Časopis Naše řeč
en cz

O abstraktech vlastnosti a stavu v novinářské češtině

Josef V. Bečka

[Články]

(pdf)

-

Je všeobecně znám zjev, že množství abstrakt je znakem jazyka vypěstovaného, právě tak jako schopnost mysliti abstraktně je projevem vyšší kultury. Můžeme směle říci, že platí úměra: čím je jazyk vyspělejší, tím větší počet abstrakt najdeme v jeho slovníku. Zvláště některé druhy odborného jazyka abstrakty přímo hýří, což zcela přirozeně vyplývá ze samé podstaty některých vědních disciplin; na př. výrazový materiál odborného jazyka filosofického je nezbytně složen téměř ze samých abstrakt.

Značné množství abstrakt, kterými se vědecký jazyk liší od běžného jazyka hovorového, je tedy nezbytným následkem toho, že vyšší kulturní život a zvláště přesnější způsob vědeckého myšlení si vytvořil množství abstraktních pojmů, k nimž ovšem je potřebí i slovného vyjádření. Bylo by však omylem se domnívati, že abstrakta v jazyce vznikají jen z této potřeby. Jsou i příčiny jiné, které vedou k zvýšené potřebě užívati abstrakt a jež se projevují i ve zvýšeném tvoření nových slov abstraktních. Všimněme si v této věci novinářského jazyka a pozorujme, jak zde se abstrakt užívá.

Při bližším ohledání nemůže ujíti naší pozornosti, jak častá jsou v jazyce denního tisku abstrakta vlastnosti a stavu. Abstrakta toho druhu nejsou sice ani v běžném jazyce hovorovém nijak vzácná, na př. trpělivost, umíněnost, rychlost, skromnost, velikost, laskavost, přísnost atd. Tím běžnější jsou arci jako vědecké termíny v jazyce odborném, na př. únosnost, dělitelnost, úmrtnost, vodivost, lomivost, nesmrtelnost a p. Všechna tato abstrakta, pokud ovšem nejsou příliš odborná, zná dobře i novinářský jazyk, vedle nich však užívá též abstrakt, jež ani nejsou zcela běžná v hovorovém jazyce ani obvyklá jako odborné termíny vědecké. Jejich ráz a způsob jejich užití si nejlépe osvětlíme na několika příkladech z novin.

Jistě nejdříve upoutají naši pozornost abstrakta od adjektiv možnosti na -telný. Tato adjektiva možnosti jsou v novinářském jazyce neobyčejně hojná a tvoření nových a nových adjektiv tohoto druhu od sloves je právě v novinách snadnější a častější než kdekoliv jinde. K těmto adjektivům se jako další produkt tvoření řadí abstrakta na -telnost. I tato abstrakta jsou tu velmi častá a tvoření nových abstrakt toho druhu je tu také velmi snadné. Na př.: Mimo to se bílému pečivu i chlebu za přednost přičítá snadnější využitelnost a lehčí stravitelnost (L. N. 10. VI. 34). Průlet mra[123]kem trvá tak krátkou dobu, že pilot i bez viditelnosti terénu pod sebou drží letoun ve správné poloze normálního stoupavého letu (N. P. 30. V. 34). A na důkaz své upotřebitelnosti předložil Schwarzkoppenovi tajný dokument (N. P. 14. VIII. 35). Šestá komise Společnosti národů… debatovala o přijatelnosti Ruska (Pr. l. 20. IX. 34). Freudův „Úvod do psychoanalysy“… ukázal svou aplikovatelnost téměř ve všech odvětvích kultury (Pr. l. 12. XII. 36).

Podobné užívání lze pozorovat u abstrakt vlastnosti odvozených od adjektiv polodějových a obsahových na -avý, -ivý a -ový. Na př.: Pes není dnes jen zvíře luxusní, hlídací či sportovní, nýbrž také zvíře hospodářské svou užitkovostí ve službě člověka a zákona (N. P. 25. X. 34 odp.). Současně na druhé straně neklesá a spíše stoupá přebytkovost naší zemědělské výroby (N. L. 24. II. 35). Oblast pohoří Bílých Karpat… geologicky není pro tuto novou komunikaci svážlivosti území nijak zvlášť příznivá (N. L. 6. I. 35).

Velmi často se najdou v novinách abstrakta od adjektiv obsahových na -ný. Na př.: Ani difterie, ač průběh její při vysoké nemocnosti je vážný, nepostihla nás tak, jako bylo předpokládáno (Venkov 6. I. 35). Nikdo neodstrkuje komunisty od státnosti, od státotvorných ideí (Samostatnost 26. XI. 36). Pasteurisace… neposkytuje vůbec potřebné zdravotnosti mléka (N. P. 13. IV. 35 odp.). Strana ľudová… pohrozila oposičností nejen zvýšenou, nýbrž také všestranně a cílevědomě prováděnou (N. P. 8. IX. 35). Jak se zdá, přílišná reformnost těchto škol… poněkud polevuje (N. L. 10. XI. 35).

Zvlášť nápadné je však užívání abstrakt stavu odvozených od participií minulých činných i trpných. Zde lze nalézti příklady velmi typické, na př.: Jde o uměleckou budoucnost opery Národního divadla, o její srostlost s naší kulturou (Nár. osvob. 17. IX. 35). Krise se chtějí řešiti starými metodami, ač jejich přežilost je zřejmá (Č. sl. 6. IV. 35). Kleslost úrovně žurnalistiky za voleb u nás je známá (Samostatnost 19. XII. 35). Vyčerpanost žil a také války připravily konec zdejšímu těžení (N. P. 20. IX. 34). V tom ohledu byli (Rusové) mateni pozorováním jinak správným o nedostatečně vyvinutém individualismu německého člověka a o jeho sklonech k stádní organisaci a organisovanosti (L. N. 31. III. 35). Zdá se, že právě tato připravenost (neútočných států protirevisních) usnadnila a zlepšila celkovou mezinárodní situaci (N. P. 8. XII. 34).

V novinách se najdou i abstrakta od adjektiv na -ský značících příslušnost. Tento usus je tím nápadnější, že tvoření takových abstrakt není jinak oblíbené ani časté, ač nepůsobí zvláštních potíží kmenoslovných; také jen velmi málo abstrakt tohoto druhu [124]je v běžném užívání (na př. lidskost). Novinářský usus však nedbá této nechuti a tvoří abstrakta na -skost dosti často, na př.: Zemská a universitní knihovna, která je pokračováním staré Zemské knihovny, je určena k službě především nově založené Masarykově universitě. Zemskost v titulu jejím není však pouze prázdným bezobsažným slovem (L. N. 24. XI. 35). V kinematografii může režisér… někdy použíti soft focusu, zejména, chce-li zdůrazniti lyrickost některé scény (N.P. 22. V. 36). Sedmý díl hlasujících Angličanů (v anketě Daily Expressu) vyžaduje, aby žena byla „domácí“, a ještě menší procento klade důraz na mateřskost ženy (N. P. 4. X. 36). Ze 600.000 Poláků, bydlících na Opolsku podle posledního sčítání, nyní sotva několik tisíc má odvahu veřejně se přiznati ke své polskosti (N.P. 4. VI. 36). Také Ján Smrek… prokazoval nutnost slovenskosti slovenské literární tvorby (N. L. 6. VI. 36).

Příklady tohoto druhu si může každý čtenář při pozorném čtení novin rozmnožit libovolně, protože tu nejsou nikterak vzácné. Jde však nyní o to rozhodnout, proč jsou abstrakta tohoto druhu v novinářském jazyce tak četná. Při podrobnějším posouzení jich snadno poznáme, že nejsou vždy výrazem zvláštních abstraktních pojmů, speciálně potřebných pro novinářský sloh; také od odborných termínů se velmi často liší i svým obsahem i svým užitím. Srovnejme si na na př. odborný termín viditelnost, jenž má význam ‚schopnost býti viděn‘, s uvedeným už příkladem z novin, znějícím na slovo stejně: Pilot i bez viditelnosti terénu pod sebou drží letoun ve správné poloze. Zde toto slovo má význam jiný: i když nevidí.

K hojnému užívání abstrakt tohoto druhu v jazyce novin vedou dvě silné tendence: snaha užívat co nejtěsnějšího spojení větného a snaha vyhnout se hledání substantiv, která by doplňovala výraz adjektivní.

O prvé tendenci jsem už měl příležitost v Naší řeči promluvit (19, 1935, 97 n.). Poukázal jsem na to, jak silná je tato tendence v jazyce, zvláště v jazyce odborném, a jak mnohostranně se v jazyce projevuje. I v novinářském jazyce se projevuje velmi zřetelně a se značnou důsledností a jedním z jejích projevů je právě užívání abstrakt vlastnosti a stavu. Takové abstraktum totiž často umožňuje vyjádřit pouhým větným výrazem to, co by se jinak muselo vyjádřit celou větou. Na př. místo vedlejší věty v souvětí: Komise debatovala, zda je možno přijmouti Rusko, ve snaze o těsnější semknutí větné se užije abstrakta a s jeho pomocí se souvětí změní v jedinou větu: Komise debatovala o přijatelnosti Ruska. Ze stejných důvodů je užito abstrakt ve větách: Kleslost úrovně žurnalistiky za voleb je známá (= je známo, jak za voleb klesá úroveň žurnalistiky). Spis ukázal svou aplikovatelnost (= ukázalo se, jak lze spis aplikovat). Přežilost metod je zřejmá (= je zřejmé, jak se metody přežily) atd.

[125]Je všeobecně známo, jak častým výrazovým prostředkem v novinách jsou podstatná jména slovesná. Jimi je novinářský jazyk přímo nabit. Ale i k jejich rozšíření pracoval sklon užívat co nejtěsnějších vazeb větných. Jsou tedy oba ty zjevy projevem a následkem stejné tendence, vyjádřit v jediné větě to, k čemu by jinak bylo potřebí vět dvou. Ostatně stačí zde malá úprava, a místo abstrakt vlastnosti a stavu máme ve větě podstatná jména slovesná, aniž se význam věty znatelně změní: Komise debatovala o možnosti přijetí Ruska. Klesání úrovně žurnalistiky za voleb je známé. Spis ukázal na možnosti svého aplikování, atd. Ani „novinářský“ ráz těchto vět se nezměnil.

Ale touto tendencí bychom vyložili jen část všech abstrakt, jejichž užití nám bylo nápadné. Druhou část musíme vykládati jinak. Vezměme si na př. větu: Zemskost v jejím titulu není však jen prázdným slovem. Zde abstraktum je výsledkem snahy vyhnouti se hledání substantiva, jež by doplňovalo adjektivní výraz. Abychom tomuto sklonu dobře porozuměli, musíme si uvědomit, že leckdy máme na mysli silnou představu vlastnosti, pojící se k celkem neurčité představě nositele této vlastnosti. V takovém případě se nám výraz pro představu vlastnosti vybaví arci mnohem snadněji než výraz pro nositele vlastnosti. V této nesnázi jsme v pokušení nositele vlastnosti vůbec nevyjadřovat. Němci to tak často činí a známý výrok das ewig Weibliche je klasickým toho dokladem. V češtině však nemáme možnost takto jednoduše povýšit přídavné jméno na podstatné, protože v češtině se toto užívání cítí jako neobvyklé a chybné. Pomáháme si všelijak. Dobrý stylista však vždy najde při klidné tvůrčí práci nějaké vhodné substantivum nebo obrat, kterým se přenese přes tuto nesnáz. Lidový jazyk si zde tvoří zpravidla nová slova: kliďas, bručoun, mrzout. V jazyce psaném ovšem situace bývají komplikovanější, ale jejich rozuzlení končívá často také utvořením nového slova. Protože po kmenoslovné stránce je tvoření abstrakt od adjektiv vlastnosti a stavu poměrně velmi snadné (tvoření abstrakt tohoto druhu je totiž mnohem snadnější než tvoření konkret) a protože situace, za jakých se potřeba takových nových slov objevuje, týká se v psaném jazyce především vztahů abstraktních, vznikají tu téměř výhradně abstrakta. Při snadnosti, s jakou se tato abstrakta vlastnosti a stavu tvoří, je často snadnější vytvořit úplně nové slovo než najít vhodné substantivum doplňovací.

Je tedy příčinou vzniku a častého užívání mnohých abstrakt v novinářském jazyce v podstatě snaha zjednodušit t. zv. proces stylistický. Jest to známá snaha zjednodušit výběr slov a stavbu věty tak, aby působily co nejméně potíží tomu, kdo píše. V novinářském jazyce se tato snaha projevuje silněji než v kterémkoliv jiném druhu jazyka už z toho důvodu, že tempo psaní je tu rychlejší a stereotypní látky [126]a často i anonymní tvoření tlumí snahu po výraze svérázném. Tato snaha se uplatňuje velmi silně a projevuje se v mnoha podobách. Nejtypičtější její podobou jsou zmechanisované obraty obrazného původu, velmi hojné v novinách (kalit vodu, otravovat studně, politika otevřených dveří, a p.), obraty s adverbii vztahu (viz Naši řeč 18, 1934, 170-171), snaha o schematisaci věty a konečně i mnohá abstrakta vlastnosti a stavu, jak jsme právě řekli. Protože tato snaha působí ve všech oborech jazyka, objevují se taková abstrakta ovšem i mimo novinářský jazyk, arci ne vždy tak často a tak typicky.

Se stanoviska přísně gramatického nelze tvoření a užívání těchto abstrakt pokládat za chybné, neboť je zná, třebaže v míře značně menší, i jazyk lidový i jazyk básnický. Lze proti nim uvésti jen námitky stylistické, neboť přílišné užívání abstrakt je na závadu živosti a výraznosti slohu. Jistě je na př. obrat mateřské poslání ženy určitější než obrat mateřskost ženy. Místo obratu zdůrazniti lyrickost scény bychom raději čtli zdůraznit lyrický ráz scény, lyrickou náladu scény. Čtenáři, zvláště prostší, by zajisté lépe rozuměli normálnímu obratu při značném množství nemocných než obratu při vysoké nemocnosti. Ovšem na druhé straně musíme uznat některé výhody, které užívání těchto abstrakt poskytuje píšícím autorům, jak jsme to na předcházejících stránkách řekli.

Záliba v kladení abstrakt vlastnosti a stavu, vzbuzená a podporovaná dotčenými tendencemi, může však někdy vybočit z mezí potřeby. I takové doklady lze v novinách občas nalézt. Jistě nás překvapí velmi zvláštní užití abstrakt v těchto větách: Po každé nám řekne (náhodný návštěvník Varšavy)…, že ho sem sice zanesla spíše náhoda, příležitostnost nebo stavovská povinnost, ale že se vrátí (N. L. 18. XI. 34). Je to prý zásadní souhlas, ale zabalený do tolika podmínek, že nadějnost Anglie jako svolavatelky konference značně poklesla (N. P. 16. IX. 36). Jeho údiv přešel brzy v rychle stoupající radostnost a štěstí (N. P. 21. X. 35 odp.). Také ti, kdož se na Štěpánka z té doby pamatují, potvrzují jeho chorobné sklony — zálibu ve sbírání nožů, rozkošnost z bolesti a pod. (Več. Č. sl. 21. V. 36). Zde jistě by byla zcela dobře stačila běžná abstrakta příležitost, naděje, radost, rozkoš. Platí totiž zásada, že se nová abstrakta od adjektiv netvoří, je-li základem těchto adjektiv abstraktum a je-li význam substantiva i odvozeného adjektiva stejný (ovšem s rozdílem pojetí substantivního a adjektivního). Od adjektiva chytrý se tvoří abstraktum bez závady (chytrost), od adjektiva silný však abstraktum netvoříme, protože k tomuto úkolu dobře stačí subst. síla. Netvoříme abstraktum pyšnost, protože už máme abstraktum pýcha; stejně by bylo zbytečné tvořit abstrakta krásnost, smutečnost a pod. Proto se nám zdají ona citovaná abstrakta z novin tak podivná. Ale to jsou už jen výstřelky, [127]vzniklé z jakési setrvačnosti; každá tendence v jazyce, je-li dosti silná, působí totiž i přes meze potřeby. Ale tyto výstřelky jsou bohudíky i v jazyce novin celkem nečetné.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 5, s. 122-127

Předchozí František Oberpfalcer: Nejstarší české soudní zápisy v archivu města Prahy

Následující Karel Juda: Příklady lidového umění vyjadřovacího

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1