Časopis Naše řeč
en cz

Jej místo jeho, ho

Bš. (= Josef Beneš)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V našich nářečích i v obecném jazyce se po předložkách pojících se s 2. pádem vyskytuje také tvar jej: z něj, do něj, od něj, bez něj a p.

V textech spisovných nacházíme akusativní tvar jej i ve vazbách bez předložky, ve spojeních, v kterých se jinak pevně drží 2. pád. „Naše řeč“ upozorňovala už často na chyby tohoto druhu, naposledy zvláště v roč. XV, 145, XXIII, 94 n., XXV, 29 n. Připojuji k tomu několik dalších dokladů: Přes noc padal nový sníh a napadlo jej tolik, že se větve ohýbaly. (Svět 21. X. 1942, str. 7.) …abych jej (žertu) zůstala ušetřena. (Bahr, Pavouk, Vinohradské divadlo 19. V. 1943.) Na štěstí jej (vhodného úkrytu) nebylo třeba. (V hlubinách Altaje, 2. vyd., str. 69.) Hleděl jsem, aby můj přepis byl co nejpřístupnější čtenáři neodborníkovi, zároveň však aby i odborný badatel jej mohl použíti. (Korespondence Zuzany Černínové, úvod, str. 37.) [191]…použil jej (úseku trati; Svět 17. III. 1943, str. 16.) Leč nejlepší nástroj není na světě nic platen, neuchopíme-li a neužijeme-li jej — a to neužijeme-li jej správně. (Učebný návod k jazykovému kursu Linguaphone.)

Pokud vím, vyskytuje se tento tvar v platnosti genitivu bez předložky jen v hanáckém nářečí v okruhu měst Blanska, Brna, Židlochovic, Klobouk, Rousínova — viz Bartošovu Dialektologii moravskou. Čteme tam (II, 172): „Tvar jé (ňé) zastupuje genitiv a akkusativ rodu muž. i středn.“ a nalézáme tu doklad „potkal sem jé“. Tento způsob proniká jistě i do spisovného vyjadřování lidí, kteří vyrostli na tomto území nebo tam dlouho žijí. Moravan Trávníček vhodně upozorňuje v svých dílech (ve Vášově-Trávníčkově Slovníku jazyka českého II1, 1129, ve zpracování Gebauerovy Příruční mluvnice 145), že je to způsob nespisovný, nesprávný.

O některých autorech, z nichž jsem uvedl chybná spojení se zájmenem jej, vím, že vyrostli v Čechách, a u nich tedy nelze mluvit o vlivu nářečí. Je příznačné, že zájmeno jej v mých dokladech zastupuje 2. pád podstatných jmen rodu mužského neživotných. Mám proto autory, kteří mi poskytli materiál, v podezření, že právě neživotnost zastoupených mužských jmen je svedla k chybě. Zdá se, že si vzpomněli na pravidlo, které platilo do nedávna, že se tvaru ho užívá jen ve významu životném, ale nevšimli si, že v jejich vazbách není akusativ. O oprávněnosti svého domnění jsem se přesvědčil pokusem: vhodným lidem jsem rozdal výpisy, jež jsem uvedl výše, a nenápadně jsem vyzvídal, zda je v nich tvaru jej užito správně. Skoro vždycky jsem dostal odpověď, že ano, poněvadž prý v nich zájmeno zastupuje neživotná podstatná jména rodu mužského.

Naše řeč, ročník 27 (1943), číslo 8, s. 190-191

Předchozí B-a.: Píseň a pluh

Následující Bš. (= Josef Beneš), jh. (= Jiří Haller): O jednom významu zájmena ten ve větách vztažných

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1