Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii a literaturu (XII, 3—4 a XIII, 1) uveřejnil Jos. Janko další řadu svých příspěvků k etymologickému slovníku českému, o nichž jsme referovali naposledy v NŘ. 10, 221 a násl. V tomto pokračování jsou vyložena zvláště tato slova: anapaest (obrácený daktyl: u u —) je z řec. zpodstatnělého adjektiva anapaistos, odražený, obrácený; anarchie (bezvládí) je z řec. an (bez) a arché (vedení, vláda); Anastáz, os. jméno muž., je z řec. anastasios, povstalý z lože, vzbuzený, vzkříšený; anathema (prokletí, klatba) je z řec. anathéma a znamená pův. bohům zasvěcený dar, pak věc obětovanou duchu zlému, prokletou, a [92]konečně i osobu z církve vyobcovanou; anatomie (pitva, nauka pitevní) je z řec. anatomia (ana = na, temnó = krájím), rozkrajování, vrub; ancienita (pořad podle služebního stáří) je z franc. ancienneté (stáří, pořad podle stáří), jež přešlo do němč. ve formě zlatinisované anciennität nebo anciennité a odtud vniklo i do češtiny; ančovička (rybka sleďovitá) je z franc. anchois (to je z řec. afyé, odtud v lat. apua, aplua, prý rybička z deště povstalá, špan.-port. anchova); andante (hudební termín klidně, volně, skladba volná) je příč. přít. slov. andare, jíti, procházeti se; anděl je řec. angelos, posel; anekdota (úsečná vtipná povídka) je plur. anekdota, nevydané spisy, události neb historky (z řec. an = ne, ek= vy, didómi = dávám); anemonka (sasanka) je z řec. anemóné (kmen jako anemos, vítr), něm. Windrose, franc. la fleur du vent; aneroid (druh tlakoměru bez rtuti) je z řec. a = ne a néros = mokrý, kapalný; Anežka je z lat. Agnés, jehož původ je nejasný (snad souvisí z řec. agné = čistá); angažovati (zavázati někoho smlouvou k činnosti) je z germ. wadjan = sázeti se oč, závoditi, z toho franc. gager, engager, jež se rozšířilo do evropských jazyků; angina (zánět sliznice a žláz hltanových) souvisí s řec. anchó, šněruji, škrtím, a lat. ango, tísním; slovo to je asi původu řeckého (anchóné) a bylo přejato od římských lékařů a přizpůsobeno lat. ango, tísním; anglický, Angličan, Anglie, anglikán, Anglové jsou odvozeniny slova Anglus, pl. Angli, jména pro příslušníky západogermánského kmene anglofriského, který se se Sasy, Juty a Frisy ve 4. a 5. stol. vystěhoval z pevniny do Britanie; angora neb ankora (kotva) je z řec. ankyra, hák u kotvy; to souvisí z řec. ankos, záliv, údolí, a ankylos, křivý; s ním lidově uváděno v souvislost angora, angorka (ang. kočka, angorová vlna, kůže), jež vlastně pochází z místního jména Angora (město a území v Malé Asii); angrešt (srstka, keř i plod) je ze základu ital., agresto, nezralé hrozny vinné, což je zpodstatnělé jm. příd. lat. acrestis, kyselý; anilin (zásada C₆H₅ . N H₂) je ze staroind. základu nîlî = indigo, jež jest odvozeno od příd. jm. nîla, tmavomodrý; animismus (1. Platonova nauka o nehmotné duši světa; 2. léčebná soustava J. A. Stahla, založená na tom, že duše je principem života tělesného; 3. názor primitivních kmenů, které ve všech životních jevech vidí projevy duše a zjevy ty pokládají za bůžky) je odvozenina z lat. anima, duše; animosní (rozhořčený) je z lat. animosus, pův. srdnatý, později podrážděný (lat. zákl. je animus); animovati (povzbuzovati) je z lat. animare, oživiti; odtud animírky = děvčata, jež mají za úkol drážditi hosty k pití lihovin; anketa (šetření poměrů skrze komisi) je z franc. enquête, vyšetřování, hlavně soudní; Anna je sem. hannâ, milost, znamená tedy tolik jako milostivá, půvabná; z toho jména obecná, jako ančka o mléčné polévce, aninky, druh slív atp.; annály, -ista (letopisy, -ec) jsou z lat. annalis = roční (zákl. annus, rok); anektovati (zabrati zemi) je z lat. ad, k, a nectere, vázati; anonce (veřejné oznámení, obyč. v novinách) je z franc. annoncer, oznamovati, jehož základem je lat. [93]nuntius = posel; anuita (roční splátka na úrok a úmor) je z franc. annuité (základem je lat. annus, rok); anulovati (zrušiti, prohlásiti za neplatné) je z pozdně lat. adnullare, zničiti; anoda (kladný pól elektrický) je z řec. ana, vzhůru, a hodos, cesta; anomalie (odchylka od pravidla) je z řec. an = ne a homalos = stejný; anonymní (nejmenovaný) je z řec. an = ne a onoma = jméno; anorganický (neústrojný) je z řec. an = ne a organon = nástroj; Anselm je z germ. ansaz = světlý bůh; antagonismus (protiva dvou sil, zvl. mínění) je z řec. anti = proti a agón = zápas; antarktický (jižní točny se týkající) je z řec. anti = naproti a arktos = medvěd; anténa (vodič, soustava drátů) je z lat. antemna, antenna = ráhno; románské antenna znamená v it. podporný trám; čeština tu má anténa, t. j. dlouhé é a jedno n, snad podle migréna.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 4, s. 91-93

Předchozí Quido Hodura: Bohorovní lidé

Následující Kolem armády