Zájmeno on

[Drobnosti]

(pdf)

-

V poslední době se projevuje v českých novinách a knihách zvlášť velká ledabylost a neumělost v rozlišování druhého a čtvrtého pádu u osobního zájmena on (ho, jeho, jej). Pravidlo o těchto tvarech je velmi prosté a snadno se o něm každý může poučit v kterékoli mluvnici českého jazyka, ale přes to je uvádíme znovu na paměť. Stručně by je bylo lze vyjádřiti takto: tvar jej je možný jen ve čtvrtém pádě jedn. čísla muž. rodu, a to při jménech životných i neživotných, tvary ho a jeho v druhém i ve čtvrtém pádě, avšak ve čtvrtém toliko o mužských jménech bytostí živých; rozdíl tvaru ho a jeho záleží v tom, že delší tvar jeho klademe tam, kde je třeba dát na zájmeno důraz (na př. vidím tebe, ne jeho), a po předložkách (tu s prothetickým n, na př. před něho, pro něho, od něho atd.). Nelze tedy říci bojím se jej, protože sloveso báti se může mít u sebe předmět jen v druhém pádě. Stejně nemožná jsou spojení vážím si jej, ulekl jsem se jej, odešel jsem od něj, bez něj, do něj a pod. Dokonce se najdou dnes i spojení jindy snad nevídaná a neslýchaná, jako je na př.: vzal jsem si jej (chleba) kousek, scházelo jej polovička, zbude jej třetina a pod. (všude místo náležitého ho). Tak psát může jen ten, kdo při psaní docela nic nemyslí, anebo kdo neumí rozeznávat jednotlivé pády. Ale to je věc, která se vyžaduje od malých dětí, když dělají přijímací zkoušku do primy. Je jasné, že ti čeští novináři, spisovatelé a překladatelé, kteří si pletou takové základní věci, jako jsou pády zájmena on, nedosáhli v svém jazykovém vzdělání ani té primitivní úrovně malých dětí. Že přes to píší pro naši veřejnost, je při nejmenším troufalost, možná jen u nás. Jinde by nebyla prostě trpěna.

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 6, s. 145

Předchozí Šaty, které bručí

Následující Zalistniti