Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

(NŘ. XXI, 1937, 185 n.)

Vedle příd. jména dobytný a podst. jména dobytnost zaznamenává PS. také jména dobytelný a dobytelnost. Z právnického názvosloví se tu cituje výraz dobytná pohledávka (t. j. pohledávka, jejíž zaplacení lze vymoci, opak nedobytná) a dobytnost pohledávky vedle výrazu dobytelnost pohledávky (opak nedobytnost); spojení „dobytelná pohledávka“ se tu neuvádí. Sloveso dobýti má vazbu genitivní (dobýti čeho) ve významu „nabýti, dosáhnouti, dodělati se čeho, získati co svým přičiněním, úsilím, pracně“ a ve významu „zmocniti se čeho, vzíti co mocí, bojem, vojensky“, na př.: Všeho dobyl přičinlivostí. Dobýti vavřínů spisovatelských, dobýti si přízně, cti. Sedláci dobyli zámku. Dobýti Varšavy, vítězství a pod. Ve významu „vykopati, vyndati, vyjmouti“ a ve významu „vynutiti, vymoci“ má slovo dobýti vazbu akusativní, na př. dobýti brambory (skliditi), dobýti pařez (vykopati), dobýti jezevce (vykopati), dobýti meč (archaisticky = tasiti), nic z něho (vyšetřované osoby) dosud nedobyli (nevymítili), dobýti pohledávku (žalobou, soudně a pod. vymoci). Docela obdobné vazby má také opětovací sloveso dobývati, na př. dobývati si chleba, dobývati úspěchů, zásluh, půdy, dobývati hradu, poslední hradby, dobývati si novin, divadla a pod., ale dobývati brambory, pařezy, uhlí, zlato, lišky, jezevce, dobývati z někoho slovo, pohledávku, meč atd.

Sloveso doceniti a doceňovati má, stejně jako jednoduché sloveso ceniti, ceniti si, jen vazbu akusativní, na př. doceniti krásu novel, doceňovati politiku a pod. Slova docílitelný, docíliti (čeho, řidč. co) a docilovati jsou výslovně označena za nesprávná. U hesla dočísti je uveden z Machara příklad „Papež Gregor mši dočetl tak hříšně přerušenou“, ale o spojení dočísti mši platí patrně obdobně poznámka, kterou PS. doprovodil výraz čísti mši (s. v. čísti), t. j. že tam, kde nejde o vyjádření opaku (t. j. mši zpívati), je lépe místo něho říkati sloužiti mši. Sloveso dočkati, dočkati se (řidčeji v tvaru dočekati, dočekati se) má vazbu s genitivem ve dvojím významu: „čekáním dosáhnouti, dožíti se“, na př. ta by se byla pěkných věcí dočkala, dá-li [221]jí Pánbůh věku dočkati, radostí mateřských se nedočkala a pod., a „vyčkati“, na př. chlapci nedočkali výprasku, pes nechtěl rány dočkat.

U slovesa dodati se uvádí přechodník přítomný dodaje (nikoli „dodada“). Ve významu „rozmnožiti, zvětšiti, zesíliti“ má toto sloveso vazbu někomu něčeho, zřídka někomu něco, na př. dodati někomu chuti, smělosti; ve významu „odevzdati, přivésti, přivézti, poskytnouti“ je ovšem vazba akusativní, na př. dodati někomu lístek, objednané zboží, dodati vězně, vojáky a pod. Tento význam má i poštovní termín dodati (subst. dodání), t. j. „odevzdati adresátovi zásilku v místnostech úřadu“, na rozdíl od termínu doručiti (doručení), který značí „odevzdati adresátovi zásilku do bytu“. Obdobně je tomu i při opětovacím slovese dodávati. Vazbu dodržeti, dodržovati co ve významu „zachovati, zachovávati, splniti, plniti co“ pokládá PS. za správnou (v. NŘ. IV, 57, 126, VII, 275 n. a j.) a dokládá ji citáty ze Šrámka, Šaldy, V. Mrštíka, Baara, R. Svobodové a Machara, na př. dodržeti tempo, linii, slovo, hodinu, dodržovati posty, rozvrh práce. U slovesa dohlédati „zrakem dosahovati, pronikati“ se ve shodě s Pravidly čes. pravopisu uvádí také tvar dohlídati; vedle dohlédnouti je tvar dohlednouti a lidově dohlídnouti. Vazbu má toto sloveso dvojí: dohlédnouti čeho nebo co (vedle vazeb předložkových na ot. kam?), na př. dohlédnouti konce, otčinu. Ve významu „vykonati dozor“ jsou ovšem jen předložkové vazby na něco, k něčemu. Archaistické jméno dohlížeč se píše s í, avšak slovo dohližitel a odvozená jména dohližitelka, dohližitelský, dohližitelství mají i krátké. Sloveso dohodnouti se má vazby s kým oč, o čem, na čem, v čem, na př. dohodnouti se o Balkán, o všem se dohodli, dohodli jsme se na tom, v tom se dohodli, aby… Příslovce dokola lze psát i odděleně do kola. U hesla dohráti je uvedeno spojení dohráti úlohu v přeneseném významu „pozbýti významu“ bez opravné poznámky. Při hesle dohřívati (nedok. tvaru slovesa dohřáti) se poznamenává, že tvar dohřávati je řidší.

Sloveso docházeti má ve významu „přicházeti blízko, chůzí se blížiti“ vazbu genitivní, na př.: Domova docházely už v šeru (Rais). Pana faráře docházel lesník (A. Mrštík). Vedle toho jsou ovšem vazby předložkové na ot. kam?, na př. docházeti k nábřeží. V širším významu „blížiti se vůbec, přicházeti častěji“ a pod. bývá též vazba s dativem, na př. dochází mi drahou 50 vagonů dříví, a vazba s předložkou na, na př. listy docházejí na někoho. U dokonavého slovesa dojíti je tomu trochu jinak. Ve významu „dohoniti někoho, přiblížiti se k někomu n. k něčemu“ bývá při předmětu osobním častěji akusativ než genitiv, při předmětu věcném jen genitiv, na př. došel Jiřík deklamátora Svobodu (Jirásek), až jí matka dojde (Herrmann), ženy došly domku (Jesenská). Je-li podmětem věc, bývá vazba dojíti [222]kam, koho, komu, na př. objednávka ho došla, shromážděných včas došla výstraha, došlo mi psaní a pod. Ve významu „dospěti, dostati se kam, uskutečniti se“ bývá vazba k čemu i nač (dojde, došlo k něčemu n. na něco).

Podobný rozdíl mezi předmětem osobním a věcným jako u slovesa dojíti je také u slovesa dojeti ve významu „jízdou dosáhnouti“, na př. dojeli na cestě chudé pocestné (Němcová), panic je dojede (Jirásek), kavalíři jí (jezdkyně) dojeli (Světlá), ale jen: dojel dvora, dojeli jsme dědiny, cíle a pod. Také u tohoto slovesa bývá při osobním předmětu akusativ častější než genitiv.

Podst. jméno dok „přístavní zařízení, v němž se spravují nebo čistí lodi a pod.“, má lokál pl. v dokách. Vedle příslovce dokavad jsou ještě tvary dokaváde a dokavadž. K příslovci dokázané se poznamenává, že je lépe psáti „jak je dokázáno, jak lze dokázati“ a podobně se opravuje i příslovce dokazatelně. Sloveso dokázati ve významu „provésti, dovésti, dosáhnouti“ má vazbu akusativní, na př. dokázal to, co jiní dokázali, nedokázal nic a pod.; vazba genitivní (dokázati čeho, nedokázati ničeho a pod.) je označena za archaistickou. U slovesa dokládati se ve významu „přiváděti jako doklad, ujišťovati, za svědka bráti nebo volati“ je vazba kým, čím nebo čeho nač, na př. dokládati se Bohem, duší, svou ctí, na svoje svědomí, bible atd. Příslovce dokolečka píše PS. dohromady. Příslovce dokona je označeno za archaistické. U příslovce dokořán (= docela, úplně) je uveden také tvar dokořen, avšak s poznámkou, že je řidší. Mezi tvary dokvésti, dokvétati a dokvísti, dokvítati nečiní PS. rozdílu. Podobně mají stejnou platnost také tvary dolétnouti a doletnouti nebo dolítnouti, dolézati a dolízati, dolézavý a dolízavý, dolívka a dolévka. Příd. jméno dolíčitelný píše PS. s í, ale označuje je za řídké. Sloveso dolistovati (= dokončiti převracení listů v knize) je uvedeno bez poznámky a doloženo příklady z Kopty a Sovy. U příslovce dolů je zaznamenáno také spojení jíti dolů s významem „upadati, horšiti se, chátrati“, na př. jde to se mnou dolů, jde to rychle dolů s naší slávou a pod., a rčení obilí jde dolů „klesá v ceně“. Lidové je rčení měsíc jde dolů „ubývá ho“.

Vedle podst. jména domnění je řidší tvar důmnění. Sloveso domnívati se má ve významu „domýšleti se něčeho, míti podezření nač, čekati v mysli něco“ vazbu genitivní, na př.: Že by mladá hr. Trčková cos zničila, je sotva uvěřitelno — spíše by bylo lze toho se domnívati do paní Kinské (Pekař). Ve významu „mysliti, míniti“ má toto sloveso vazbu akusativní: Domníváš se to také? Vazba s infinitivem, na př. domníval se poznávati v něm někoho, domníval jsem se růsti výše, je napodobení latiny.

[223]Podst. jméno donašeč a jeho odvozeniny donašečka, donašečský, donašečství se píší s krátkým a. Vlastní jména Don Juan a Don Quijote se skloňují v obou svých členech, jestliže označují historickou osobu, t. j. proslulého záletníka, resp. hrdinu románu Cervantesova (Dona Juana, Donu Juanovi atd., Dona Quijota, Donu Quijotovi atd.); označují-li celý typ (záletníka, resp. bláhovce honícího se za fantastickými dobrodružstvími), skloňuje se jen jejich druhá část, kdežto první (titul Don) zůstává neskloněna, na př.: Žebraví mniši jsou největší Don Juani (Neruda); nom. Don Quijot, gen. Don Quijota, dat. Don Quijotovi atd. Sloveso dopadati, dopadnouti má zpravidla vazbu předložkovou (na ot. kam?), velmi zřídka vazbu genitivní (čeho). Sloveso dopékati má také druhotvar dopíkati. K slovesu dopláti je připojena poznámka, že se vyskytuje jen v jazyce básnickém. Sloveso dopleti mívá v infinitivu zpravidla krátké e; tvar doplíti je řidší. K slovesu dopnouti je podst. jméno slovesné dopětí i dopnutí. Příslovce doposavad mívá také tvary doposavade, doposaváde. Příslovce doprava (= na pravou stranu, napravo, vpravo) se píše dohromady, na př. choditi doprava (= po pravé straně), dáti se doprava. Podst. jméno doprovázeč a ženský rod k němu doprovázečka se píší s dlouhým á. Sloveso dopřáti má vazbu komu čeho i komu co, na př. Pán Bůh jí toho štěstí dopřál (Preissová), dopřej mi tu radost (Němcová) atd. Sloveso dopustiti ve významu „připustiti, přivoliti, svoliti, dovoliti“ se pojí zpravidla s dativem, zřídka mívá vazbu genitivní (čeho) nebo předložkovou (nač), na př. tomu nedopustím, na to nedopustí nikdy a pod. Ve významu „způsobiti, aby se něco stalo, nezabrániti tomu, seslati něco“ (o Bohu) je ovšem vazba akusativní (na př. kdyby Pánbůh dopustil oheň a pod.) a v ustáleném spojení nedopustiti, nedati dopustiti na koho (= zastati se koho, nepřipustiti jeho vinu) je vždycky vazba s předložkou na, na př.: Arbes nedal na Alše dopustit (Machar).

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 8, s. 220-223

Předchozí Václav Polák: Lexikální a etymologické drobnosti. V.

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1