Časopis Naše řeč
en cz

Bohorovní lidé

Quido Hodura

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

H. G. Wells, Bohorovní lidé. První svazek Standard-library, anglo-americké knihovny, věnované presidentu Československé republiky, Dru T. G. Masarykovi. Rediguje Dr. O. Vočadlo. 1926. Aventinum. Praha.

Péče, kterou nakladatelství i redakce věnovaly vnější úpravě tiskové i vnitřnímu obsahu prvního svazku této, jak se podobá, velice slibné knihovny, jeví se značnou měrou také na samém jazyce překladu J. Hrůši a L. Vočadlové. Přiložíme-li však na knihu přísnější měřítko, jakého si vším právem zasluhuje, ukáží se přece leckteré nedostatky, o kterých je možno a záhodno psáti v časopise usilujícím o tříbení spisovného jazyka. Všimněme si nejprve některých drobností, které jsou zajímavé po stránce jazykové, třebas není možno je pokládati za jazykové chyby.

Tedy hned s názvem knihovny: Standard-library nejsme spokojeni. Nač anglický název u české knihovny? Nač anglický štít na české firmě? Jedním z hlavních účelů Standard-library jest učiti se od Angličanů. Nuže, nadepsali by si Angličané knihovnu cizích překladů jinak než anglicky? Zajisté, že nikoliv. Snad bychom ještě snesli název: Standardní knihovna, ač i tu by nám vadila přílišná módnost slova standardní, která málo sluší podniku tak vážnému. Ale celý hlavní titul po anglicku se nám líbí ještě méně; zavání jistým maloměstským snobismem, jaký se projevuje na př. osvojováním cizích zkratek jmen osobních Harry, Fred, Annie a p., cizích názvů hotelů a zábavních místností à la [87]Moulin rouge, Esplanade a p., cizích firem jako Tailor for Gentlemen atd.

Nadpis překladu: Bohorovní lidé dobře obstojí, ač je poněkud volný. Anglický originál má: Men like gods. Nebylo by se lépe hodilo přidržeti se více originálu a přeložiti Lidé jako bohové? Srovnávací význam příslovce jako by snad byl dosti zřetelný, neboť pro význam čistě přísudkový bychom užili příslovce jakožto. Slovo bohorovní je dobré, ale svádí k domněnce, jako by šlo o lidi domýšlivé, ač jde o lidi dokonalejší a bohům podobnější, než jsme my. Nadpis: Lidé jako bohové by také vhodně připomínal biblické: budete jako bohové.

Šlo také o to, pokřtít tyto dokonalé občany Utopie, planety kroužící v ineznámých a vzdálených končinách kosmu, do nichž odvážný experiment těchto občanů náhle přesadil několik udivených Pozemšťanů. Naši překladatelé je bez okolků, patrně do písmene podle anglického Utopians, nazvali Utopiany, jejich ženy Utopiankami a přídavné jméno k nim utvořili utopianský. Nelze mnoho namítat proti těmto slovům, ale vadí nám, že způsobem svého tvoření jsou v češtině osamocena. S českou příponou -jan bychom očekávali Utopan (jako Polaban, Slovan, zeman), s latinskou příponou -anus zase Utopián (jako Indián). Nejčastěji však bývají obyvatelská jména zemí zakončených na -ie původní, zakončená v řečtině a v latině na os (us) nebo a a v češtině s nominativem zakončeným na souhlásku: Ital, Ethiop, Ind, Skyth (vedle Skytha), Lyd, Fryg, Belg. A teprve ke jménům obyvatelů tvoří se jméno země na ie (lat. a řec. ia): Italie, Ethiopie, Indie, Skythie, Lydie, Frygie, Belgie. Zpětným tvořením bychom od Utopie dostali Utop, ženské jméno Utopka, příd. jm. utopský a řeč těchto obyvatelů by byla utopština. Tvoření Utop atd. podporuje také latinský tvar Utopus, jehož užil v témž významu T. More v svém slavném spise Utopia z poč. XVI. stol. Jiné země, jako Anglie, mají své obyvatele pojmenovány podle adjektiv: anglický — Angličan. Kdybychom však chtěli vzíti za základ pro jméno obyvatelské adjektivum od Utopie, sáhli bychom spíše k příd. jm. na -ský, protože příd. jm. utopický má svůj zvláštní význam: nemožný, neuskutečnitelný. Tak bychom dostali jméno Utopšťan, Utopšťanka. Adjektivum by ovšem zůstalo utopský a řeč by slula utopština. Nehodili by se tito Utopšťané a tyto Utopšťanky k svým ideálům na nebi, Nebešťanům a nebešťankám, a ještě lépe k svým ubohým ctitelům na naší planetě, k Pozemšťanům a Pozemšťankám, s nimiž se ostatně v našem románě tak zázračným způsobem setkali? Nechceme vnucovati tato slova, ale šlo nám o to, abychom ukázali, že i při tvoření takovýchto umělých jmen [88]je možno a záhodno šetřiti systému vlastního jazyka a že není zcela nezávadné, jestliže je mechanicky přejímáme z jazyka cizího.

Jména cizí se v překladě většinou skloňují. Výjimku činí vlastní jméno Barnaby, ač by se i to snadno mohlo skloňovat: shoduji se s panem Barnaby (165), spr. s p. Barnabym. Také pan Barnstaple, který se téměř vždy skloňuje, zůstal jednou neskloněn: pana Barnstaple si nikdo nevšímal m. pana Barnstapla (119). Při tvoření přivlastňovacího příd. jména od ženského jména Grenlake (pracovna Ardenova a Greenlakina, str. 266), bylo možno se vyhnouti snadnou palatisací souhlásky k nezvyklému spojení k s měkkým i (Greenlačina).

Překlad se čte většinou plynně a není v něm mnoho míst, kde bychom cítili, že je to překlad a ne originál. Z drsných míst, která se tu přece vyskytují, uvedu některá. Na str. 76 čteme: nebyl zaujat ničím pozoruhodnějším než nějakým podivuhodným rozhovorem o vládě a dějinách. Ten rozhovor tedy nebyl zvlášť pozoruhodný, ale byl podivuhodný. Nemá tu být podivný a místo nějaký, které ještě více znehodnocuje onen rozhovor, jakýsi? Na str. 48 praví pan Mush: »Zvláštní, že tu (v Utopii) není vlaštovek« … Pan Barnstaple odpovídá: »Snad, že není komárů ani much« … Patrně má být, že tu není komárů ani much. Na str. 101 věta: zřítil se s výše asi trojnásobné výšky člověka je velmi neobratná. Mělo by být: s výše tří lidských délek nebo s výše třikrát větší než člověk. V souvětí: Břeh se po proudu rozšiřoval a šel po něm až k samému kraji bystřiny (str. 206) si nesnadno domýšlíme podmět pan Barnstaple v druhé větě. Na str. 79 je přerušena věta z řeči pana Amertona, ale pokračování později navázané ukazuje, že je tu výšinem z vazby nominativ místo akusativu: »… ona střežená a chráněná cudnost obou —…« »— následoval ještě jeden a ještě vzácnější dar…« Má být onu střeženou cudnost následoval. Neobratně je pověděno (cívka) byla zřetelně viditelná místo bylo ji zřetelně viděti. Vyšinutí z vazby je na str. 148: jest přechodním tvorem hluboko utkvělý m. utkvělým.

Jiná vada jest nevhodné, třebas ještě ne nesprávné užití některých slov: aby (vozík) zprostředkoval dovolenou (18) místo umožnil, uskutečnil; horský klín terasovitě upravený ze zdiva tak směle komponovaného (42) m. složeného nebo sestaveného; strojené a nezvyklé je: vzplynuly výsledky (217) m. vzešly; prozradili svá jména (47) m. pověděli; nezatančila si na obdiv m. na odiv (46); chování musí býti prostoupeno pokorou (55) m. proniknuto; nemůžeme tu přece kecati věčně (174) m. žvaniti. Častěji je užito slovesa odstraniti (spor) m. vhodnějšího ukliditi (92, 93); nemoci [89]odstraněny byly m. potlačeny (85). Zpřístupněno (str. 232) je nepěkné slovo; lépe by bylo: přístup k tomu usnadněn. Také místo mimořádně šťasten (40), mimořádně snadný (90), mimořádné možnosti (65) bychom raději čtli velmi šťasten, velmi snadný, neobyčejné možnosti. Ve větě: neustále přidávali ke své kolektivní moci (149) je podivně užito slova přidávati bez předmětu. Lépe by bylo: rozmnožovali svou kolektivní moc. Je tu také adj. zlatistý (zlatistou travou 213) m. zlatou, zlatem zářící.

Vážnější nedostatek je v tom, že jsou v překladu také mnohá slova a rčení buď vůbec nesprávná, nebo že jich je nesprávně užito, patřičný, nepatřičný m. náležitý, nenáležitý, nevhodný, nepřístojný (63, 188, 240, 248); jak to přijde m. čím to je (44, 57, 239); část obchodu spočívá ve vedení knih (238), útěcha spočívá v utěšování (244), štěstí spočívá v tajemstvích (350) m. záleží; až na bývá často ve významu vylučovacím m. kromě (33, 45, 93, 96, 101, 133, 137, 138); byli rozhodně více zmateni m. najisto (38); prvotřídní tenis (19) m. výborný, znamenitý; pouze m. jen (24 a j.); sdílejí jeho obdiv (24) m. shodují se s ním v obdivu nebo mají s ním stejný obdiv; pás sestával ze záplavy květů (24) m. byl poset; přehnané vypichování m. přílišné (15); vznešeně vyhlížejícímu světu (37) m. vypadajícímu; oblečená spoře (31), spoře oděni (38) m. lehce, málo, skrovně; m. těsně u samých schodů (207) u samých schodů (bez těsně!); ve srovnání s pozemským měřítkem bezpečnosti (41) m. soudíc podle pozemské bezpečnosti; několik minut po té (45) m. za několik minut; vyvolal vzpomínky (69) m. probudil; docílili výsledků (73) m. dosáhli; matně tušeno (74) m. nejasně; přemíru životní síly (98) m. nadbytek; hlavním bodům (v diskusi) se vyhnul m. námitkám; přirozeně budou nás všecky strkat do jednoho pytle m. jistě (136);v mnohém ohledu s ním nesouhlasím (173) m. v mnohé příčině; v tom ohledu (194) m. po té stránce, v té příčině; pudy, kterým je nutno uvolniti (227) m. povoliti; myšlenka byla vystavena nebezpečím (236) m. vydána; kdejaký myslitelný zisk (236) m. kdejaký možný; bylo mu, jako by se všecko jen odehrávalo v jeho mysli (76) m. hrálo (t. j. zdálo se mu, že je vše hrou, divadlem); vyslovená blondýna (117) m. vyložená, nepochybná. Zbytečné a nečeské je slovo náročnost (vlastenecké náročnosti 170) m. neskromnost nebo rozpínavost.

Užije-li překladatel slov vůbec neznámých, má tato slova v poznámce vysvětliti: tak naprosto nerozumíme slovům čita (kousek cesty dále se potkali se stříbrnou čitou, najeli na ni a zlomili jí hřbet, 100) a drahno (na Franklina, který chytal upoutaný blesk ze svého drahna 217). Ani slovníky nám nepodávají poučení o těchto slovech.

[90]Nesprávně tvořená slova jsou: bolševismus (56) m. bolševictví a mravná dogmata (233) m. mravní dogmata.

Chyby ve vazbách jsou tyto: napadlo mi (248), napadlo mu (269) m. napadlo mě, ho (správně je napadlo ho na str. 70). Ve větě: Všecko, co je dobré, se člověku dostane v pravý čas (228), má být místo všecko genitiv všeho; místo odvislí od hmyzu (84) má být závislí na hmyzu. Nevhodné jsou instrumentály ve větách: jest dnes věcí dokázanou (93) m. věc dokázaná; není to pevným zvykem (40) m. není v tom pevného zvyku, ustálených obyčejů.

Nesprávně vynechaná číslovka jeden jest ve větě: bývalo z jeho potěšení (13) m. jedním z jeho potěšení. Ohlas starších brusů je viděti také ve větě: hovoříce druh s druhem (225) m. jeden s druhým. Předložky za je nepřesně užito: přednášející mohl za řeči choditi (48); lépe při řeči, neboť za řeči by spíše znamenalo, že mohl choditi za řeči někoho jiného a ne při řeči své vlastní. Vidu mělo být dbáno přesněji: chtěl by urážeti a raniti (83) m. zraňovati; měla (budova) polokruhový výklenek, okolo něhož byla rozestavena řada bílých tabulek (48) m. rozestavěna; jak to tak ve snu chodí (201) m. chodívá; leckdy si brali výtisk s sebou (235) m. brávali.

Ve větě: co děláme s našimi vozy (129) mělo být zvratné zájmeno svými. Nesprávně je užíváno než po příslovci příliš: příliš dokonale, než aby (27) m. příliš dokonale, aby… Podobně na str. 47, 73, 95, 130, 145, 214, 254. Kondicionál po spojce aniž ve větě: řekl, aniž by projevil lítost (32) m. aniž projevil, je též nesprávný. Nevhodná je spojka aniž ve větě: Nikdy nepřišel do nějakého města, aniž žádného viděl (223); lépe: ba ani žádné (nebo žádného) neviděl. Nesprávně je užito příslovce tak se souvztažným zájmenem jaký místo než po komparativě: s úžasem neméně tak velkým, jaký sami budili (33) m. neméně velkým, než jaký sami budili. Na str. 53 je nadbytečné se: o našem objevení se. Náležité shody nedbáno na str. 41: stavení, které mohly m. která mohla. Proti skladbě čísla bylo pochybeno na str. 48: v pozadí pak byly křoviny podobné rhododendronu m. rhododendronům, a na str. 87, kde je plurál u jména abstraktního patrně vlivem anglického originálu: bylo vidět, že ironie, zatajování, neupřímnosti, marnosti a předsudky jsou jim neznámy m. neupřímnost.

I chyby proti tvarosloví a pravopisu se najdou: nemocemi (144) m. nemocni; hodil ho (20), t. dopis, m. jej, přijmout ho, t. názor, (55) m. jej; nerosty chybí (52) m. chybějí, zmizely nebo mizí (95) m. mizejí, supějících (222) m. supících; začla (72) m. začala; sejmul (49) m. sňal, hmátnul (20) m. hmátl, ohluchnul (49) [91]m. ohluchl, smeknul m. smekl; čistění (85, 86, 90, 215), očisťování (85), vyčistění (86) m. čištění, očišťování, vyčištění; povznešené (30) m. povznesené.

Velké písmeno u zájmena osobního, jinde než v listě, je asi způsobeno vlivem anglickým: Děkuji Vám (36 a j.) m. vám. Místo: řekl Otci Amertonovi (byl to kněz, 43) by také stačilo otci.

Poklesky proti kvantitě samohlásek, jak jí žádají Pravidla, jsou: prořídlé (248) m. prořidlé; přikrých (223) m. příkrých; schlíple (209) m. schliple; pronásledovatelé (191, 198) m. pronasledovatelé; léty (144) m. lety; vztýčil (106) m. vztyčil; létadla (38, 43 a j.) m. letadla; zdvihány, zdvihala (41) m. zdvíhány, zdvíhala; zvířátku (18) m. zviřátku; řídidlo (18) m. řididlo; aeroplány přistály (42) m. přistaly; hříště (43) m. hřiště.

Nesprávná neb zbytečná vokalisace předložek a předpon jest před zájmeny svůj a který: ke svému, ke své, ve svém (149, 160, 21 a j.) m. k svému, k své, v svém; ve kterém (32 a j.) m. v kterém; otevírajícímu se (263) m. otvírajícímu se.

Proti Pravidlům jsou psána ještě tato slova: seslabena (184) m. zeslabena; sběhlo se = přihodilo se (140) m. zběhlo; shroucením (69) m. zhroucením; schladil (82) m. zchladil; oblázků (257) m. oblásků; pohroužil (200, 244) m. pohrouzil; nejpohostinněji (45) m. nejpohostiněji.

Jako se už některé uvedené nedostatky daly vysvětliti vlivem anglického originálu, tak se zdá, že i velmi zvláštní interpunkce je spíše anglická než česká. Čárky se dělají téměř před každým a (17 atd.), než (229 atd.), jako (178 atd.), nebo (13, 17 atd.). Uvedu jen některé příklady: po dvou, nebo po třech (13); opatrněji, než na zemi (229); vynikal v soukromí, jako filosof (26) atd. Naopak čárka často chybí i před že (52), co (věděl aspoň tolik co viděl, str. 196); před než (spojkou): bylo ještě třeba přeletěti než sestoupil do horského údolí (42) a j.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 4, s. 86-91

Předchozí Karel Juda: Přechodníky

Následující Z našich časopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1