Na Kladně

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. W.) Místních jmen, která na otázku kde? a kam? mají při sobě předložku na (na Kladně, na Kladno, vedle výrazů v Praze, [157]do Prahy) je veliké množství. Tato zvláštnost souvisí nejen s polohou, nýbrž často s okolností, bylo-li to neb ono místo sídlem šlechtickým, ať už šlo o zámek, hrad či jen pouhou tvrz nebo dvorec zemanský, na němž kdo »seděl«. Proto by se při soupise místních jmen mělo dbáti nejen tvarů místních jmen (genitivu), nýbrž i toho, jaké předložky se při každém jednotlivém z nich užívá. Ovšem žádati v praxi písemné, aby se těchto rozdílů vždycky dbalo, je věc skoro nemožná, protože cit pro to mají zpravidla jen příslušníci kraje, o nějž jde. V mém rodišti se říkalo vždycky jen na Dobříši, na Dobříš, a je zcela správné, zachovává-li se tento usus od těch, kdož jej znají, i v písemném užívání jazyka; stejně se doporučuje, aby Pražané psali, jak se mluví, na Žižkově (nikoli v Žižkově), na Smíchově atd., Kladenští na Kladně, aby se těchto rozdílů šetřilo také při jménech známých (na Zbraslavi, na Křivoklátě atd.), ale pokládati za chybu, napíše-li rodák z opačného konce Čech v Kladně, v Dobříši, v Boušíně a p., bylo by příliš kruté. Je to týž případ, jako při užívání adjektiv tvaru pardubský a pardubický, o nichž jsme vykládali 2, 32.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 5, s. 156-157

Předchozí Michaelis

Následující Náviděti