Ženy ze života a díla Jana Amosa Komenského

V. Černý (= Václav Ertl)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

R. J. Vonka, Ženy ze života a díla Jana Amosa Komenského. Vydalo ve 3000 výtiscích nakladatelství »Unitaria«, Praha 1., Karlova 8. 1926. Str. 107. Cena neudána.

Tato nevelká a úhledná knížka Vonkova vypravuje o ženách, které měly nějaký význam v jeho životě; jsou to ženy z jeho příbuzenstva (matka, sestry, teta), jeho tři manželky a tři dcery, Kristina Poniatowská a jeho rozličné ochránkyně a příznivkyně, prosté i vznešené. Vonka o nich vypravuje poutavě a srdečně, často se dokládaje slovy Komenského samého. Jistě z něho mnoho četl a mnoho z něho získal pro obsah svého dílka; ale čemu se z něho dost málo naučil, to je správnost mateřské řeči a úcta k jejím zákonům.

Nechci mluviti ani o pravopisu, v němž se projevuje místy zásada »in dubiis libertas« (a dubium je autorovi ledacos, na př. jednota, t. j. bratrská 29 a j. — Jednota 33 a j.; uhersko-brodsko 20 a v kraji Králové-Hradeckém 28; Boha a bůh 99 a č.; létech 12 a j. a letech; není dubium: Betlémská kaple 17 a j. m. Betlemská, strávený čas 13 a j. m. ztrávený, tchýně 34 a j. m. tchyně; vjímečně 94 m. výjimečně a p.), ale už v tvarosloví je ledacos, co by u českého spisovatele býti nemělo. Tak na př. Vonka skloňuje: do Kostřímu 35 a v Kostřími 36 (ale spr. tvar je Kostřín), Leszczynskieho 44, což není ani české ani polské, m. Leszczynského; svému manželi 32 m. manželu; o možnosti návratu Friderichově 34 m. Friderichova; k sluchu kurfiřtově 36 m. kurfiřtovu. Pro 4. pád zájmena 3. osoby muž. zná skoro jen tvar jej, i kdy by bylo na místě nepřízv. ho (vzala jej k sobě 11 a č.), anebo tvar jeho, často i na takových místech, kde by při zběžném čtení mohlo býti pokládáno za gen. přivlastňovací (na př. jehož rodiče posílali do ciziny 14 m. jejž, nebo: biskupa ze Sarken, jehož chtěla jmenovati arcibiskupem 62 m. jejž); často se také čte: jichž středem 24, jich posluchači 70 a j. m. jejich. Za tvar purkraběcí 23 bylo by bývalo lépe užíti tvaru purkrabský, za neobezřetelný 92 tvaru neobezřelý, neprozřetelný.

Nesprávně je užito rozličných tvarů slovesných v těchto větách: Geer měl radost, může-li pomoci 57 m. mohl-li; aby již v Čechách nezůstala 42 m. nezůstávala; stavové rádi by viděli, aby se K. provdala 42 m. by byli viděli; pečovala, aby dětem, jakmile odrostly, dostalo se 11 m. odrostou. Nesprávný je přechodník ve větách: podával zprávu, zakončiv ji prosbou 59 m. a zakončil (přech. min. může znamenati jen děj, který se stal [108]skutkem před dějem slovesa určitého); kněžna dopis neotevřela, nechavši jej na stole 40 m. nýbrž jej nechala na stole (zde přechodníku vůbec nelze užíti, srov. NŘ. 7, 54 a j.).

Neméně hojné jsou prohřešky autorovy proti ustálenému anebo správnému významu některých slov, proti některým vazbám ustáleným a p. Tak čteme, že paní Bětuška Figulusová kromě nadání r. 1670 osiřela (zemřel jí muž) m. ovdověla; že Kristina (švédská) byla literárně činnou (m. činná), ale že nezaznamenala nic cenného 63 m. nenapsala; že Komenský potřeboval pomocníky a že mohl zaštítiti Petra Figula (který se za ním přestěhoval do Amsterodamu) m. pomoci, přispěli mu (zaštítiti, polonismus, = státi se štítem, ochráncem); druhdy bývá (44) m. kdysi (lékař, druhdy u císaře Rudolfa II.), posléze 52 m. konečně, nadejíti 56 (nadešla hodina) m. nastati, přijíti. Tautologie je dům právovárečný k vaření piva 20 (m. dům oprávněný k vaření anebo prostě: dům pravovárečný). Vonka píše dále nepřesně nebo nezvykle: Oxenstjerna se zajímal otázkou školské reformy 56 m. zabýval se otázkou, zajímal se o reformu; narodil se r. 1654 a dožil do r. 1731 m. žil do r., dožil se roku; proto jejich rodina slula v Uh. Brodě pod jménem Komenských 9 m. slula jménem nebo slula Komenští (Komenských), nejlépe arciť: byla nazývána Komenští. Jako zde předložky pod, tak na jiném místě je užito nesprávně předložky za s gen., které užíváme na vyjádření děje, do jehož průběhu něco spadá; na př.: před pohromou a za pohromy na Bílé Hoře 14 m. v den pohromy (= porážky) anebo po pohromě.

Snaha vyjadřovati se vybraně anebo s jakousi patinou starožitnosti svádí Vonku někdy také k strojenostem ve výrazu. Tak na př.: Zuzana, sestra otcova, Martina Komenského 11 m. nč. sestra jeho otce, Martina K.; od děda Jana Molitorova 11, kde může vzniknout pochybnost, jde-li o děda Molitorova, či slul-li děd Jan Molitorův (= Molitor). Podobná strojenost je, píše-li se: Komenský byl z prvních Čechů, kteří Fridericha poznali osobně 23 m. jeden z prvních, anebo dokonce: r. 1619 byl Jan Cyril osobou z nejváženějších 32 m. jednou z nejváženějších osob. Proč píše V. skoro důsledně (22 a j.) Friderich (Falcký) m. obyč. Fridrich n. Bedřich, proč Elizabeta Stuartovna 48 m. Alžběta, je těžko posouditi. Přenášeti do ovzduší reforem Komenského dnešní žurnalisticky otřepaná a zdiskreditovaná slova jako revoluční (návrh Komenského na výchovu dívek byl revoluční 48 a j.) nebo zklerikalisování (Kom. nemyslil na zklerikalisování školy 50) pokládám za nevhodné a skoro nevkusné.

Vliv dnešního novinářského slohu jeví se i v hojných germa[109]nismech, které by Komenský asi stěží nazval pulérováním. Na př.: zcela a výlučně 10 m. výhradně; na kladské hranici 12 m. na kladských hranicích; podléhala dozoru 17 m. byla pod dozorem; přesídliti 20 a č., nikdy přestěhovati se; víceletý (po víceleté přestávce) m. několikaletý; spisku »Přemyšlování« předcházela 25 m. spisek n. před spiskem; nazírati na manželství 29 m. hleděti, dívati se; vystaven bědám 30 m. vydán; očividně okřál 34 m. zjevně; dům, v němž K. vyhledal Fridericha v Haagu 37 a j. m. navštívil; zúčastněn na zkáze 40 m. účastan zkázy (spoluvinný zkázou); doručiti zbytečně a nevhodně m. dodati (na př. seznam byl doručen k ruce Komenského 71; do shromáždění starších byl doručen list 83); tu víru sdílel Komenský 42 m. v to věřil i K.; čtvrtého dne Oxenst. uhodil na hřebík 56 (hat den Nagel auf den Kopf getroffen) m. zeptal se přímo, uhodil na pravou strunu; prosaditi (podařilo se jí prosaditi, aby…) 61 m. dokázati, provésti; v mnohém ohledu 99 m. po mnohých stránkách, v nejedné věci a p.; v mnohém ohledu stojí člověk níže nežli zvířata, ba i níže nežli rostliny, případně i nerosty 99 m. anebo (dokonce) i; bezprostředně od Boha 101 m. přímo od Boha atd.

Na některých místech vyznačuje se sloh Vonkův také slohovými neumělostmi a nepřesnostmi, jaké by se mimo sešity žákovských úloh neměly objevovati. Na př.: Žil s ní (Kom. s druhou svou manželkou) po dvacet čtyři léta (= čtyřiadvacet let), tedy asi třetinu té doby, kterou pamatoval, že prožila stařičká Ferndorfrová 12 m. kterou prožila, jak se pamatoval atd.; Jednota neznala pruderii. Tradiční kázeň vedla ji, řídila život svého členstva vážně a rozumově (= rozumně?) 13 m. vedla ji a Jednota řídila…; zaznamenáváme mezi těmito řádky toliko, že r. 1614 Komenský koupil… 17 m. v těchto řádcích (mezi řádky je to, co si čtenář musí sám domysliti); prosil, aby o vidění nemluvili s neznámými, bylo o strach politický 40 m. byly obavy politické (je o duši = běží o duši, t. j. hrozí jí nebezpečenství, zkáza a p.); vzdělání takového, jako muži ho požívali 48 m. jakého; matka Mariana provdala se za měšťana Jana Škopka Bydžovského, r. 1617 zemřelého 19, t. j. za nebožtíka, protože přívlastek označuje vlastnost, která již tkví na subjektu v době slovesa určitého; spr. tedy: který potom r. 1617 zemřel.

Na jednom místě (str. 29) uvádí Vonka z Labyrintu mínění Komenského o nerovných sňatcích, ale reprodukuje je (snad po paměti) slovy, v nichž by se jistě ani sám autor nevyznal a nepoznal: uzavírají se sňatky velmi nerovné, kmet žení s mladicí, jinoch s babou sázejí. Ale Komenský napsal (VIII, 2): »Jiné zase [110]převelmi nerovné, kmetě s mladicí, jinocha s babou sázejí« (t. j. na váhy, na nichž váží, hodí-li se k sobě snoubenci či nic).

Ze spisku Vonkova vane hluboký obdiv a upřímná láska autorova ke Komenskému; ale z jeho jazyka by se spisovatel Pokladu jazyka českého tuze nepotěšil.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 5, s. 107-110

Předchozí Žabař

Následující E.: K výkladu o kočím voze