Časopis Naše řeč
en cz

Jej

Prof. dr. Em. Bayer

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na 94. str. XXIII. roč. upozornila NŘ. na chyby vznikající záměnou genitivu s akusativem zájmena „on“ s doklady sebranými p. gen. Fr. Veselým. Nechtěl bych nosit sovy do Athén, ale 2. pád „jej“ se rozlézá v našem tisku jako rakovina, takže si dovoluji také na to ukázati. Vedou mě k tomu dva důvody:

Právě se mi stalo toto: Napsal jsem v článku do tisku o chlebě „není ho ani 5%“. V hotovém tisku překvapen vidím: „není jej ani 5%“, ač to v rukopise nebylo. Ptám se, kdo to tak změnil, a ukáže se, že sazeč. Na otázku, proč, dostávám odpověď, že se tvar „ho“ nehodí „přece“ (!) do tisku, tam že se užívá vždycky jen „jemnějšího“ tvaru „jej“.

[30]Za druhé: V loňském 7. čísle „Naší řeči“ je s varovným „Laureati, pozor!“ výtka spisovateli Zd. Němečkovi i za větu „aby si u něj slibovali lásku.“

Nejsem filolog a nemám ovšem ani času, abych snad soustavně hledal v četbě takové poklesky, ale akusativy „jej“ a „něj“ místo genitivu se šíří jako mor, že je nelze přehlédnouti. Je to jako manie, která zachvátila i dobré naše spisovatele.

Krásná jinak díla Zd. Němečka jsou mi tím přímo otrávena. Nelze pochopit, jak může tento spisovatel tak zacházeti s mateřským jazykem. Doklady: V knize „Dopisy ze Senegambie“: „dotkl se jej“ (str. 9), „vedle něj“ (10), „nikdy z něj neodešli“ (48), „učinil z něj“ (169), „obejdou se bez něj“ (51).

V knize „Ďábel mluví španělsky“: „Kolem něj se tetelilo“ (67), „trosečníci se jej zbavují“ (97), „kolem něj“ (často, na př. 108, 195), „jsme z něj“ (ostrova, 129), „My se jej bojíme“ (130).

Bohužel, tento spisovatel není v tom jediný.

V. Řezáč píše v knize „Slepá ulička“: „aby se jej zřekla“ (76), „-si jej všiml“ (220).

Jarmila Glazarová v knize „Advent“: „že se jej bojí“ (44), „má význam a nabude jej zejména“ (69), „je mu z něj těžko“ (73).

M. Fábera v knize „Neklidná hranice“; „— dal jsem ti velení. Hleď si jej tedy“ (181).

Jan Drda v krásném vypravování o zachránění Matěje Řezáče: „Dotýkal se jej rukou“ (14).

Frant. Pecháčková v knize jinak pěkné „Chléb náš vezdejší“ častuje čtenáře takovouto češtinou: „Tomáš se jej zbavuje rád“ (158), „který se jej doptával“ (167), „zmocnila se jej tíseň“ (182), „kolik už jej promarnil“ (času, 200), „nebojí se jej“ (259), „nebát se jej“ (360), „do něj“ (385), „také jej se nezmocňuje“ (386), „z něj“ (400), „bylo jej potřebí“ (485).

V téže knize i půvabné přechodníky: „uvědomiv si to, napadlo mu“ (160), „chodíce lukama rozmlouvá s ním“ (292), — ano i: „aby jsi se nezabýval“ (402).

Ale jaké pak výtky, když básník Vítěz. Nezval v knize „Manon Lescaut“, právě nyní anketou čtenářstva tak pochválené, má takovouto češtinu: „já bez něj nemohu žíti“ (třikrát na str. 58 a 59), „stane se z něj kněz“ (104), „jsem si jej povšimla“ (170). Ovšem tento básník skloňuje i jinde zájmena originálně: „nic mi nebolí“ (227).

Či je licentia poetica tak mocná, že i tohle všecko dovoluje?

Nebo básník český nemusí umět ani českou mluvnici stupně školy obecné?

Věru, „Laureati, pozor!“

Naši překladatelé nejsou pozornější. Carrelovo dílo „Člověk tvor ne[31]známý“ přeložil univ. docent, ale čteme tam: „byl z něj slavný chemik“ (50).

V překladu V. Baurově čteme: „dá se jej použíti“ atd.

Zprávu o sjezdě Pen-klubů přeložila 30. VII. 38 z Londýna ČTK., tedy místo úřední: „U těch, kteří se jej zúčastnili“.

Iv. Loskot překládá (P. Freuchen „Moje mládí v Gronsku“): „Všichni do něj vešli“ (do domu, 113).       

V odborných časopisech to není lepší. Příklady:

Vesmír: „Čeká na hmyz, aby se jej zmocnila“ (prof. Zbořil), „— tuk z jater, které jej obsahují 30%“ (inž. Bláha); a níže: „používá se jej k účelům“; „užijeme jej“ (objektivu, 1937, str. 246); „hroby, které z něj vyčnívají“ (univ. docent dr. Kunský).

Stráž myslivosti: „nebude moci jej používati“; „— si jej vážíme“ (světa; 1937, str. 334).

Praktický rádce se r. 1938 tázal: „Nač potřebují slepice grit? Jak mnoho jej dáti?“

V denních listech je to ještě horší.

Na př. Lidové noviny jistě více než jiné dbaly dobré řeči, ale žeň „jej“ a „něj“ by byla i tam veliká. Na př. „— případ násilí. Dopustil se jej —“, „— než se jej soud zeptal —“, „Číňané se jej zmocnili“ (města). „Chtěli se jej ujmout“ (Jar. Hubálek); „všiml si jej málokdo“ (J. Frankenberger). Ve velmi pěkných vzpomínkách na hudebníky — mistříčky v L. n. píše p. knihkupec Žižka o časopise „Daliboru“, že „žádný nechtěl se jej ujmout“, a překladatel románu pod čarou tam začal takto: 1. věta: „Jestliže užívám slova blázen, užívám jej ve významu —“ a 2. věta: „— ani jej nechci užít —“.

Toto klasobraní, sebrané jen namátkou a nesoustavně, dokazuje, kam se náš spisovný jazyk dostal s akusativem zájmena on.

Šesti předložkám je upřen jejich genitiv (z něčeho, do -, u -, bez -, vedle -, kolem -) a na dvacet sloves ztrácí svůj přirozený 2. pád (báti se něčeho, doptávati se někoho, dopustiti se -, dotknouti se -, držeti se -, hleděti si -, nabýti -, býti potřebí -, použíti -, ujmouti se -, užíti -, účastniti se -, vážiti si -, zbaviti se -, zeptati se někoho, všimnouti si -, zmocniti se -, zříci se -).

Nesmíme se pak již ani diviti, čteme-li: „kolik jej máte?“ „Musila jej přestat užívat“. „Je jej nedostatek“ a pod.

Ani sborník tak vážný a tak pečlivě redigovaný jako „Věda a život“ se neubrání této opravdové nákaze: „— játra obsahují… fluoru, kdežto kosti jej mají jen 150 mg“ (roč. VI, str. 248).

A tak zbývá jen vyvrcholení tím, že universitní profesor vytýká překladu popularisujícího díla vadnou češtinu a svá káravá slova zakončí větou: „Kéž by se jej překladatelé více drželi!“ (totiž slovesa místo substantiv).

[32]Tak se ze všeho opravdu zdá, že se v čísi hlavě vylíhla podivná myšlenka, že tvar genitivu „jeho“ a „ho“ je jaksi nespisovný a že „jemnější“, a proto pro tištěnou řeč jedině vhodný je tvar „jej“, při čemž se docela ztratilo vědomí nabyté ve škole obecné, že „ho“ a „jej“ není totéž a že dva různé pády nelze zaměnit.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 1, s. 29-32

Předchozí Deska

Následující J. Bš.: „Potápky“ a „potápnice“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1