Sebenepatrný

[Drobnosti]

(pdf)

-

(O. L.) Ten, kdo napsal: »s díkem přijmeme sebenepatrný příspěvek…«, se vyjádřil nesprávně, a to jednak proto, že slova »sebe« a »nepatrný« spojil v slovo jedno, jednak proto, že místo komparativu »nepatrnější« užil positivu »nepatrný«. Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká II (1926), § 679, 2 učí, že se slovem ‚sebe‘ zesiluje jen komparativ, nikoliv positiv, na př.: S každým, byť byl sebe opovrženější, smýšlel (Paleček) bratrsky. (Herben.) NŘ. již několikrát vyložila, že jméno předmětu, [222]který srovnáváme s jiným, má buď tvar genitivní, nebo se připojuje, obyčejně v nominativě, spojkou než, nežli, ku př. »jsem lepší tebe«, nebo »jsem lepší než ty«, ale že dnešní živý jazyk užívá z těchto dvou způsobů zpravidla způsobu druhého. (Srov. též Gebaurovu-Trávníčkovu Příruční mluvnici 1930, § 377.) Naposledy psal o tom v NŘ 14, 1930, 13 Jos. Zubatý: „Pouhý genitiv se v živém jazyce zachoval vlastně jen v dokladu, jehož původního smyslu si ani již nejsme vědomi; říkáme s připouštěcím významem na př. »nechci ho, kdyby byl sebe krásnější« a p.; sebe krásnější znamená podle původu podobných rčení vlastně »krásnější, než sám sebou jest«. Dvě věci jsou v dějinách tohoto způsobu vyjadřování podivné: že jej z doby starší skoro neznáme a že je dnes zvykem psát obě slova dohromady (sebekrásnější). První zvláštnost bychom si vyložili asi tak, že takové výrazy původně měly příchuť poněkud vulgární, a výrazům takového způsobu se starší písemnictví vyhýbalo; spojování obou slov v jedno je prostě módou.“ Proto dáme výhost módě, poněvadž jí v jazyce neuznáváme, a budeme psát v takových rčeních obě slova odděleně a místo positivu budeme užívat komparativu. Tedy: »s díkem přijmeme sebe nepatrnější příspěvek…«

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 6-7, s. 221-222

Předchozí Dr. V. Suk, Redakce: Rubní strana

Následující Karel Titz: Sousloví