Předložka na při jménech osad
Josef Beneš
[Články]
-
Ačkoliv Naše řeč už několikrát vyložila, že je správné spojovat předložku na se jmény některých osad, přece velká část vzdělaných lidí míní, že se ve spisovném jazyce má na označování cíle pohybu na otázku kam? užívat při místních jménech jen předložky do a při označování místních vztahů na otázku kde? jen předložky v, ve. Na Kladně[1], v městě nejen dělnickém, ale i úřednickém, kde jsem pozoroval veliké kolísání mezi těmito předložkami u mnohých názvů obcí, dal jsem se poučit, proč vymycují předložku na. Jeden takový brusič soudí, že se má říkat v Kladně proto, že nikdo neřekne na Praze; nechodí se po střechách, ale v ulicích. Nemusím připomínat, že bychom asi podle tohoto učení nechodili po městě a nebylo by podomních obchodníků. Měl jsem dokonce příležitost vyslechnout názory znalce kladenských dějin. Podle něho prý spojení na Kladno, na Kladně značilo jen zámek; mluvilo-li se o osadě, užívalo se předložek do, v. Soudím, že tak tomu leckdes mohlo být — snad u názvu hradu a osady Kámen u Pacova, stačí-li k tomu úsudku materiál ve Strakově edici černé knihy táborské.[2] Co se Kladna týče, je to omyl; v Bartůňkově knize o Kladně[3] jsou výrazy (citáty z listin): v městečku mém Kladně (str. 23, 25), do městečka Kladna (str. 24) — tato spojení svedla asi k úsudku, že se předložky na užívalo jen tehdy, byla-li řeč o zámku. Předložka v se zde pojí s podstatným jménem městečko, podst. jm. Kladno na ní nezávisí, jest jen přívlastkem. Podobně čteme v starém materiálu u Straky: na Tábor, na Táboře, ale do města Tábora, v městě Táboře. V nějakých unhošťských účtech — to [98]je druhá námitka proti předložce na — je prý zapsáno, že bylo zaplaceno „za cestu do Kladna“. Tu odpovídám: Kladno je na ostrohu; snad se v některých osadách, odkud se na Kladno nejde do kopce, neužívalo při tomto místním názvu předložky na. Také nesmíme zapomenout, že úředníci, kteří zapisovali do knih, bývali i v minulých dobách lidé přišlí odjinud. Mnohý takový úředník nepsal, jak se mluvilo v kraji — činil totéž, co se děje dnes.[4] Já jsem však nalezl v jednom unhošťském účtě (Vydání peněz na renovací r. 1669) tento zápis: Poslu, který pro víno na Kladno jezdil, 12 kr. Kladenský duchovní správce v dopise, datovaném: „Dáno na Kladně posledního máje 1652“, píše do Unhoště: „…aby se poslali dva (lidé) na Kladno“.[5] V Rulíkově Kalendáři historickém (v ročníku III, 1800 a ve IV, 1803) u jmen dvou předplatitelů (Kostky a Šedivého) je udáno sídlo slovy „na Kladně“. Kladenští občané si prý dříve zakládali na své zvláštnosti při určování místních vztahů, ale dnes se prý spojení s předložkou na neužívá. Pozorováním řeči lidové, usu poučených osob, jakož i jazyka dobrých spisovatelů jsem se přesvědčil, že způsob s předložkou na je živý a častý; více o tom níže. Domnění, že se předložka na rozšířila vlivem německé předložky zu (zu Kladno), je liché; to by se byla šířila předložka k.
Nyní přehlédněme, jak se na předložku na při označování místních vztahů u jmen osad dívali autoři nejznámějších a nejpřístupnějších slovníků a mluvnických spisů. Jungmann v III. díle svého slovníku (str. 529) v odstavci, v němž vypočítává spojení předložky na s akusativem, mezi případy, kde předložka na označuje „hnutí do výše v povrchnost“, uvádí i doklady: na zámek jíti; ženo, když pojdeš na město (s poznámkou: „t. do města“) — tento doklad je z Hradeckého rukopisu; jel na Moravu (zde Jungmann poznamenává: „Poláci též praví na Volyň, na Rus, na Slezsko atd.“). Příkladů s vlastními jmény osad neuvádí. Na str. 534 při probírání předložky na s lokálem praví: [99]„Na klade se místo v, když objatost jedné věci v druhé není výražna“. Pak uvádí několik příkladů s vlastními jmény osad, na př.: na Krakově posádku posadil, Dal.; města Sardis, na kterém se Kresus zavřel, šturmem dobyl, W. pol. 359; držán u vězení na Vídni, Karyon, 330. Jungmann tedy ví, že se při vyjadřování místních vztahů užívalo na otázku kde? při jménech osad předložky na, ale neuvedl příkladů z jazyka své doby.
V Bartošově studii o předložce na (Listy filologické, 1875 a 1876) není o jménech osad ani zmínky.
Gebauer v Slovníce staročeském (na str. 429) k příkladu z rukopisu Hradeckého, který jsem výše citoval z Jungmanna, poznamenává: „Na město, t. j. do města, do něhož cesta stoupá“. Více dokladů se jmény osad uvádí při předložce na s lokálem. Ve Skladbě (str. 450), čtvrtém díle Historické mluvnice, nenalézáme jiných příkladů než v Slovníku, ani tam není obšírnějšího výkladu.
U Vondráka (Vgl. sl. Gr. II, 304) není poučení. V Gebaurově-Ertlově Mluvnici (II, str. 204) je mezi rozličnými určeními místa s předložkou na sice příklad: Toho roku se přestěhoval z Malé strany na Staré město (Herrm.), ale nějakého výkladu o předložce na u místních jmen tam nenajdeme.
Ve Vášově-Trávníčkově Příručním slovníku v odstavci věnovaném předložce na výklad o místních jménech není, ale na př. v hesle Kladno (I, str. 730) čteme: „Kladno, -na, 6. p. na -ně“.
Nejlepší a nejširší poučení podává Naše řeč; v VIII. ročníku, str. 156, 157 čteme, že je velké množství místních jmen, která na otázku kde? a kam? mají při sobě předložku na. Tato zvláštnost souvisí s polohou a s okolností, že některé místo bylo sídlem šlechtickým, na němž se „sedělo“. Při soupise místních jmen by se měly poznamenávat nejen pády místních jmen, ale také, jakých předložek se při nich užívá. V praxi však těchto rozdílů nelze vždy žádati, protože cit pro ně mají zpravidla jen domácí obyvatelé kraje, kolem příslušného místa. Kdo usus zná, má jej ovšem zachovávat i v písmě; předložky na máme užívat u významných místních jmen, u nichž je ustálena, i mimo svůj kraj. V témž ročníku NŘ. na str. 251 se znovu píše o této funkci předložky na. Hlavním důvodem, proč jí užívat při určitém jméně, je ustálení způsobené dlouhým zvykem. Ve XIV. ročníku (str. 67) se vrací Naše řeč k této věci: „Odkud tato odchylka pochází, nebývá vždy jasno; někdy se tím naznačuje směr nahoru (do kopce, proti toku řeky nebo potoka), [100]někdy směr na bývalý hrad a pod.“ Vnucovat jazyku všude předložku do, v se považuje za násilí.[6]
Soudil bych, že dosti míst, u jejichž jmen bývá předložka na, jsou osady, které vznikly na lokalitách, v jejichž pomístných názvech byla předložka na; vznikla-li osada Písek na př. tam, kde se říkalo Na písku, bývá při jejím názvu předložka na, jako je tomu u jména vsi Písku u Slaného. Také u jména jihočeského krajského města Písku se v minulosti užívalo předložky na, jak svědčí všechny doklady (z let 1539—1593) ve Strakově edici.
Na Kladensku se velmi často v lidové mluvě označují místní vztahy spojováním jmen některých osad s předložkou na, třeba se tím snad nemá vždycky naznačovat, že je řeč o místě vyvýšeném nad okolí; tak se chodí na Smečno, na Buštěhrad, na Dříň, na Lány atd.[7], bydlí se na Smečně, na Buštěhradě, na Dříni, na Lánech atd. Zajímavé je ovšem, že osady v tomto kraji jsou často opravdu na vyvýšených místech. Pozorujeme-li úřední písemnosti, označení úřadů, reklamy, hovor jistých společenských vrstev, čítáme a slýcháme u těchto jmen nejčastěji předložky do a v. Příčinou toho jevu není podle mého mínění jen to, že v úřadech a v závodech pracují lidé, kteří vyrostli v jiných krajích a nevšímají si místních zvláštností; příčin je asi více. U většiny místních jmen našich a snad u všech cizích bývá předložka do a v, proto působí analogie; škola o této věci zpravidla nepoučuje. Na všech tiskovinách v místech pro datum je vytištěna formulka: V… dne… — podle mého mínění i tato maličkost vytlačuje starý způsob. Mnohým lidem se zdá způsob s předložkou na nesprávný nebo aspoň nelogický nebo příliš lidový. Ale snad vždycky se při jméně novější části Kladna říká na Nové Kladno, na Novém Kladně; označení Nové Kladno se v úředních a jiných písemnostech obyčejně neužívá, a proto se u něho nešíří způsob analogický.
[1] Příkladů a výkladů o místním jméně Kladno jsem použil také pro článek „Na Kladno, na Kladně“ do Sborníku kladenského musea.
[2] Josef Straka, Z táborské knihy černé. Tábor 1937.
[3] Dr. Václav Bartůněk, Náboženské dějiny Kladna, 1934.
[4] U místních jmen se v úřední řeči nevyhýbají jen předložce na, ale i genitivním tvarům na -a (píší „do Mělníku“), palatalisaci v lokále (místo „na Mělníce“ píší „v Mělníku“), místní jména typu Sušice často považují za pomnožná. Tyto odchylky od staršího, lidového a pečlivého jazyka jsou vlastně zjednodušením složitých věcí, a to ve shodě s vývojovými tendencemi češtiny.
[5] František Melichar, Monografie města Unhoště. 1888, str. 49, 84, 85. Autor, odborný učitel, neotiskuje písemností věrně, modernisuje pravopis. Poněvadž sám dává vždy přednost předložce do a v, jsou citáty spolehlivé.
[6] Poznamenávám, že se vzájemná poloha osad označuje někdy i místními jmény: jeden z Újezdů na Kladensku sluje Újezd pod Kladnem. I při určování cesty a sousedství bývá poloha vyjádřena, srov. příklady. A sám chodil k panu Zručskému nahoru na Kamenici (Straka, str. 104); na tom přívoze pod Mělníkem (t., str. 283); a manžela… má pod Mělníkem (Oberpfalcer, Vyznání na mučidlech, str. 255 — Pardubice r. 1588).
[7] Nemusím snad ani podotýkat, že předložka na nevyjadřuje jen cíl pohybu, ale i jeho směr: jíti do Benešova, ale jíti, směřovati na Benešov. Směr se vyjadřuje touto předložkou i u jmen míst, u kterých se cíl označuje předložkou do.
Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 4, s. 97-100
Předchozí š.: Výslovnost slova departement
Následující Ing. Eduard Prandstetter: Čtení matematických značek a výrazů
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1