Časopis Naše řeč
en cz

O starých jménech pražských ulic

Václav Vojtíšek

[Články]

(pdf)

-

Kdo jde starými částmi Prahy a dívá se na tabulky uličních nároží, udávající jména ulic, čte na nich stoletou historii města. Uliční názvy v staré Praze jsou totiž starobylého původu a zachovaly se ve značné úplnosti. V novějších časech bylo sice způsobeno v soustavě uličních pojmenování pražských dosti škod, jednak z nedbání toho, že stará jména uliční jsou cenné památky kulturní, jednak z módy, která se ujala, oslavovati na uličních tabulkách lidi. Než i tak, co zůstalo, je krásné bohatství, které je odkazem i dokladem minulosti leckdy velmi dávné.

Překvapuje až, co se dovídáme ze starých uličních označení pražských. Poznáváme z nich, jak Praha vznikala a rostla. Původně byla Praha hrad vystavěný prostřed pralesa na břidličné skále, sluncem vyprahlé — odtud hrad dostál jméno —, a měl konkurenta v starším Chrastenu, potom přestavěném na Vyšehrad, t. j. hrad položený výše na řece, než stála Praha. Pod těmito hrady na obou stranách řeky vzešly vesnické osady a mezi nimi byly zakládány kostely a kláštery i vrchnostenské dvorce. Mezi ty osady českého lidu, ještě se rozmnožující, vešly osady kupců, Němců i Románů, a také židovská obec, a všechny se opíraly o panovnickou celnici, o Ungelt nebo Týn, t. j. oplocený dvůr, v němž se soustřeďoval cizí obchod a v němž se za přivezené zboží platilo clo do knížecí pokladnice. Týn ležel u tržiště, už od 10. století slynoucího po světě jako nejdůležitější obchodní středisko v zemích severních. Z uličních názvů se dovídáme, jak potom s pomocí tohoto staršího osídlení pražského vznikla pražská města. Prvotní Pražské město, pozdější Staré neboli Větší město, bylo založeno na počátku vlády krále Václava I. asi r. 1232. Menší město neboli Malá strana vešla v život r. 1257 péčí krále Přemysla II. Hradčany vznikly na počátku 14. století — to nebylo královské město jako dvě města starší, ale malé poddanské město, náležející k pražskému hradu, k purkrabství hradskému, a těsnou souvislost s hradem ukazuje jeho jméno. Nové město založil Karel IV. r. 1348. Tato čtyři samosprávná střediska, obehnaná hradbami a nadaná výsadami, výsadami na samosprávu a svobodu obchodu i řemesel, dlouhá století žila samostatně vedle sebe; proto mohla míti i stejná uliční jména. Až r. 1784 byla uvedena ve spojení, stala se jednotným útvarem správním a základem pro další vývoj Prahy, jenž připojoval k starým částem části nové, většinou vyrostlé ze starších osad v okolí.

Právě k městským řádům a zařízením i k městskému životu se vztahuje nejvíce starých uličních názvů pražských. Starší předměstský stav s řídkým zalidněním se mohl spokojit jen nemnohými označeními místními. V městech, kde byl rušnější život, celistvé obydlení, častá výměna v obyvatelích, bylo třeba, aby bylo pojmenováno každé prostranství, každá ulice. Dnes stará označení uliční mluví o starém rázu města, o jeho význačných stavbách, zvláště církevních, o povaze ulic, jejich směru, vzhledu, o řemeslech, která v nich pracovala, i o rozličných umělých zařízeních v nich. Při tom je jedno důležité: jestliže uliční názvy souvisí s osobními jmény, je to proto, že v ulicích stály význačné domy známých osob, které byly orientačními body, avšak k oslavě osob nebylo uličních pojmenování používáno. Chápaloť se, že uliční název má praktický účel, že je to adresa. Až v první polovině 19. století, kdy byla městská samospráva zrušena a Praha byla řízena zeměpanský-mi úředníky, začali se uličními jmény oslavovati panovníci i členové panovnického rodu. A odtud teprve vzešla zvyklost, v nových časech všeobecná, a i v cizině běžná, psáti na uliční tabulky jména osob. A tak se uliční tabulky mění v laciné desky pamětní, a ztrácejí ovšem vlastní určení. Jediné jméno, jež bylo v starých časech dáno v Praze místu s tím úmyslem, aby byla uctěna osoba a její skutky, bylo přejmenování Vítkovy hory, (Vítkova — Vít byl majetníkem hory —) v horu Žižkovu, Žižkov, poněvadž tam Žižka vybojoval vítězství.

Stará jména uliční si tvořil lid. Co si jednou zavedl, na tom lpěl. V uličních názvech jako v místních pojmenováních byla velká konservativnost. K změnám docházelo jen z praktické potřeby, když se ohlásily zvláštní důvody pro zavedení nového jména a když se staré jméno přežilo. Avšak přežilo se spíše jméno všední nežli zvláštní. Proto jsou v Praze uliční názvy, které přetrvaly věky. A jsou ještě dnes Pražané, kteří po čtyřiceti, padesáti letech života užívají uličních jmen opuštěných, jak je z mladých let pamatují nebo jak je po rodičích přejali. Ještě dnes se říká „Pasířská ulice“ místo „Palackého“, mluví se o „ulici Široké“ místo „Jungmannovy“, o „Ostruhové“ místo o „Nerudově“. Je vidět, jak se stará zvyklost těžko přemáhá, ačkoliv v těchto případech místo starších, všednějších jmen byla zavedena jména souvisící s předními buditeli národními, kteří k těm místům měli přímý vztah, byli s nimi těsně spojeni bydlištěm i prací a dnes mají na domech svého života a působení pamětní desky.

Nejstarší pojmenování v Praze, jež se dodnes udržela v uličních nápisech, jsou: Na Opyši, Týn, Na Zábradlí, Poříčí, Na Bojišti, Na Rybníčku, Na Skalce, Podskalí, Na Výtoni, Na Zderaze, Opatovice, Újezd, Nebovidy, Jánský vršek, Petřín, Strahov, Letná. Jsou to jména prokázaná už v 11. a 12. století. Takových označení bylo mnohem více, známe je, ale zapadla dávno nebo později v zapomenutí. Z těch názvů, které se zachovaly v platnosti, některé snadno vysvětlíme buď podle nich samých, nebo s pomocí historických svědectví. Opyš (Opuš) je podle Kosmy konec hradské skály, cauda arcis, ocas hradu. Týn, jak už bylo pověděno, byl oplocený dvůr knížecí, chránící celnice i tržiště. Zábradlí skutečně zabezpečovalo místo na vyvýšenině nad nízkým břehem, kdež stál kostelík sv. Jana. Poříčí nebo Poříčany byly osada u řeky při kostele sv. Klimenta a Petra a bydlili v ní němečtí kupci, kteří požívali výsad daných jim českými panovníky. Jméno Na Bojišti bylo přiřčeno poli s kostelem sv. Jana na památku vítězství knížete Fridricha nad Soběslavem II. r. 1179. Rybníček nebo Rybník byla ves u rybníku s kostelem sv. Štěpána. Na Skalce se říkalo místu na skalce s kostelíkem sv. Kosmy a Damiána a pod ní se táhla stará ves rybářů a plavců, starajících se o dovoz dříví po řece, Podskalí. V té osadě místo při potoku Botiči slulo Záton nebo Výton, protože tam stála celnice a tam se zatínalo do plaveckých vorů a vytínalo se dříví, které se bralo clem. Návrší Zderaz dostalo asi jméno, jak kronikář zaznamenal, že tam v kostele sv. Petra byl pochován Zderad, jenž byl zabit od Břetislava II. při obléhání Brna r. 1091. Opatovice byly ves s kostelem sv. Michala, založená r. 1115 opatem kladrubských benediktinů. Újezd byl ves, jejíž hranice byly stanoveny objížďkou v určité rozloze pozemků, a připomíná se už v první polovině 12. století. Nebovidy se jmenují později, r. 1235, ale také to je osada staršího původu, jenže její jméno lze těžko vysvětliti. Jánský vršek zachovává paměť kostela sv. Jana ve vsi Oboře, založené některou českou panovnicí. Petřín, Strahov a Letná jsou názvy návrší, ale původ jejich názvů byl už starým dobám nejasný. O jméně Petřín se domníval Kosmas, že souvisí s latinským substantivem petra, skála. Avšak tento výklad není možný.

Starobylá, a to velmi starobylá jsou také pojmenování zachovaná v názvech novoměstských ulic „Na Moráni“ a „Na Hrobci“. Je těžko spolehlivě vysvětliti jejich vznik. Avšak je zcela možné, že jméno „Na Moráni“ souvisí se jménem staroslovanské bohyně Morany a že ulice „Na Hrobci“ má původ názvu v tom, že na tom místě kdysi byl hrob, hroby, pohřebiště. A snad obě ta označení spolu souvisí, připomínajíce starodávnou dobu, dobu pohanskou.

Všechny tyto názvy jsou české. Když byla uvedena v život pražská města, převzala starší jména místní, ustálená na půdě, která byla pro město zaujata. Než zaváděla si i nová jména podle svých zájmů a potřeb. A poněvadž k zakládání byli přizváni Němci, stanovení nových názvů se dálo společnou prací Čechů i Němců. Němci přinášeli zvyklosti ze západu, Čechové se drželi zvyklostí svých, ale také si přisvojovali cizí vymoženosti. Každé město od počátku mělo tržiště, rynk, náměstí (forum, circulus, placza). Máme náměstí Staroměstské, Malostranské a Hradčanské a také v Novém městě bylo náměstí Novoměstské. Dnes se říká Karlovo náměstí, poněvadž Nové město bylo Karlovo dílo a zvalo se i Karlovým městem. Vedle těchto hlavních tržišť byla tržiště vedlejší. V Starém městě je dodnes Malé náměstí, Ovocný trh, Uhelný trh; Havelské ulici se často od starších dob říká Zelený trh, poněvadž se tam prodává zelenina, nebo Rytířské ulici Vaječný trh; dnes jsou to však názvy neúřední. Zato úřední jména jsou Kozí náměstí, Rybná ulice a Masná ulice. Ulička V Kotcích připomíná staré kotce soukenické. V Novém městě dosud s bývalým senným trhem souvisí Senovážná ulice — lépe by bylo říkati Senná ulice —, s ječným trhem ulice Ječná (zvala se jeden čas Svinská, že v ní byly trhy na vepřový dobytek), se žitným trhem ulice Žitná.

Hojné ulice pražské mají jména podle kostelů a klášterů, které v nich stály nebo k nimž ulice vedly. Je ulice Martinská, Michalská, Jilská, Anenská, Křižovnická, Valentinská, Mariánské náměstí, ulice Linhartská, Havelská, Jakubská, Dušní, Haštalská, Na Františku, Klimentská, Petrská, Jindřišská, Štěpánská, Kateřinská, Karlov, Apolinářská, Vojtěšská, Tomášská, Loretánská atd. Tato jména se udržují, i když některé kostely nebo kláštery zašly. Pěkný doklad setrvačnosti v uličních názvech je pojmenování ulice Templové nebo, jak se dříve říkalo, V Templu. Byl tu dvůr náležející pražské komendě templářů. Tento řád byl zrušen r. 1309, ale jméno ulice stále žilo a žije už přes šest století.

Jiné pražské ulice se jmenují po řemeslech, která v nich byla provozována nebo jejichž některý příslušník se v nich usadil. Je ulice Celetná (vicus, platea czaltenariorum, czaltnergasse), protože v ní byli caletníci, pernikáři, pekoucí calty; je ulice Platnéřská (platenarii, calcariatorum, thorrificum), Truhlářská, Soukenická (pannificum), Zlatnická (aurifabrorum), Řeznická (carnificum), Kožná (pellificum), Železná (ferrea, ferratorum) — seděli v ní železníci —, Provaznická (funificum). Říká se také V Jirchářích (albicerdonum). Takových uličních názvů bylo za starých časů mnohem více. Avšak nesmí se při nich vždy mysliti na hromadné usazování řemesel podle ulic. Stačilo, usadil-li se jeden dva řemeslníci téhož řemesla, už tak se získal orientační důvod k názvu. Některá řemesla byla arci vázána na určité místo, řezníci u masných krámů (Řeznická ulice), jircháři a plavci u vody, a p.

Také národnost obyvatelů ulice padala na váhu. Krakovská ulice, před stoletími Krakov, povídá, že v těch místech asi bydlili nějací polští kupci, přicházející z Krakova, a podobně ulice Na Florenci je památka na pobyt kupců z Italie, z Florencie, patrně v době Karla IV. Na Malé straně Vlašská ulice dostala název odtud, že tam obývala významná kolonie vlašská už v 2. polovině 16. století. Tedy tyto názvy souvisí s cizineckými osadami, jež v Praze žily. Dávno zaniklo pojmenování „V Němcích“ (vicus Theutonicorum) pro území na Poříčí; drželo se až do 15. století.

Ulicím dávala označení také jejich zvláštní povaha nebo ráz způsobený i všelikými zařízeními. Dlouhá třída byla vpravdě Dlouhá, jako Široká byla široká. Slepá krátká ulice byl Cíp (liripipium); vyhořela-li ulice, byl to Pohořelec nebo Spálená ulice, také Černá (začazená). Kde byla jáma, říkalo se V Jámě (fodina, fovea), kde louže pro zásobu vody, aby byla pohotově, kdyby vznikl oheň, Na Louži (lacus), kde byl příkop, Na Příkopě (fossatum), kde můstek, Na Můstku, kde byla strouha, dán název Na Struze, kde tůně, V Tůních, kde slup, Na Slupi, kde trávník, Na Trávníčku (in viridi), kde koželužské prádlo, Na Prádle, kde soukenické rámy, V Rámcích. Kde byla hradba, vznikla Hradební ulice, kde most, Mostecká; ulice, jež byla dlážděná, přijala jméno Na Dlážení, Na Dláždění, Dlážená, Dlažebná (litostratum, platea pavimentata). Kde byl úvoz, říkalo se a říká se V Úvoze. Podle růžové zahrady faráře u sv. Jindřicha se dosud jmenuje ulice Růžová (dříve Růžená); ulice při lodeckých mlýnech, které stály na lodích, dostala označení Lodecká.

Význačné stavby daly na př. jméno ulici Králodvorské a Biskupské. Ona šla kolem králova dvora, sídla zvláště krále Jiřího — byl u Prašné brány, kde stojí nyní Obecní dům —, k té přiléhal Biskupský dvůr, starobylý dvorec, jehož rozsah a význam je dosud dosvědčován skupinou domů, která se zove Biskupským dvorem. Je to zase cenný doklad konservativnosti v uličních pojmenováních — drží se označení Biskupský dvůr, jak bylo původně, ač už r. 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství.

V Starém městě je Kaprová ulice, poněvadž v ní stál dům U kaprů, t. j. měl znamení s namalovanými nebo tesanými kapry, Jalovcová ulice se zvala tak proto, že v ní byl dům U zeleného jalovce, Kamzíková, že v ní stál dům U kamzíka. V Novém městě se říká Na Hrádku, že v těch místech vpravdě kdysi stál šlechtický hrádek, v Starém městě Boršov souvisí se šlechtickým dvorcem Boršovým. Kde měšťan Vodička měl v 2. polovině 15. století několik domů, které zůstaly i v rukou jeho potomků, začalo se říkati ulice Vodičkova, poněvadž domy dobře orientovaly. A to jméno setrvalo v platnosti přese všechny změny, které se staly, a třebas osoba neměla zvláštního významu. Stejného původu je jméno ulice Křemencovy, Charvátovy, Mikulandské. A také ulice Ve Smečkách. Ta se prvotně jmenovala ulice Smekáčova. Je věru podivné, jak jméno Smekáčova ulice přešlo ve tvar Ve Smečkách.

Zvláštní je jméno ulice Nekázanky, jež v Novém městě spojuje Příkopy s Jindřišskou ulicí. Není tomu dávno, byla to ještě ulice velmi úzká, kudy se těžko projíždělo. K vysvětlení názvu té ulice vznikla pověst; Beckovský ji uchoval. Prý Karel IV., jenž sám vypracoval plán na stavbu Nového města pražského se širokými ulicemi, najednou byl překvapen vystavěním ulice neobyčejně těsné. Stalo se to prý chybou a nedbalostí stavitelů. A poněvadž Karel ulici nekázal, bylo dáno ulici, proti jeho vůli postavené, jméno Nekázanka, že nebyla kázána. Avšak to je pověst. My víme, že tato ulice vznikla koncem vlády Karla IV. rozparcelováním velkého pozemku Svacha pícníka, a víme také, že ulice nápadně úzká, mající vstupy jako štěrbiny, dávala podnět ke stanovení názvů nedosti pěkných (Kep, in cunno). Proto se úředně užívalo takového označení, jež mělo zakrýti vulgární pojmenování. Latinsky se ta ulice zvala „vicus turpis“ (ošklivá ulice, ošklivého jména), česky Nekázaná ulice, t. j. bezejmenná, bez poctivého jména.

Ve vulgárním názvu Nekázanky se projevil drsný lidový vtip, který se i někdy jindy v Praze v uličních jménech ozval (V Řiti, in culo). Avšak o taktu našich předků svědčí, že se takové názvy sice snad objevily, ale nikdy se dlouho neudržely. Dnes o nich veřejnost neví. Zato si však cení krásná a pěkná jména, která, před stoletími se zrodivše, věky přetrvávají. Ovšem vedle starobylých názvů uličních jsou i novější jména, v kterých je také podstatný kus historie města. Na př. velkou důležitost mělo, když byl Koňský trh nazván Václavským náměstím, Dobytčí trh Karlovým náměstím, Dominikánská ulice Husovou třídou a p.

Uliční názvy pražské potřebují ještě zájmu a studia. Zvláště bude nutné sestaviti seznam původních znění se všemi změnami, aby vyniklo, jak se která jména uzpůsobovala, jak dlouho žijí a žila a jak byla vyřaďována a novými názvy nahrazována. Tomek v Základech starého místopisu pražského a v Dějepisu města Prahy učinil k tomu jen neúplný počátek.[1]


[1] Jméno Nebovid, které nejsou jen v Praze, nýbrž i na jih od Kolína a na jihozápad od Brna, odvozují Černý-Váša, Moravská jména místní 138, od osobního jména Nebovid. To by sice samo o sobě bylo možné; protože však máme vždy jen „Nebovidy“ a nikdy jiný typ jmen místních odvozených z osobních (na př. Nebovidice, Neboviz, Nebovidov), zdá se, že jde o typ „Tatobity“, to jest o škádlivé jméno obyvatelů vesnice. Snad se toto jméno zakládá na poloze vesnice pod vysokou strání (dívali se jako ze studně do nebe?). To by se hodilo na polohu pražských Nebovid (pod Petřínem) i Nebovid brněnských (pod Δ 371 m). Pro kolínské pak viz jména v samém jejich sousedství: Hluboký Důl, Dolany, Hořany.

Jméno Strahov souvisí zjevně se strážní funkcí (stč. strahovati, strážiti). Podle Tomka, Dějepis Prahy I, 33, šlo by tu spíše o strahování loupežnické.

Letná je staročeské přídavné jméno s významem „Krásná“ (tak vykládá již Gebauer v Slovníku staročeském).

Jméno Smekáč, podle něhož se jmenuje ulice V Smečkách, odvodil J. Zubatý, NŘ. II, 63, IX, 98, ze „smek hacě“ (svlékl kalhoty).

Nekázaná ulice mohlo znamenati i „rozpustilá, nevázaná“; snad podle obyvatelek.

P. r.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 4

Předchozí Skloňování zájmena týž, tentýž

Následující Václav Polák: Drobnosti etymologické a lexikální. IX.