Časopis Naše řeč
en cz

Zbytečný genitiv

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. N.) Zbytečnost, jako důvod sám o sobě postačující k tomu, abychom se některému výrazu vyhýbali, uvádívali starší brusiči v takových případech, kde nacházeli v jazyce dva výrazy téže platnosti. Protože podle jejich mylného domnění může míti jazyk k vyjádření jedné jisté věci jen jeden správný výraz, zamítali duplikát, nemohli-li mu nic podstatného vyčítat (na př. že je to germanismus a p.), aspoň jako výraz zbytečný. O tom jsme vykládali v NŘ. nejednou (na př. 4, 56 a j.). Ale takových »zbytečností« (často ovšem jen na pohled a pro pozorovatele povrchního) je v každém jazyce bez počtu a spisovatelé jazyka znalí vědí, k čemu jsou dobré. Vznikají někdy, abychom mluvili k věci, tím, že jeden způsob vyjadřování z jazyka počíná mizeti (zastarává) a druhý vstupuje na jeho místo. Tak píšeme dnes na př. chváliti (po staru) i chválit (po novotě) a za správný pokládáme tvar ten i onen, třebaže se jeden z nich může zdát někomu zbytečný. Tak je tomu také s genitivem po záporu. Říkávalo se »nemám knih«, časem se v takových výrazech začíná užívati akusativu (jako po kladném slovese) a říká se »nemám knihy«. Záporový genitiv tedy ustu[48]puje akusativu, ale tento proces není v jazyce spisovném dosud skončen a jeho výsledky nejsou ve všech případech stejně usazeny, takže se na př. výrazy »nemám knih« i »nemám knihy« vyskytují v spisovném jazyce vedle sebe. I o té věci jsme v NŘ. psali velmi často a ukazovali jsme, v kterých případech se spisovná řeč záporového genitivu už vzdala (na př. nemám nic) a v kterých se záporový genitiv dosud udržuje buď jako tvar jedině správný a živý (nebylo tam živé duše) anebo aspoň stejně správný (ne-li dosud správnější) vedle akusativu. Tyto výklady jsou shrnuty nyní v posledním (9.) vydání mluvnice Gebaurovy-Ertlovy II, § 738, 2, na niž pro ukrácení tohoto výkladu odkazujeme. Případ, v němž se i v dnešním jazyce (rozumí se, spisovném) genitiv záporový u dobrých spisovatelů dosti často zachovává, je, když je podst. jméno předmětové v čísle množném. Čítáváme tedy dosud »nemám knih«, třebaže se vedle toho už často psává »nemám knihy«. Co je správné? Obé je správné. Spisovatel, který je založen konservativněji, který se snaží odlišiti (ať už z důvodu jakéhokoliv) svůj sloh od prosté řeči hovorové, napíše spíše »nemám knih«, jiný spisovatel, který nemiluje archaismů a vyjadřuje se rád demokraticky a p., dá přednost akusativu. Z toho je už také vidět, že i kdyby zbytečnost skutečně byla závadou a důvodem k odsouzení některého výrazu (jako že není), nebylo by možno říci, že jeden z obou výrazů, o nichž se stala právě zmínka, je nesprávný. Poučení, jehož se vám dostalo o větě »na dobírku ani na úvěr pomůcek neposíláme« v tom smyslu, že je tu genitiv »zbytečný« a že tu má býti akusativ »pomůcky«, jakož i odůvodnění, že sloveso posílati je přechodné a že přechodným zůstává i v záporu (na př. »posílám něco — neposílám nic«), je založeno na zjevném nepochopení výkladu, který byl podán v NŘ. 9, 219. Ten se však netýkal genitivu záporového u podst. jmen v čísle množném, nýbrž toliko genitivu zájmena nic; je-li sloveso přechodné (mám něco), má při sobě akusativ nic i v tvaru záporném (mám něco — nemám nic), je-li však nepřechodné, s vazbou genitivní, na př. »dosáhnouti něčeho«, musí arci býti genitiv i při jeho tvaru záporném, na př. »nedosáhnouti ničeho«. Ale na jiné předměty toto pravidlo prostě rozšiřovati není možno; sice by se pak za nesprávnost musilo pokládati, napíše-li kdo na př. »nemá groše«, protože »míti« je sloveso přechodné. To by bylo ovšem absurdní, protože jinak než »nemá groše« nikdo neřekne ani nenapíše.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 2, s. 47-48

Předchozí Úsek

Následující Václav Ertl: Mateřský jazyk a střední škola

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1