O jednom významu zájmena ten ve větách vztažných

Bš. (= Josef Beneš), jh. (= Jiří Haller)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V Soběslavi jsem sledoval rozhovor dvou tamějších rodaček. Mezi jiným hovořily: „Znáš jí?“ „Ano. Je to žena toho Viktorina, co zalejvá ty hroby“. Než potkaly tuto ženu, nemluvily o hrobech, neměly na mysli nijaké zvláštní nebo všeobecně známé hroby. Mluvící osoba nevytýkala slovo hroby ani s přízvukem záliby, nevole, nepatrnosti a p. Zdá se, že tvar zájmena ten zde chce zdůraznit, že činnost vyjádřená větou vztažnou je pro označenou osobu příznačná, že ji odlišuje od jiných osob.

V mém rodišti, v němž se mluví nářečím hornoblanickým, také se vyskytují takové věty se zájmenem ten, když se označuje všeobecně známá, význačná činnost některé osoby. Na př.: To řekla T., co krmí ty prasata. (Mluvilo se o ženě, jež je známa tím, že chová vepře na příchovek.) Vidíš, to je profesor X., co pohlavkuje ty kluky. (Jedna osoba upozorňuje druhou na pána, který takto vyřizoval spory se svými žáky.)

Jak je vidět, zájmeno zde nevytýká jeden předmět jako známý, nýbrž obsah celé věty. Celá věta vedlejší označuje nějakého činitele, pro nějž není běžného názvu — v lidové řeči se tu neříká zalevač hrobů, krmička vepřů, pohlavkovač kluků. Ve Vydrově knize o hornoblanickém nářečí, jež [192]čerpá látku jen ze vsí, nenašel jsem podobného příkladu. Myslím, že popsaný zjev je zvláštnost jihočeských nářečí, neboť v podobných případech, které jsem pozoroval u příslušníků nářečí středočeského, zájmeno ten nemělo takovýto význam. Na př. Josef Lada, rodák z říčanského okresu, si stěžuje na svého profesora: …a mě vůbec nejmenoval, jen volal: „Ten(,) co pás ty krávy a vydluboval smůlu na pálení čarodějnic!“ (Kronika mého života, str. 262.) Zájmeno ty zde vyjadřuje opovržení. Jiný příklad: Dva pražští obchodníci se škádlili a jeden řekl: „Ty budeš jako ten z Pardubic, co chodí s tím baťochem.“ (Smál se mu, že poklesne na podomního obchodníka — zájmeno tím zde má podobný význam jako v dokladě z Lady.)

Bš.

*

Podobným způsobem, ačli dobře rozumím příkladům, které uvádí kol. Beneš, užívá se zájmena ten také v nářečí podřipském: To je ten Drobnej, co kupuje to rako (červený chmel; vůbec se o něm předtím nemluvilo). Byl tam taky ten druhej, co má tu pílu na Bezděkově. Už je tady zasejc ten co loni kupoval ty nakládačky (nakládací okurky). — Základní platnost zájmena ten v těchto větách je podle mého cítění vytýkat věc jako dobře známou; mluvčí počítá s tím, že posluchač je obeznámen s okolnostmi a že zájmeno ten dá jeho představě potřebný směr (…to rako, však víš, které n. jaké; …tu pílu, vždyť ji také znáte, a pod.). Proto bývá v takových případech zájmeno ten provázeno ještě odkazovacím víš, víte: To je ten Salač co chodí víš s tym kancem. Vemte si ty co hrajou víte na ty klapkový harmoniky.

Podobný vyjadřovací způsob se však vyskytuje také jinde než ve větách vztažných: Ne, to nebyl von, to byl ten s tym hrbem. Vem si dneska ty (šaty) s tema puntíčkama. To je ta víte vod tech děti (učitelka řídící prázdninovou kolonii).

jh.

Naše řeč, ročník 27 (1943), číslo 8, s. 191-192

Předchozí Bš. (= Josef Beneš): Jej místo jeho, ho

Následující Předplatné na rok 1943 činí K 35 —