Biblické příběhy

Augustin Jar. Doležal

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ivan Olbracht: Biblické příběhy. Starý zákon pro mládež. 184 stran. — Jaroslav Durych: Z růže kvítek vykvet nám. Příběhy novozákonní pro mládež. 203 strany. — Obě tyto knihy, ilustrované Gustavem Dorém, vyšly r. 1939 jako 1. a 2. svazek nové melantrišské knihovny Pokladnice královské, jež má obsahovati „základní díla světového písemnictví pro mládež“, a jsou vázané po 50 K.

(Ostatek.)

*

Kdybychom se měli stručně vysloviti o jazyku Jaroslava Durycha, jak se jeví v nadepsané jeho knize, mohli bychom opakovati svůj soud o jazyce Olbrachtově. I Durychův jazyk je čistý, správný a jen v několika méně významných věcech by snad bylo třeba opravy.

Přáli-li bychom si, aby se genitivu záporového neužívalo tam, kde jde o pojem jedinečný (Druhé ženy nepotkaly Marie Magdaleny 185), a aby se vůbec genitivu neužívalo přes míru (ti [velekněží] však jich [peněz] nechtěli dáti do pokladnice 160; Syn Boží hleděl na to, čeho neukazovali 53), je to vše, co bychom mohli vytknouti Durychově skladbě. Ani v slovníku Durychově neshledáváme chyb; neradi jen vidíme u spisovatele tak vynikajícího nesprávné rčení „za každou cenu“ (Toto dítě však chtěl zabíti za každou cenu 40; že ho musili usmrtiti za každou cenu 155, m. stůj co stůj, buď jak buď a p.). Napořád užívá Durych knižních příslovcí posléze a záhy (ale posléze svolili 32; posléze otevřela se brána paláce 153; že se tu záhy stane králem 16; záhy vyšel však měsíc 94 atd.). Spojku či klade Durych také ve smyslu rozlučovací spojky nebo (ostatní příbuzní buď již zapomněli či ani nevěděli, že… 46; kdo miluje otce či matku více než mne, není mne hoden 91). Místo [90]lidové spojky jestli (67, 145) užíváme ve spisovné řeči spojky jestliže n. zdali, podle toho, jde-li o větu podmínečnou n. tázací. Germanismus je příslovečná spřežka nato (= darauf; nato se [Maria] rozloučila s rodiči 16; na to přikázal [Ježíš] otci pacholete 109; na to byl hrob zavřen kovovými dveřmi 182, spr. poté, potom). Méně vhodně se užívá slovesa patřiti (= náležeti) o vlastnictví (ten dům patříval jeho rodičům 30, [ta krajina] už patřila Herodesovi 45; že mu patří všecko, co patří Bohu 48) a komparativního příslovce více (sedělo za stolem více fariseů 89, spr. několik, mnoho — co se hodí).

Někde by bylo třeba nevhodné podřadné spojení vztažné nahraditi souřadným spojením slučovacím. Na př.: O půlnoci se narodilo dítě, které (Maria) sama ovinula plenkami, atd. 30, spr. …dítě. Maria je ovinula plénkami, atd. Vydal ho (Ježíše) Židům, kteří ihned se na něho vrhli 171, spr. …Židům a oni se na něho ihned vrhli n. …Židům. Ti se na něho ihned vrhli.

Pořádku slov by bylo lze vytknouti nesprávné postavení příklonek: Byli zahnáni hladem do Egypta, kde potomci jejich se velice rozmnožili 11, spr. a tam se jejich potomci velice rozmnožili. Tehdy viděl, že už blíží se čas, kdy atd. 103, spr. že se už blíží čas. Soud konal se na nádvoří, které atd. 153, spr. Soud se konal. Opánky, jejichž řemeny ovíjely se kolem lýtek 32, spr. jejichž řemeny se ovíjely. Josef zřídil si dílnu 39, spr. Josef si zřídil dílnu. Herodes přivítal ho ve svém domě a ihned vsadil ho do vězení 40, spr. Herodes ho přivítal v svém domě a ihned ho vsadil do vězení. Přišli, aby viděli nebo slyšeli něco, z čeho by mohli ho obviniti před soudem 55, spr. …z čeho by ho mohli obviniti.

Také tvaroslovných chyb je nemnoho. Lidový instrumentál rohama (10) by bylo lépe nahradit spisovným tvarem rohy. Obvyklý nom. pl. jména krokodil zní krokodilové, ne krokodili (55). Předložkový akusativ podst. jména země je zem (plivl na zemi 119, krůpěje krve, tekoucí na zemi 149, spr. na zem; 109 je spr. padl na zem, ib. však zas: bije jím [synem] o zemi). Vlastní jména cizí Durych někde skloňuje, jinde však neskloňuje (74 v Kafarnau i v Kafarnaum, 78 bydlil v Kafarnau, 89 bydlil v Kafarnaum, 96 plaví se ke Kafarnau, 110 přišli do Kafarnaum) nebo neskloňuje správně (do Galilea 45, do Galilee 48, z Galilee (121), spr. do (z) Galiley n. Galileje). Jmenných tvarů příd. jmen snadna (81), marna (145), opatrni (60), zbytečna (181), zbytečni (150) dnes už neužíváme; byly tu na místě jen tvary složené: snadná, marná, opatrní, zbytečná, zbyteční.

[91]Ve vokalisaci předložek zachovává Durych značnou volnost, takže předložka v témž postavení je někdy vokalisována, jindy nikoli, na př.: v svém (36, 113) i ve svém (14, 25, 40, 84, 118, 149), v chrámě (15, 16, 17, 18, 21, 48, 52, 53, 93, 117, 135, 154, 181) i ve chrámě (15, 47, 121), v městě (18, 30, 31) i ve městě (18, 39, 69, 82, 88, 146, 195), k své (178) i ke své (194), k hrobu (185, 186) i ke hrobu (185, 186, 190). Ale spíše dává Durych přednost tvarům vokalisovaným; píše: ve které (11, 45, 48), ze kterého (11, 17, 82), ve kterém (16, 17, 25, 29, 63, 182), ze které (20, 48), ve svých (31, 91), ve starém (39), ke břehu (192), ve své (51, 69, 74, 125, 126, 139, 145, 182, 194), ze mnohých (101), ve tvém (127), ve Zlaté (20). Důsledně píše také dotekl (76, 87, 108, 150) m. dotkl.

Po stránce pravopisné se v Durychově textu objeví tu a tam slovo s chybnou kvantitou (dokavád 12; královati 22, 40, ale 43, 163, 170 spr. kralovati; záchrance 32 m. zachránce, střihati 177), nespr. psané přísl. spřežky a podobné výrazy jiné (za to 25, 29, 31, 36, 39, 43, 46, 98, ale 44, 53 spr. zato; z blízka, z daleka 25, na blízku 89, 94, ale 151 spr. nablízku; na rychlo 151, pak-li 152, což pak 163,169, z části 165), odchylně psaná cizí jména a slova (Šalamoun 11, 48, manna 12, 98, Matiáš 43, fariseové 53, 120, bazalt 83, Emaus 190) a některé jiné nesprávnosti (zžírati 12, [nemocmi] zklíčené 69, sbořen 136, komp. prudčí 152, vzpupně 169). Durych píše velkým písmenem nejen slova Spasitel (11), Syn Boží (ib.) a pod., ale i slova Církev (104), Anděl (10, 27, 63) a j., někde najisto nesprávně (33 od Východu, 101 do končin Tyrských).

A konečně — zase ta nešťastná interpunkce. Tak opět není tu náležitě (čárkou) oddělena věta vedlejší od sousední věty hlavní, na př.: O jiných národech řekl jsi, že oni nic nejsou a že k slině přirovnáni jsou(,) a … připodobnil jsi 12. Věděl, že hodina narození dítěte se blíží(,) i musil ji zavésti 30. Vím(,) kdo jsi ty 69. Přáli si, aby ji vzkřísil(,) a nepomyslili 77. Fariseové pravili, že ducha nečistého má(,) a tím se rouhali 86. Proto poručil Kaifáš katům, aby Ježíše dobře hlídali(,) a odešel 156. I pochopil, že to jest anděl(,) a uvěřil 186. Zdali náš zákon soudí člověka dříve(,) než ho vyslechne 118. Neboť přišel, aby byl obětován za všecky lidi(,) a to musil učiniti 63. Člověk bohabojný, který očekával spasení lidu israelského(,) a Duch svatý byl v něm 35.

Ani vložená věta vedlejší nebývá oddělena čárkou od předcházející věty hlavní, na př.: Já pospíším s pacholíkem tam na tu horu(,) a jakmile vykonáme oběť, vrátíme se k vám 9. [92]I podali mu knihu proroka Isaiáše(,) a jakmile rozvinul knihu, ihned nalezl… 73. Oni pak odváděni do zajetí(,) a když se po mnohých letech opět vrátili do své země, už nebyli úplně svobodni 12. Jeho syn A. chtěl ho svrhnouti s trůnu(,) a když se to prozradilo, utekl do Říma 39. Každý člověk nejprve dobré víno staví(,) a když se hosté podnapijí, teprve horší 64. On však je všecky vyhnal(,) a když už vyšel poslední, vzal s sebou otce 77. I modlil se celou noc(,) a když nastal den, povolal k sobě učedníky 90. Kráčel po vlnách jezera(,) a když přišel k nim, chtěl se vyhnouti 96. Při tom se mu ďábelsky posmívali(,) a když slyšeli bědování jeho matky, počali pokřikovati i na ni 174. Pak vyvedl je ven do Betanie(,) a když přišli na horu Olivetskou, promluvil ke všem 195. Musili se též všichni tři sejíti na jednom místě(,) a kdo tam měl nejblíže, musil čekati atd. 32. Toliko římský císař mohl dáti Židům krále(,) a kdo se chtěl králem učiniti sám, dopouštěl se zrady 162. Rychle vstali(,) a dříve než se rozednilo, nebylo po nich ani stopy 37. Tu rybu vezmi(,) a až otevřeš ústa její, nalezneš peníz 111. Pomoz si sám(,) a jsi-li Syn Boží, sestup s kříže 177.

Dále schází čárka před spojkou než, když následuje věta, na př.: Tento Spasitel měl však býti úplně jiný než jak si ho představovali nevěrní Židé 13. Za mnou jde silnější než jsem já 56; při spojce buď — nebo, na př.: Někteří se uzdravili buď zčásti(,) nebo i úplně 52. Učení lidé buď zákonu Mojžíšovu věřili(,) nebo už nevěřili 53; k oddělení volného přístavku n. přívlastku, na př. k Janovi, synu Zachariášovu(,) 54; k oddělení dvou souřadných přívlastků, na př. žena starého(,) ctihodného kněze 26 (srov. dole na téže stránce: Byl tu starý a ctihodný kněz), ve starém(,) zpustlém domě 39; při výčtu, na př.: viděli všelijaká šeredná zvířata(,) jako želvy, ještěry i hrochy 39; za citoslovci, na př.: A aj(,) Anděl Páně ukázal se vedle nich 31 (37 spr.: A aj, hvězda je předcházela 37).

Zbytečně se čárkou oddělují dva výrazy souřadné, na př.: A líbala nohy jeho, a mastí je mazala 88. Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda 113. A poslav vojska, zhubil vražedníky ty, a město jejich zapálil 133. A tu Ježíš, když viděl, že pláče, a že se s ní dávají do pláče i Židé, zaúpěl ve své duši 125. I oni vypravovali, co se jim cestou stalo, a kterak ho poznali při lámání chleba 191.

*

Shrneme vše, co jsme o jazyku obou našich autorů napsali. Jazyk obou, Olbrachtův i Durychův, je čistý, správný. Vazby [93]jsou bezvadné, lexikálních chyb nepatrně, tu a tam se najde odchylka v pořádku slov a ve spojování vět. Tvaroslovných chyb málo a pravopisných rovněž. Nejvíce nedopatření je v interpunkci.

Obě uvedené knihy jsou určeny naší mládeži. Mohl by snad býti spor o to, hodí-li se některá drastická líčení nejrozmanitějších těch zločinů ze Starého a podrobná líčení mučení a smrti Kristovy z Nového zákona (stejně jako některé hrůzokrásné obrazy Doréovy) mládeži za četbu a vůbec za výchovný prostředek pro děti; ale nemůže být sporu o to, že obsah bible musí vzdělaný člověk aspoň zhruba znát, jako musí znát rozličné ty pověsti a báje z antických mythologií; obé je částí základu, na němž spočívá dnešní naše kultura.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 3, s. 89-93

Předchozí Vladimír Šmilauer: Výklady slov

Následující Z našich časopisů