Československý rozhlas a český jazyk

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

Je ku podivu, jak málo dosud vykonal československý rozhlas pro český jazyk. A přece není ani třeba být zvlášť vynalézavý, aby bylo lze si představit, kolik příležitostí se rozhlasu k takové práci naskytuje. Už samy přednášky, zprávy a hlášení rozhlasu by mohly vykonat mnoho dobrého pro zvýšení jazykové úrovně, kdyby jejich jazyk byl dokonalý. Ještě vydatněji by ovšem působily přístupné výklady o jazyce a o správném vyjadřování, ať už by měly podobu samostatných přednášek, či by byly sestavovány v celé cykly a kursy. Tyto možnosti, které se nabízejí takřka samy od sebe, československý rozhlas z neznámých příčin zpravidla přehlížel; kromě řídkých výjimek, na př. populárních přednášek prof. E. Smetánky a M. Weingarta, a kromě diletantské ranní jazykové půlminutky nevykonal československý rozhlas pro český jazyk takřka nic. Je to tím podivnější, že se tak děje v době, kdy se zájem o jazyk projevuje na všech stranách čím dál tím víc rostoucí snahou o prohloubení jazykových vědomostí a o zlepšení jazykové úrovně v tisku i v odborném podnikání. Československý rozhlas zachoval i v tomto proudu obecného zájmu o mateřský jazyk lhostejnost a musí být z ní patrně teprve probuzen. Pokusila se o to Národní rada československá, když podle usnesení schůze svého tiskového a propagačního odboru ze dne 15. dubna 1935 (Nár. rada XV, 87) doporučovala pražskému rozhlasu, aby usiloval o naprostou jaz. správnost svého programu. V tom jí pomáhala i Česká akademie tím, že vyzvala své zástupce, aby u Radiojournalu zakročili v témž smyslu (VČA. XLIV, č. 5, str. 56). Zatím byla sice do pražského programu zařaděna ona ranní půlminutka jazyková, ale její úroveň, jak ještě uvidíme, byla dosud spíše výsměchem a karikaturou jakékoli snahy o jazykovou kulturu než projevem dobré vůle, splniti aspoň zčásti samozřejmou povinnost rozhlasu k jazyku. Jazyková stránka rozhlasových projevů pak má tolik nedostatků a tak nápadných, že to budí nelibost i u posluchačů laiků (viz na př. pravidelnou rubriku »Posluchači vzkazují Radiojournalu« [6]v časopise Svět mluví). Též naši čtenáři se nás dotazují, proč prý jsme se dosud tímto thematem neobírali. V těchto dnech také denní listy (České slovo, Lidové noviny) upozornily na rozličné jazykové nešvary v československém rozhlasu. Koná tedy i Naše řeč jen svou povinnost, když k těmto věcem obrací pozornost. Jak svrchovaně je třeba nápravy v mluvené části rozhlasového programu, ukáže několik dokladů zapsaných v krátké době při chvilkovém a nahodilém poslouchání rozhlasových zpráv a přednášek, hlavně pražských, a hlášení Československé tiskové kanceláře.

Ve výslovnosti rozhlasových mluvčích slýcháme někdy věci velmi podivné. Tak na př. se tu ustavičně opakuje dialektická, nespisovná výslovnost počáteční skupiny sh (hlavně ve zprávách ČTK.), na př.: Národní zhromáždění, přestupky proti zákonu o právu zhromažďovacím, v naprosté zhodě, letadlo zhodilo do zámeckého parku kytici, zhodný postup Francie a Anglie, při bombardování bylo zhozeno asi tisíc pum atd. (vesměs místo sch-). Stejně nesprávné je, když se ve zprávách rozhlasu vyslovuje »vý-stava krezeb« (místo kreseb), »z rozkazu carských biřičů« (m. biřiců), »pí filosofie doktor Alice Masaryková« (sic!, vysloveno i s tím pí), »prakce nejvyššího správního soudu« (m. prakse), »u starého špinetu« (m. spinetu), »kondzertní mistr« (m. koncertní, t. j. s -c-), »o rozpočtu svého rezortu« (m. resóru n. resortu), diskúze (m. diskuse), »rektor byl ozdoben novými inzigniemi« (m. insigniemi), »konzolidovaný v obnoveném státě« (m. konsolidovaný), Muzorgski (vyslovováno m. Musorgskij v úvodu k vysílání opery »Boris Godunov« z Brna 21. XI. 1935), uvertura a overtura (m. uvertýra, t. j. ouvertura) atd. Jak je vidět, ve vyslovování cizích slov, třebas obecně rozšířených, je rozhlasová výslovnost zhusta stejné úrovně jako výslovnost venkovských čtenářů novin; zvláště si libují mluvčí rozhlasu v německé výslovnosti souhlásky s v cizích slovech. K těmto výtkám třeba připomenouti, že zachycují jen malou ukázku prohřešků proti výslovnosti, jakých může posluchač rozhlasu zaslechnouti za den daleko víc, než kolik je možno přičísti na vrub zvláštních okolností provázejících vystoupení před mikrofonem.

Při této malé péči o výslovnost je téměř samozřejmé, že rozhlas skoro napořád šíří nesprávné přizvukování českých předložek slabičných. Tato chyba vzniká zvláště tehdy, když mluvící osoba přednáší čtený text a když při tom nedává pozor na výslovnost. A tak slýcháme nesprávné přizvukování slabičných předložek v rozhlase ustavičně, na př. pro[7]hlásil před přítomnými, vystoupí na Národním divadle v Bratislavě, výbor znalců pro uvedení sankcí v život, nemá vlivu na činnost židovských návštěvníků burs, na schůzi dánského olympijského výboru, výprava dorazila do města Džibuti, výroky o jedinečnosti, na shledanou na koncertech Čes. filharmonie, konati pro zaměstnavatele práci, ze včerejška na dnešek, ovšem za podmínky, že vedou obchodní knihy, byla zvolena do náčelnictva sestra X., na okolních skaliskách, při dnešním tahu, po desetitisících korunách, v Brně na náměstí Svobody atd. Po pravdě budiž přiznáno, že se této chybě aspoň hlasatelé Radiojournalu vyhýbají a že někteří z nich, zvláště paní Tomanová a pan Pour, jsou jí téměř úplně prosti. Avšak zprávy ČTK. a přednášky pronášené hosty dávají v této věci zřejmě přednost výslovnosti nesprávné.

Nemilých chyb proti jazyku se dopouštějí rozhlasoví řečníci i v tvarosloví. Slyšeli jsme na př. hlášení: Přepínáme opět na Smetanovou síň, v Srbsku u Bolevace (ČTK.), jak smýšlí Pražané (v rozhlasovém pásmu pro III. stupeň národních škol!), to jsou otázky, na které nám odpovědi schází (m. scházejí), čs. vyslanec protestoval proti Popprově vyhoštění (m. -ovu), položte ruce dlaněma třebas na okno (ve čtvrthodince ranního tělocviku), posádky budou nahraženy (ČTK.), obecenstvu a spolkům bude vyhraženo třetí nádvoří (ČTK), vyčistění východní části kraje (ČTK), pokud vlády sporných stran neodpoví na návrhy anglo-francouzské atd. Největší nesnáze působí patrně skloňování českých číslovek, a tu zase zvláště rozhlasovému zpravodaji ČTK. Svědčí o tom na př. tvary tři sta osmdesát dva celých dvacet setin (m. tři sta dvaaosmdesát celých, anebo, kdyby chtěl mermomocí užít obráceného pořádku číslic, tři sta osmdesát dvě celé), sto osmdesát jeden příslušníků (vysloveno poněkud zdráhavě), čtyři sta čtyřiceti dvěma zásahy z pětseti možných (m. z pěti set), zítra ve dvacet dva hodin (m. ve dvaadvacet hodin), mateřská loď letadlová se třiceti letadly a téměř se čtyři sta letci (m. se čtyřmi sty), před dvěmi desetiletími (m. před[e] dvěma desetiletími), v poločase byl stav dvacet šest ku dvoum (m. ke dvěma) atd.[1] Incredibile dictu…, a přece jsou to vesměs doklady ze zpráv stálých mluvčích rozhlasu, na jejichž činnost má správa rozhlasu zajisté přímý vliv a kde by tedy mohla svůj censurní zásah jazykový provésti nejsnáze.

[8]Největší žeň jazykových chyb však má posluchač rozhlasu v oboru české frazeologie a skladby. Germanismy, nesprávné vazby sloves, nesprávný pořádek slov a podobné nedostatky přibližují československý rozhlas někdy k úrovni nejchatrnějších denních listů, a to nejen v projevech pracovníků externích, nýbrž i v hlášeních rozhlasu samého i ve zprávách ČTK. Na př.: mně se teď jedná o to, aby … m. mně teď jde o to (v diskusi 12. XII. 1935); zmíněné ustanovení platí od… (m. toto ustanovení, uvedené ustanovení a pod); tyto články zakládají vážný delikt (m. jsou vážným deliktem, viz NŘ. XVIII, 1934, 255n.); hra se vysílá dříve, než jak bylo programováno (hlášení z Brna); dějové pásmo opery je asi následující (m. je asi toto, takové a pod.); vyjednávalo se s více francouzskými městy (m. s několika, s mnoha městy, s četnými městy a pod. podle toho, jaký smysl příslovce více zde má vyjadřovat); jestliže pochopitelně pozornost posluchačů byla zaměřena především na díla, která jsou v Anglii populární, neznamená to, že by… (m. Pozornost posluchačů se arci n. ovšem obracela především k dílům…, ale to neznamená atd. nebo tak nějak; spojky jestliže je zde užito způsobem zcela nevhodným a příslovce pochopitelně je tu zbytečným napodobením německého slova begreiflich); činnost, která tvoří základ této pojišťovací povinnosti (m. je základem n. je základ); důkaz ten bude možno vésti v prvé řadě smlouvou se zastupovanou firmou, dani podléhá v první řadě podnikatel (m. především, na prvém místě a pod.); čs. zboží bude dodáváno jen proti zaplacení zlatými devisami (m. jen za zlaté devisy, jen při placení zlatými devisami, jen bude-li placeno zlatými devisami atd.); chceme upozornit na vánoční strom republiky: účelem téhož je sebrati… (m. jeho účelem); cvičení se nekoná pro stávající mlhu (m. pro mlhu nebo pro trvalou, trvající mlhu a pod.); přání a požadavky ohledně dopravy (m. týkající se dopravy, stran dopravy a pod.); uvidíte Paskalinu, jež ničeho (!) netušíc vrací se s květinami v náručí do svého domku, aby tam nalezla svého miláčka mrtvého (ale když se vracela, nevěděla, že je její miláček zabit, tedy: … do svého domku a našla tam… nebo: … do svého domku, ale tam nalezla a pod.); po skončeném koncertu, který řídil prof. Pavel Dědeček, uslyší posluchači zvony svatovítského chrámu (m. po skončení koncertu) atd. Jde tu tedy vesměs o věci základní, o kterých se lze snadno poučiti i ve školních mluvnicích.

Stejně často se setkáváme s nesprávnými vazbami slovesnými, na př. zpravodajové si stěžovali do přemíry látky (m. [9]na nadbytek); jak nevyhnutelně jej potřeboval národ (m. ho); ničeho nepromrhá z hojného dědictví (m. nic nepromrhá); bylo třeba nabýt úhradu nákladu (m. úhrady); nenáviděla narozenin starých lidí (m. narozeniny); dáváte i mému dílu pečeť stáří, třebas bylo mladé a moderní (m. třebas by bylo n. třebas je n. byť bylo); je pro něj činným bez vyhlídky na zisk a ztrátu (m. činný) atd. Nelze pokládat za spisovné ani obraty »pohřeb bude v sobotu o pěti hodinách odpoled-ních« (m. v pět hodin odpoledne), trať byla zdvoukolejována (vytčeno též v Lid. nov. 9. I. 1936), spoluúčinkovala člen opery Českého divadla v Olomouci B. Stoegrová (m. členka), narodil se v roku 1835 (m. roku), že jste jí opomněl koupit dárek (m. že jste opominul jí koupit dárek). Někdy obsahuje předčítaný text rozličné podivné konstrukce, svědčící o vyjadřovací neobratnosti, na př.: jeho revise umožnila proniknouti dílo do ciziny (z brněnského atelieru), Boris prosí Boha, vědoucí si hříchů a zločinů o pomoc (dtto), promluvili ministři spravedlnosti dr. Dérer a unifikací dr. Šrámek (m. ministr spravedlnosti dr. D. a ministr unifikací dr. Š.), Československo nemá s Italií nevyřízených objednávek žádných, oficielních projevů nebylo dnes žádných, atd.

Z nectností novinářského slohu si rozhlasové zpravodajství osvojilo též rozličné strojené a při tom prázdné fráze, jejichž zbytečná povídavost se sotva shoduje s požadavkem věcné stručnosti u rychlé zprávy, na př.: je řada zjevů, které si činí nárok na mimořádnou pozornost; podkarpatské kraje zaznamenávají velký odbyt dříví; pevné ceny obilí vykonaly prokazatelně velmi dobrý vliv na likviditu zemědělců; Pražané byli v první půli mužstvem lépe pracujícím; obrana si dovedla s notnou dávkou štěstí udržeti konto čisté; scházejí peněžní prostředky atd.

To je tedy několik ukázek dnešní rozhlasové češtiny; mohlo by jich být daleko víc, kdybychom se odhodlali sledovat slovní projevy rozhlasu důkladněji, ale i tak je zřejmé, že čeština československého rozhlasu nutně potřebuje nápravy.

Přímo za urážlivou nevážnost k českému jazyku musíme pokládat způsob, kterým se pražský rozhlas pokoušel zhostit své povinnosti k němu v ranním vysílání rad o jazykové správnosti. Bylo by ovšem možné i z té krátké chvilky vytěžiti poučení o jazyce, kdyby bylo vhodně podáváno; ale právě v té věci si rozhlas počínal dosud tak neobratně, že spíše zavdával příčinu k jazykovému zmatku. [10]V těch hrozných třicíti vteřinách slýchali posluchači na př., že se místo na něho nesmí říkat na něj, neboť předložka na se prý spojuje jen se čtvrtým pádem (informátor rozhlasový patrně nevěděl, že i jeho je tvar akusativní!), že zchudnouti znamená »činiti chudým« (tedy patrně máme říkat »on ho zchudnul«), že výraz měl to říci se má nahrazovati výrazem prý to řekl (podle toho by byl i výraz »měl jsi to říci hned« nesprávný; zde se jeví škodlivý účinek spěchu, ke kterému informátora nutí příliš skoupě vyměřený čas, neboť nestačil ani vyložiti, v čem tu chyba záleží), že zájmeno se musí stát hned za prvním slovem věty (tedy také »Československý se rozhlas zasloužil o dobrý jazyk?«), že se jeden germanismus potírá, ale jiného neméně horšího germanismu se užije v samém výkladu (»až na další — správně až do dalšího opatření nebo jednoduše prozatím«) atd. V jednom z těch bleskových výletů na pole jazykového purismu se na spojeních »nemám nic, nevím nic«, a pod. demonstrovalo, že 2. pád od nic je zase nic, a skutečně za za několik dní už rozhlasový purista poučoval v tom smyslu takto: »Příliš často užívat slovesa docilovati nemáme; nezapomínejme na slovesa dosáhnouti, dosíci, domoci se atd., tedy „tím nic[2] nedosáhneš“ atd.« Dočkáme se tedy snad i toho, že nás bude rozhlas učit říkat a psát »Bůh stvořil svět z nic«, »nebojím se nic na světě«, »nechce se mi do nic« a pod.!

Jsou to věci neuvěřitelné, ale staly se. Československý rozhlas se neostýchá z mnoha hodin denního programu uštědřit soustavné péči o jazyk mateřský pouhých několik vteřin, a nadto jich ještě užívá spíše k matení posluchačů než k jejich poučení. Tento zjev působí ještě trapněji, když vidíme, že jiné společnosti rozhlasové mají o mateřský jazyk zájem mnohem účinnější. Varšavský rozhlas na př. vysílá pravidelné přednášky prof. Slońského o jazykové správnosti a podobně je tomu i u jiných cizích stanic. U nás věnuje jazykové správnosti větší pozornost jen vysílací stanice bratislavská, jež v poslední době zařadila do svého programu kurs správné slovenštiny.

[11]Musí tedy československý rozhlas začít vzdělávat i toto dosud zanedbávané pole. Jeho péči o jazyk budeme teď věnovat pozornost častěji.[3]

---

[1] Téhož rázu je i zpráva Radiojournalu XIII, 1935, č. 52, str. 12, že se ze stanice Konigswusterhausen bude vysílati »stará houslová skladba ze třech zemí« (m. tří).

[2] Tuto nesprávnost doporučoval rozhlas 29. XI., přes to, že byl již 21. XI. upozorněn článkem Českého slova na své chyby. Kuriosně působí, když v přímém sousedství informace »Něco ze správné češtiny« slyšíme zprávu s hrubou jazykovou chybou. Jednou se hlásí, že o osud posádky nezvěstných člunů panují vážné obavy, jindy se přidává reklama rozhlasového sborníku, začínající se slovy »u příležitosti vánočních svátků… « O.

[3] Jak se dovídáme, snaží se pražský rozhlas už nyní napravit dosavadní závady ve vysílání jazykových informací tím, že hledá schopného odborníka.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 1, s. 5-11

Předchozí Jan Kubišta: Pohnati do Pasova

Následující Jaroslav Franke: Poznámky k některým místním názvům na kladském pomezí