Časopis Naše řeč
en cz

Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii a literatury (XII, 1—2) uveřejnil Jos. Janko další řadu svých příspěvků k etymologickému slovníku českému, o nichž jsme referovali naposledy v NŘ. 9, 243. V tomto pokračování jsou vyložena zvláště tato slova: Amcha, stč. jméno osobní, je z Ambrož n. Amos; amiant (vláknitý kámen, asbest) je z řec. amiantos, neposkvrněný; Amidór, jméno psí, je z franc. ami ďor, přítel ze zlata, zlatý; slov. amika (spraviti amiku, vyrovnati se přátelsky, mírně) zakládá se na lat. slově amica (žen. rod k amicus, přátelský); Amil, jm. osob., vzniklo asi z germ. amal, čilý (Amalie), zkřížením se jménem Aemilius; amiseta (lehké dělo, zvl. pro válku v horách) je z franc. amusette, zábava; amoniak (čpavek) má jméno podle egyptského boha Ammona, u jehož chrámu se nacházela sůl zvaná sal ammoniacus, amoniak nebo zkomolením salmiak; také amonit (vymřelý hlavonožec se skořápkou připomínající zatočený roh) se jmenuje podle boha Ammona, který byl zobrazován s rohy dolů zatočenými; amnesie (ztráta paměti) je slovo původu řeckého, skládající se z předpony a- (bez) a kmene mnesi- (vzpomínání), který je také v slově anamnése (rozpomínání); stejně složeno je v podstatě i slovo amnestia (souborné udělení milosti, vl. zapomenutí křivd n. přečinů); amolanc (býti v koncích s amolancem) vzniklo obměnou něm. einmaleins (násobilka); amom n. amomice (rostlina z čeledi zázvorovitých) je název založený na řec. slově amomon n. kardamomon; amoret, amoretek (bůžek lásky, ob. jeho soška) je slovo původu ital., z amoretto (množ. č. amoretti), zdrobněliny z amore (láska); amorfie n. amorfismus (beztvárnost), amorfní a p. jsou slova složená z řec. a- (bez) a morfe (tvar); amortisace (umořování dluhů) je z novolatinského amortisatio, které se zakládá na franc. amortir (umrtviti, utlumit), složeném z a(d)- a z kmene, který je v lat. mors, mortis (smrt); Amos, jm. osobní, je původu hebrejského a značí člověka nesoucího (břímě); podle Amosa ze Štěkně († 1552) sluli jeho přívrženci amosenci; vulg. slovo, ampažúra (kořalka) [222]vzniklo prostřednictvím německým z franc. embouchure (co se strká do úst, zúž. hrdlo lahvičky, pak i její obsah); amper má jméno po slavném fysikovi A. M. Amperovi; amplifikace (rozvedení, rozšíření) je z lat. amplificare (amplum facere = objemným činiti); ampreclíček je z něm. Anbretzel (bretzel, preclík, se zakládá na lat. bracellus, bracitellum, zdrobn. k bracchium, raménko); ampule (visací lampa) vzniklo z lat. ampulla, zdrobněliny k slovu amphora; amputace je slovo rovněž lat. původu, utvořené k slovesu amputare (ambi putare = kolem řezati); amrhele (druh třešní), v nář. hamrale a p., je z lat. amarellum (něm. Amarelle), utvořeného k příd. jménu amarus (hořký, navinulý); Amsterodam, dříve také Amstelodam, má jméno podle říčky Amstel (damm = hráze) s obměnou l — r podle Rotterdam a j.; amulet (ochranný závěs nošený na těle) je z lat. amuletum, které se vykládá z výrazu amoli letum = odstraňuj smrt; an, ana, ano vzniklo spojením a- on, a- ona atd.; anabaptista (novokřtěnec) má základ v řec. ana (znovu) a baptizo (namáčím, křtím); anabase (podle Xenofontova líčení slavného návratu Řeků z Kyrovy výpravy proti Artaxerxovi, dnes ob. jméno vojenského zpětného tažení za obtíží zvl. svízelných a tedy slavného) je slovo řecké složené z ana- (vzhůru) a basis od baino, kráčeti; anemie (chudokrevnost) se zakládá na složení z an- (bez) a haima (krev), tak jako slovo anesthesie (bezcitnost) je složeno z téhož an- a slova aisthesis (k aisthamo, cítiti); anafora (opakování slova na začátku veršů), slovo zase řecké, skládá se z ana- (opět) a ze stupňovaného kmene slovesného fero (nesu); stejně je složeno i slovo anagram (přestavení liter nějakého slova, aby vzniklo slovo nové, na př. lež — žel), v jehož druhé části je řec. slovo gramma (písmeno) od slovesa grafein (psáti); anachoret (poustevník) znamená člověka, který odchází do osamělých míst (řec. ana-choreo = zpět jíti, ustoupiti); anachronismus (kladení událostí v nespr. dobu) je složenina z ana- a chronos (čas); an- významu záporového (bez, ne) je v složeninách anakoluth (výšin z vazby), kde druhým členem je řec. keleuthos (cesta), a analfabet (kdo neumí číst ani psát), kde je an- spojeno se známým slovem alfabeta (abeceda); analogie (obdoba) se skládá z řec. ana- (vzhůru) a slova logos (počet: ana logon, podle počtu, poměrně); analysa (rozbor) značí vlastně změnu (ana-) vzniklou uvolněním, rozpuštěním (lyo); anamnésa (vzpomínání, v lékařství zjištění stavu před chorobou) je složeno z ana- a z kmene, který je v slově amnesie; anakreontik je básník po způsobu řec. básníka Anakreonta, který opěvoval lásku, víno a družné veselí; ananas je jméno původu peruanského (nanas), známé v Evropě od objevení Brasilie a Peru.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 7, s. 221-222

Předchozí Jan Mukařovský: Základy českého verše

Následující Kongrua

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1