ignát Herrmann nebo Herrmann Ignát?

Tak nazval svůj článek v NŘ. VIII, 1924, 129-139 V. Ertl. Vysvětlil v něm, a NŘ. to několikrát zdůraznila, že píšeme správně Josef Novák, a nikoli Novák Josef. Výkladem o vzniku příjmení svoje poučení podepřel. Dnes je uznáváme všeobecně. Nejdříve byla jen křestní jména, teprve později k nim přistupovala určení zaměstnání, místního původu, přezdívky.

Podle tohoto výkladu bychom se měli i v minulosti vždycky setkávat se stavem, který dnes předpisujeme. Také se s ním ve velké většině případě setkáváme. Ale jsou výjimky.

Je-li v 15. stol. osoba určena předložkovým pádem (určení původu), není výjimek. Vždycky je Jan z Chelčic, nikdy z Chelčic Jan. Je-li však původ určen adjektivem, výjimky najdeme: poručníci Lompnického Mikše 1435, na Mýtském Janovi 1435, Hradecká Kateřina 1438. Jindy mají taková jména vždy pořádek dnešní: Vaněk Lompnický 1435, Ješek Opařský 1435 (Opařany), Petr Opařenský (oparensky) 1442 atd. U ostatních jmen adjektivních jsou výjimky také: vedle starého Petra 1445, starý Holús 1435, Markléta Železného Vítka 1439 (ale: Máňa, žena někdy Vítka Železného 1435), podlé Slaměného rytieře 1437 (jindy: rytieř Slamený 1444 a mnohokrát), s Bielým Jirú 1447 (ale Jíra Bielý 1437 a j.). Určení zaměstnání je vždycky za křestním jménem: Václavovi pernikáři 1433 atd. Jen určení dočasné úřední funkce je před křestním jménem: u rychtáře Míky v Záchodě (t. j. v Náchodě u Tábora) 1444, purgmistr Martínek 1433, za rychtáře Prokópka 1447, u rychtářě (-rzie) Prokopa na Táboře 1444 atd. Řidčeji je: Míka rychtář 1444, za Machka purg(mistra) 1447.

U ostatních jmen je výjimek nejvíc: Tumernicht Pavel 1434, poslal pacholka Holiče (holicze) Vaňka 1440, Holús Jan 1443, Karfík (karffik) Jakub 1443, domek Picníka (picznika) Jakuba 1440, Róže Petr a Jan Hlasivo směnili o domy 1441 (tamtéž: Petr Róžě), Škoda Prokop 1441, Lichvičkovi Martinovi 1441, Od Kukly Martina 1446, postúpil jest súdky své, kteráž jest mezi domem Pikusa Duchka 1448, Lidka prodala lúku Všechovcovi Petrovi 1447, prodal dóm Radvanovi Matúšovi 1449.

To jsou tedy doklady z 15. století. Není jich málo. Vždyť jsou z nevelké knihy. Z 16. stol. jsme si z více než dvou tisíc stran shledali jen pět dokladů.

Jak tento zjev vysvětlit? Je možné, že někde jde o přepsání nebo snad i o zálibu písařovu. Ale přepsání by bylo zajímavé. Proto zajímavé, že se v 15. stol. v úřední knize a v 16. stol. v knize smolné vyskytuje častěji než v úředních knihách století 16. Spojujeme tento jev s obecným vývojem příjmení. K tomu je však třeba promluvit víc.

Podle výkladů našich i cizích badatelů vznikala příjmení hlavně od [80]založení měst. U nás se šířila víc až ve 14. stol. Nebyla stálá, dědičná, byla osobní a mohla se měnit. Podle Tomka (Dějepis města Prahy II, 493) se u pražských měšťanů objevují první dědičná příjmení už ve 14. stol., i když ojediněle. „Měšťané nazývali se tehdáž tak jako lid sedlský na předním místě pouhými jmény osobními neboli křestními, ku kterým se jen podle potřeby přidávaly jiné předměty pro rozeznání více osob jednoho jména mezi sebou… Konečně užívalo se zhusta také příjmení, která však málokdy bývala rodinná…, nýbrž přidávala se ke jménu jedné osoby, dle vlastností jejích neb jiných okolností víc na způsob přezdívek.“ Winter říká totéž pro 15. a 16. stol. (Kult. obraz 76), „Osoby jmenovaly se jmény křestními čili křtěnými, jež byla jména přední a leckde jediná ještě i v 17. století.“ Podle těchto výkladů napsal svůj článek v NŘ. l. c. V. Ertl. Podobně mluví někteří badatelé němečtí. Obecně se uznává naprostá důležitost křestního jména. Je známo tvrzení Wintrovo, že pro zkomolení křestního jména ztratila strana u soudu při, nikoli však pro zkomolení příjmení. Uvádí se také, že se na pražské universitě studenti zapisovali do seznamů podle křestních jmen až do r. 1776 (Klarmann, Zur Geschichte der deutschen Familiennamen, 3. vyd. Lichtenfels 1927, str. 39).

Kdy se ustalují (a začínají dědit) příjmení, poznáme ze starých zápisů, pokud je máme. Podle Socina (Mittelhochdeutsches Namenbuch 674), „když jest křestní jméno vynecháno a příjmení nadto ještě přijme pro zdůraznění osoby nějaké doplnění (Roth von Schreckenstein), jest to i ono důkazem, že jest ustálen zvyk stálých příjmení. Obojí je doloženo (t. v Německu) od 13. stol. Z toho ovšem nemůžeme soudit,“ říká Socin, „že křestní jméno je v této době již méně důležité. Naopak je stále hlavní, jak je vidět z toho, že se oslovují křestním jménem i osoby nepříbuzné. Je to vidět z památek, v nichž se užívá křestního jména, bylo-li už jednou zapsáno s příjmením.“ U nás najdeme podobné tvrzení u Wintra. Ten dokonce říká, že v knihách nikdy není příjmení bez křestního jména, zato však velmi často křestní jméno bez příjmení.

Ale toto tvrzení není správné. Stačí si jen prohlédnout nejstarší táborskou knihu. Najdeme mnoho zápisů, z kterých se křestní jméno kupce nebo prodávající osoby vůbec nedovíme. Uvádím příklady v tom tvaru, v němž se vyskytují. Je to nejčastěji 1. pád (prodávající osoba) a 3. pád (kupec):

Podobnému 1433; Černoch barvieř 1438; Černóšek tkadlec 1438; Čipera 1442 (ale Jan Čipera 1445); proti Holúsóvi kožiš(níku) 1446 (ale Jan Holús 1443); Hovorka 1442; proti Hovorkovi písaři 1447; Hrdonka 1441 (ale Jan Hrdonka 1448); nebožce Kadeřávka 1433; Kršňák 1450 (ale Martin Kršňák 1435); Mudroň 1447 (ale Ondrášek Mudroň 1435); Masojédek 1435; Stojánek 1430; Šibalkovi 1433; Vyžlík (wyzlik) 1440 (ale Petr Vyžlík 1435); Čeníškovi [81]1443; Hubka 1438; Nósek 1437 (ale Petrovi Nóskovi 1433); Beran pekař 1433; Čejka 1447 (ale Jan Čejka 1443); Drozd 1438; Hus švec 1443; Húskovi ševci 1445; Kanček 1439 (ale Vítek řečený Kanček z Řepče 1437); Kaprovi ševcovi 1435; Kozlovi 1441; Oslíkovi ševci 1438; Ryba švec 1445; Sluka kovář 1434; Škopcovi (ssk-) 1438; vedle Skopce 1447; Sýkorovi 1443; Sýkora 1446; u Škřečkovy lázny 1435; Valášek 1440; od Vrabce 1446 (Mikuláš Vrabec 1445); Zajéček švec 1435; Dub nožieř 1435; Jalovec 1434; Jalovec starý 1449; vedle Bodláka 1443 (Jan Bodlák 1440); Hruška 1438 (Václavovi Hruškovi 1449); Oves švec 1445; Žaludovi 1443; Žito švec 1440; podle Haléře 1438; Haluzna 1435; Hromada 1438 (Vácha Hromada z Vlásenice 1446): Chlad 1432 (Janovi Chladovi 1440); Jistbovi 1438; proti Jiskrovi 1446; Kmoch 1443; Košvarovi, Kokoška 1435; domek Kondrdóv 1447; Koleba 1433; Kútovi 1433; Lusk 1433; Mazancovi 1449; s Mléčkú 1435; Motyčka 1449; Nazadka 1439; Nedolilovi 1435; Otépka 1441; Padalík 1440; Pinta 1443; od Pytlíka 1435; Popelovi 1448 atd.

Ze 16. stol. máme doklady také. V poměru k památkám je jich však mnohem méně než ve stol. 15. Uveďme je, neboť je budeme potřebovat pro další výklad:

Černohorskému 1532; Hostounský bečvář 1537; Načehradského(!) 1531 (ale Martin Načeradský 1524); vedlé Slovákova domu 1526; vedle Hlaváčka pivovarníka 1549; podlé Hovorky bednáře 1537; Malečkovi 1532; nebožtíka Nevlezy 1546; vod Neumytky z Čekanic 1524; Rzounek 1536; Od Škřehovce 1535; vedle Slabíkova krámu 1524; vedle Tretery 1537; Karas 1552; kterýž jest měl od Vlašťovičky 1533; vedle Konopky 1528; Petržílka 1548, ale v záhlaví zápisu Jan Petružidlka; vedlé Petružílky 1537; vedlé Braumalova domu 1524; vedle Doležala řezníka 1532; nebožtíka Lízala 1534; za Mrštila 1525; Sekal kolář 1534; Strouhalova domu 1525; mezi domkem Drátkovým 1556; Hazuka krajčí 1531; Makovec 1538; proti Mřéškovi (Mrsesskovi) 1528; Pakosta 1524; podle domu Pilova 1540; Polévka z Klokot 1526; vedle Pytlova domu 1524; nebožtíka Sekery 1532; Smíšek 1531; podle Stoličky koželuha 1534; Svačna koželuh, Svačina, Svačna 1537-9 (v jednom zápise)[1]; vedle Thesaura pekaře 1530; Topénka, Topínka 1532; podle Truněčka nad řekou 1533; vedle Žižkova domu 1525; od Kartóška 1527; Pretera 1541; vedle Šafratova domu 1531; vedle Šandery 1529; podle haltéře Těterova 1533; Držňadrovi 1532; Filečkovi 1537; Hrdošovi 1534; Škeřilovi 1533; proti Lapáčkovi 1535; Křivejznovi 1524; Dušek Had nožíř…; a má tu Hádek býti do s. Jiří 1542; vedle Chomouta 1534; Matěj Kapoun…; Kateřiny, Kapounovy ženy 1526; Šimek Příhoda učinil fraimark a Příhodka mu přidal… 1524; Matějovi Cihláříkovi 1524, ale Cihlář dal… 1529 (v témž zápise).

[82]Všimněme si dokladů na pouhé příjmení, které jsme uvedli z 15. a 16. stol. V 15. stol. jsou příjmením (přezdívkou) bez křestního jména označeny nejčastěji osoby, jichž se zápis týká přímo, t. j. prodávající a kupující (jména v 1. pádě a 3. p.). Naproti tomu v 16. stol. jsou pouhým příjmením označeni nejčastěji lidé, kteří na obsahu zápisu zájem nemají. Jejich jména slouží především k přesnějšímu určení prodávaného objektu (poloha, původ, dřívější majitel), jak je jasně vidět z určení: vedle Tretery, vod Neumytky z Čekanic, nebožtíka Lízala a pod. Osoby prodávající a kupující mají nejčastěji dvě jména. Není-li příjmení, jsou určeny aspoň zaměstnáním. Ale i těch případů, kde je v dalším zápise jen příjmení, když už bylo s příd. jménem spojeno, je dost.

Lidí určených v 16. stol. jen příjmením v celém zápise tržním je daleko méně než ve stol. 15. Nesmí nás mýlit absolutní počet dokladů, jak je uvádíme. Ze 16. stol. jsem snad všechny nezachytil, pravda. Ale doklady jsou pro 15. stol. jen z jedné knihy o 122 listech malého formátu (30×11 cm), pro 16. stol. však ze tří knih velikosti 31×21 cm, celkem asi o 2000 stran. Jak to? Vždyť v 16. stol. muselo být podle všech výkladů příjmení už víc vžito, rozšířeno. Mělo se tedy vyskytovat víc lidí, kteří mohli být známi jen příjmením a jen příjmením označeni. Dá se také čekat, že v 16. stol. byla příjmení stálejší než v stol. 15. A dá se tedy také čekat, že křestní jméno nebylo už tak důležité jako o sto let dřív a že tedy nebylo tak často uváděno. Podle tohoto soudu by tedy bylo v 16. stol. k označení osoby stačilo křestní jméno samo daleko řidčeji než v stol. 15.

Tomu tak vskutku je. V 15. stol. jsem našel 136 mužů označených v zápise jen křestním jménem. Jsou to prodávající osoby i kupci. Jde o jména velmi řídká (nejvýš se třemi až pěti doklady výskytu vůbec): slovanská jména Bohuslav, Božek, Budek, Dobrúš, Duchoň, Květoň (Kvěch), Radek, Radosta, Sudek (snad Sudislav), Svatoň, Velislav (a Velek nebo Velik), Vojslav, Vojtěch, Zbyněk. Vedle nich jsou jiná, neobvyklá jména cizí: Ambrož, Augustin, David, Domin, Filip, Kliment, Laurin, Longin, Štěpán, Tobiáš. A konečně jména Jindřich, Joha, Mates, Olbram, Oldřich, Oneš, Šteflík. Ze 16. stol. mám jen 20 dokladů. Zase jsou to jako u příjmení především lidé nemající účasti při prodeji. Ukazují to zápisy tohoto typu: vedle Josefova haltéře 1527, vedlé Tomšova místa 1523, vedle Jíchy 1526 a pod.

Zopakujeme si pro přehled svoje zjištění:

15. stol.:

1. Mnoho lidí je v celém úředním zápise pojmenováno jen jménem křestním.

2. Velmi mnoho lidí je však také v celém zápise určeno jen příjmením (přezdívkou) bez křestního jména.

[83]3. V obojím případě jsou takto určovány velmi často i hlavní osoby zápisu, t. j. osoba prodávající a kupec. 16. stol.:

1. Jen křestním jménem v celém zápise je určeno velmi málo lidí (nebo: je velmi málo dokladů).

2. Zápisů, v nichž by byl někdo označen jen příjmením bez křestního jména, je málo.

3. V obojím případě jsou takto nejčastěji označeni lidé nemající na zápise zájem. Smlouvu neuzavírají, podle nich je jen přesněji určován majetek.

Snad tu správně vidím — i když podle apriorní úvahy — nesrovnalost. V 16. stol. by podle vývojové tendence mělo být méně lidí známo jen křestním jménem než v 15. stol. To vskutku je, dokázali jsme to. Ale mělo by být víc nebo aspoň stejně mnoho lidí označeno jen příjmením. A to není, naopak je takových případů daleko méně, než jich bylo o sto let dříve. Jak to vysvětlit?

(Příště ostatek.)


[1] Dodnes na Táborsku na t. zv. Kozácku — Malšice, Želeč, Planá - svačna.

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 4-5, s. 76-83

Předchozí Václav Machek: Výklady slov

Následující František Horečka: Bezručův nářeční slovník

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1