Rubní strana

Dr. V. Suk, Redakce

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lidové noviny 3. V. 1934 v článku »Fotografujeme« mají větu: »Pak obraz na okrajích na rubní straně natřeme…« Také v něm.-čes. slovníku Sterzingrově je užito výrazu rubová strana. Což je třeba tohoto adjektiva? Nebo je to jen doslovný překlad něm. slova Kehrseite a tedy čirý germanismus? Česky by jistě stačilo říci »obraz na rubu natřeme«. Či je snad příd. jméno rubní utvořeno analogicky podle příd. jména lícní?

Dr. V. Suk

Domněnka p. prof. Suka, že příd. jméno rubní je utvořeno jako opak slova lícní, je patrně správná. Příd. jméno lícní je ovšem také nově přiděláno k podstatnému jménu líc (toto jméno je dnes rodu mužského a značí vrchní stranu; je to původně totéž slovo jako podst. jméno rodu středního líce, které znamená tvář). Stará čeština mívala od příd. jména líce jen příd. jméno ličný, líčný s významem »lepý«, kdežto příd. jméno lícní (lícný) dokládá Jungmannův slovník teprve z Veleslavína a ve významu, který má ve spojení »lícní strana«, až ze slovníku Dobrovského. Příd. jméno rubní (rubový) je ještě mladší; Jungmann zná jen příd. jméno rubý (na rubé straně, auf der verkehrten Seite) z Mathiolova herbáře a z usu. Teprve Kott (3, 203) uvádí příd. jméno rubný, ale bez dokladů, a příd. jméno rubový z Něm.-čes. slovníku vědeckého názvosloví z r. 1853. Přes to však není třeba báti se užívat slov lícní a rubní (rubový) tam, kde je jich z nějaké příčiny potřebí. Lidový jazyk, pokud víme, se bez něho ovšem obejde a vystačí vždycky s podst. jménem rub.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 6-7, s. 221

Předchozí Rozuměti pod něčím něco

Následující Sebenepatrný