Bezručův nářeční slovník

František Horečka

[Články]

(pdf)

-

Básník Petr Bezruč doprovodil Slezské písně nářečním slovníkem (v X. vydání na čtyřech stranách), v němž nacházíme vysvětlivky k užitým termínům z lidové řeči. Jsou tu do spisovné češtiny převedena slova nejen ze slezských a východomoravských nářečí, ale i z polštiny, latiny a němčiny, jsou zde hájeny proti novotám některé starší názvy topografické a kratší znění adjektiv (Vítkovice-vítkovský), a konečně vykládána i některá lidová rčení: má čapku Lysá (znamení deště), nech je vám Petr neb Pavel (ať se jmenujete jakkoliv), slámou topí (těžce churaví). Z valašského názvosloví pastýřského, jež proniklo i do slezských hor na Těšínsku, jsou zde vyloženy názvy grapa, Gigula, četyna, bača, jinde Gruň. Výraz ber ber je vyložen podle toho, jak na Slezsku mluví mlýn k hospodáři.

Ale tento básníkův doprovod, v němž si můžeme ověřiti společný základ našich východních nářečí (stejné nebo podobné znění i ve valaštině a slovenštině), zdaleka není úplný.

Básník nepojal do svého výčtu výrazy, které se mu zdály významově jasné: sivý (šedý), bečka (výhradně místo sud), husle (ou je mu nadbytečné), teskno, pyšno (adverb. místo spis. pyšně), slze (slzy), chrást (chrastí, křoví), pěsnička (písnička), mamulka (maminka), drva (dřeva, polena), synek (chlapec, hoch), rynek (náměstí), burmistr (sta[84]rosta), grof (hrabě), peň (pařez), baránek (vrba smuteční to nad baránkem = nad zpěněnou vlnou, jako v písni Černá vlna na bílém beránku), izba (jizba), praviti (jmenovati, pravili mu Janek), popustit (ve význ. opustit, vzdáti se: on Lazů nepopustí), vyhneme mu (vl. vyhneme se mu), tištěný (utiskovaný, tlačený), spustiti se (ve významu mravně klesnouti, opustiti mravní zásady: a když tak se kantor spustí), zájmeno co místo který a pod.

Tato nářeční slova, z nichž mnohá byla dříve i ve spisovné řeči, mohou dnes zníti nezvykle, ale celkem se obejdou bez výkladu.

Narazíme tu však dále na výrazy, jež přece jen třeba doprovoditi výkladem.

Tak na př. zvolání na psa „nehryzeš?“ znamená „nekoušeš“. — Co tě hryzlo (pálilo, trudilo) v žití? — Pysk hryzl Mazur (kousal se do rtu). V našich nářečích je sloveso hrýzti časté, na př. svědomí ho hryzlo. Zahryz kusek chleba (ukousni).

Přízeň (se rtů mé přízně) znamená příbuzenstvo. (Jsme z přízně — příbuzní). Přibylec nadutý = přistěhovalec, odtud příjmení Přibyla. Vydralisko = vydraná země, důl po povodni. Podmyl (břeh) = podemlel vodním proudem, v přísloví Tichá voda břehy myje (podmývá, podemílá). Požene rež = poroste: obile žene, roste, vyhání klasy, srov. výhonek.

Básník s oblibou užívá nářečně předložky na místo do, přes: (šel jsem) na Střebovice, na Děhylovo. Předložky na se užívá u nás při vytčení směru: do Ostravy na Brušperk, do Prahy na Brno. Dále při cestě vzhůru, do osad na návrší: na Vsetín, na Hukvaldy, na Štramberk; nebo i proti proudu řeky: na Čeladnu, na Podolanky, na Balitu. Bezruč píše i na Slezsku, na slezské zemi jako na Moravě, na Slovensku. — Nést statek na svědomí = vzíti si to na svědomí.

Předložka po bývá u Bezruče ve významu „podle“: po zákonu, po svědomí (podle zákona). (Na Frenštátsku: po znamosti.)

Genitiv klade Bezruč za akusativ podle typu maju tam třoch chlapcuv: všech chovala, všech kladla v mohylu.

Číslovka jeden často mívá význam „všechen, sám, holý, týž, jediný“:

Jedna melodie (stále táž), jedno záští, jeden odpor, jedna bída (samá bída), jeden běs, jeden kat (samí běsi a samí kati).

Číslovka jeden ve verši „Nech diadém jednomu na skráni svítil“, není germanismus typu „jednomu se nechce“ (= člověku), ale je to narážka na jednoho ze členů rodu Habsburků (arcivévodu Bedřicha), má tedy význam vytýkavý.

Z lidové frazeologie je vhodné dále doplniti:

„Stébla křížem nestavíme“. Podle dávné tradice znamenají dvě stébla křížem před vchod položená, že se nemá vstupovati, že je host nevítaný.

„Nerada rozlila vodky“, ironicky o ženě, která ráda pije kořalku — jako „on nerad chleba“ o jedlíkovi, on nezahodí (kdo rád bere).

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 4-5, s. 83-84

Předchozí František Cuřín: Z dějin českých osobních jmen

Následující Jana Boušková: Práce z novočeského semináře prof. Vlad. Šmilauera