Různý, rozličný atd., II.

Václav Ertl

[Články]

(pdf)

-

(Ostatek.)

Přídavná jména různý, rozličný, rozdílný, rozmanitý, jimiž čeština 16. stol. mohla vyjadřovati nestejnost dvou nebo několika představ, neměla v té době ještě přesně ohraničených sfér významových, nýbrž bylo jich užíváno celkem dosti libovolně a bez rozdílů zvlášť nějak patrných. Ještě v počátcích novočeského knižního jazyka lze pozorovati jisté kolísání, ale tříbící se praxe spisovná, potřeba jemnějšího rozlišování představ a tím i přesnějšího odstiňování významu slov podobných způsobuje, že se i mezi našimi čtyřmi adjektivy začínají jeviti určitější rozdíly významové.[1]

Příd. jména rozličný, rozdílný, různý a rozmanitý druží se v nč. praxi spisovné ve dva páry: různý a rozdílný na jedné, rozličný a rozmanitý na druhé straně. Všechna čtyři adjektiva vyjadřují netotožnost, nestejnost několika představ; u prvých dvou vystupuje však do popředí spíše nestejnost, odlišnost, u druhých dvou mnohost. Proto příd. jmen různý a rozdílný užíváme, když srovnáváme dvě nebo několik věcí a vytýkáme jejich neshodnost, odlišnost.

Příd. jméno různý se vyskytuje do let šedesátých dost zřídka a zejména u spisovatelů opírajících se o řeč lidovou, jako u Němcové, Tyla, Langra, Klicpery a j., je zjevem dosti vzácným, ne-li přímo nevídaným; také jeho význam v první polovici 19. stol. [170]ještě zřídka se shoduje s významem dnes obyčejným a blíží se spíše k významu stč. příslovce různo = od sebe (na př.: rozptýlený: pastýř shání různá stáda Rubeš, Sp. [Sekan.] 317; nesvorný: Slované polabští různí a nesvorní jsouce Pal. v ČČM. 1835, 307; opuštěný [ostrov]: pro množství hadů různý Jungm. Ztrac. ráj 2, 209 atd.). V jazyce dnešním vyjadřujeme příd. jménem různý (a subst. různost) především netotožnost dvou nebo několika představ (na př. Rada zvířat je složena od dvou spisovatelů různých, t. j. ne od téhož autora; rolničtí Skythové… byli nepochybně národ ode Skythův různý a jinoplemenný Šafař., Starož. 156), popíráme jím sounáležitost dvou nebo několika představ (na př.: pes a jelen jsou zvířata různá, t. j. ne téhož druhu) a stavíme je proto jako opositum proti jednotě, společnosti a shodě (na př.: předce však různými myšlénky jejich… bloudily stezkami, než u jednoho stanuly cíle Mácha, Křivokl. v Květech 1834, 77b; jednota jest různých částek ve shodnou celotu spojení 1820 Jungm., Slovesn. XII; přec tentýž ráz zde horského je kraje, jak dříve byl už na moravské straně — kraj přepůvabný, pravda, tvary různé Neruda, Sp. 12, 402 a p.); proto slovem různý označujeme dále představy sobě odporující a protivné (na př. všelikých mocí různých a sobě odporných Pal. v Kroku 1821, 138; spolubytí a zápas různých zásad J. Palacký, Guizot 17) anebo konečně představy od jiných představ naprosto odlišné (mocí podstatnou, ode všech předmětů různou i neodvislou, Pal. v Kroku 1821, 139). Blíží se tedy příd. jméno různý významem výrazu (načisto) jiný.

Příd. jméno rozdílný předpokládá příbuznost, podobnost, sounáležitost dvou (řidčeji několika) představ nebo skupin představ, ale vyjadřuje, že je mezi nimi rozdíl.[2] Na př.: srbští pristavové (= soudní vykonavatelé)… jsou od českých komorníků (= asi totéž) tím rozdílni, že… Pal. v ČČM. 1837, 90; rozdílen jest zajisté cit od ponětí Jungm., Slovesn. (1845) 31; tato přívětivost je zcela rozdílná od oné, kterou vás častuje císařský úředník Havlíček, Rus. směs 116 a p.

Význam příd. jména rozdílný je v nč. stabilisován spojitostí s podst. jménem rozdíl a výraz býti rozdílný blíží se významem nejvíce významu slovesa lišiti se. U spisovatelů obrozenských, [171]odchovaných literaturou předbělohorskou, mívá rozdílný ještě význam odpovídající původnímu významu ‚rozdělený‘ a pak se blíží významem spíše nč. různý (rozličný); na př.: obojí (próza i poesie) na rozdílné cestě o neobyčejnost usiluje Jungm. Slovesn. (1820) VII; člověkem vládnou tak podivné a rozdílné mocnosti Tyl, Kusy 1, 15. Zakládajíc se na srovnávání dvou nebo dvojích představ, doplňuje se příd. jméno rozdílný tak jako komparativy: rozdílný od něčeho, něčím; příd. jméno různý neshodu dvou představ prostě vytýká, a proto takových výrazů doplňovacích při sobě nemívá.

Příd. jména rozličný, rozmanitý označuji také představy nestejné, ale do popředí vstupuje tu mnohost. Různé nebo rozdílné mohou býti (a nejčastěji bývají) i představy dvě (nebo dvoje); ale o dvou květinách neříkáme dnes, že jsou rozličné, a dokonce ne, že jsou rozmanité. Vědomí různosti a rozdílu ustupuje do pozadí, a proto při adj. rozličný, rozmanitý nedochází výrazu představa od jiné se lišící jako při adj. různý (A a B jsou dvě osoby různé) nebo rozdílný (A je rozdílný od B). Adjektivy rozličný, rozmanitý lze vyjadřovati prostě jen nestejnost několika představ téže kategorie (téhož jména): rozličná A, rozmanitá B. Při představách počitatelných mohou proto příd. jm. rozličný a rozmanitý na rozdíl od různý a rozdílný býti formálně jen v čísle množném, a jen u nepočitatelných (abstrakt, kolektiv a p.) lze jich užíti také v čísle jednotném (rozličná barva, rozličné víno, rozmanité kvítí a p.).

Příd. jméno rozličný znamená především jistý počet (spíše větší než menší) jedinců téže kategorie, druhů téže látky, projevů téhož pojmu atd., mezi sebou nestejných. Významem se blíží tomuto adjektivu nejvíce lidové slovo všelijaký. Na př.: aby se občerstvil aneb vůní rozličných květin se napojil Němc., Sp. 5, 30 (= rozličného kvítí); o tom rozličné pohádky panovaly Tyl, Kusy 1, 24; barva anemonek bývá rozličná; sloh dle rozličnosti učitelův a učedlníkův rozličný jest Jungm., Slovesn. (1845), 92 a p. Protože se nestejnost při jistých představách v množ. č. rozumí samo sebou, mívá rozličný v nč. (tak jako v stč.) někdy význam skoro jen číselný; na př.: obyvatelé Tedmora… přinuceni byli rozptýliti se po rozličných krajinách Čelak. v Č. včele 1834, 10a; muži znamenití rozličných národů Pal. v Prvot. 1817, 115. Odtud: hledal v rozličných knihách (skoro = v nejedněch); prošel rozličné kraje (= nejedny) atd. Proto bývá rozličný tam, kde nechceme stanoviti počet ani vysoko (mnohý), ani nízko (několik): jsou o tom rozličná svědectví, [172]zprávy a p. Někdy však vedle významu právě vylíčeného (všelijaký — nejeden) a dnes nejobyčejnějšího objeví se příd. jméno rozličný jako archaismus u spisovatelů starších generací dosti obyčejný ve významu, který mělo v starší češtině a který zahrnoval i významy dnešních příd. jmen různý, rozdílný. Na př.: svazek, který spojuje více rozličných národův v jeden politický celek Pal., Radh. 3, 14; v rozličných od sebe obořích t. v Kroku 1821, 133; cítila, že svět její a těchto jest velmi rozličný Němc., Sp. 1, 48 a j.; tu všude položen větší důraz na odlišnost než na mnohost. Toto míšení významu vede pak k tomu, že se v platnost příd. jména rozličný tiskne, a to zvláště v době naší, příd. jméno různý (u starších spisovatelů někdy i rozdílný). Na př.: (vypravovalo se) o různých dobrodružstvích (= rozličných) Jir., Sp. 2, 28); za těch nehod a různého neštěstí t. 1, 70 a č. (Šír… složil a přeložil rozdílné básně v Rozmanitostech Jungm., Slovesn. 1820, 325 = rozličné; zřídka); vedle Básní rozličných bývají v nadpisech i »Různé básně«, »Různé zprávy« a »Rozličné zprávy« a p. Že tu v mnohých případech záleží i na subjektivním pojetí, rozumí se samo sebou.

Příd. jméno rozmanitý se liší od přídavného jména rozličný jen tím, že s jeho významem je spojena představa rychlého střídání, bohatství odstínů a pestrost jako opaku jednotvárnosti. Na př.: toho lesku všude a barev nejrozmanitějších Jir., Sp. 7, 154; sen chlapcův byl živý a rozmanitý t. Sp. 6, 143; francouzské činohry jsou vždy napínavé, rozmanité a jemné Durdík, Krit. 39; jaká neslýchaná rozmanitost ve zpěvích, v hudbě a v radovánkách Čelak. v Čechosl. 1842, 108; rozmanitost (copia, varietas) potřebna jest jak ve věcech, tak ve slovích Jungm., Slovesn. 1845, 73; i v jiných velkých městech… nemůže se (projížďka kočárů) rozmanitostí a pestrostí vyrovnati Moskevským Havl., Sp. 2, 38; zanikly modravé obrysy šumavských vrchů, jež jindy dodávaly poněkud rozmanitosti krajině jinak dosti jednotvárné Jir., Sp. 8, 33 a j.

Shrneme-li tedy dosavadní výklad, dospíváme k těmto typickým rozdílům mezi přídavnými jmény různý, rozdílný, rozličný, rozmanitý: Různé jsou věci, které jsou prostě jiné, podstatně jiné, až protivné, rozdílné jsou věci něčím odlišné, v obou případech dvě (někdy i víc); rozličné jsou věci nestejné, počtem četnější, tak jako věci rozmanité, jejichž rozličnost mimo to poutá i pestrostí rozdílů. Květina a nerost jsou věci různé. Květiny ocúnovité jsou od kokoříkovitých tím rozdílné (= tím se liší), že… Baby kořenářky sbírají rozličné květiny léčivé. Louka se pestřila barvami rozmanitých květin.

[173]Všechna tato čtyři příd. jména jsou slova knižní, snad jen příd. jména rozličný se užívá v Čechách i v řeči lidové; jinak žijí některá z nich v lidu jen ve formě příslovečné, na př. porůznu n. porozličně. Tím si lze vyložiti v jazyce spisovném jistou kolísavost jejich po stránce významové; nejurčitější je význam příd. jména rozmanitý, nejplynulejší hranice je mezi příd. jmény různý a rozličný, nejméně vyhraněn jest význam příd. jména rozdílný. Proto se významy slušející osobitě jednotlivým těmto přídavným dají z usu spisovného stanoviti jen per maiora, podle většiny případů. Je-li usus spisovný sám někde kolísavý, je těžko předpisovati, aby se rozdíly v tomto článku popsané zachovávaly přesně. Že by tím jazyk získal, rozumí se samo sebou. Proto lze k šetření těchto významových rozdílů toliko radit.

---

[1] Vymeziti je pokusil se stručně Bartoš v Nové ruk. spr. češtiny 148; ale jeho výklady mají jednak tu chybu, že se neopírají o skutečné doklady, jednak že Bartoš nečiní rozdílu mezi usem nč. a stč. Definice významu adjektiva rozdílný = ‚mohoucí býti rozdělen‘ platí sice pro jazyk starší, ne však pro češtinu dnešní atd.

[2] Rozdíl mezi významovým obsahem příd. jména různý a rozdílný není možno arci posuzovati se stanoviska logického, nýbrž psychologického: podle toho, co osoba mluvící chce vyjádřiti. Lze mluviti o národech různých, máme-li na zřeteli jen představu, že je každý jiný; ale lze mluviti také o národech původem, jazykem atd. rozdílných (Pal., Radh. 3, 13), chceme-li vyjádřiti, že mezi podobnostmi měly také některé znaky různé.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 8, s. 169-173

Předchozí Žrec

Následující Frankeová či Franková?