Hejble

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. Š.) je z něm. Hebel. — Lamprdon (a podobná slova jako lamprda, lamprďák a j.) je rozmarná obhroublá znetvořenina rozličných slov cizích (lampion, lambris, landwehr, landläufer a p.) a má podle toho rozličné významy. Významu »hloupost, maličkost« nabylo asi přikloněním k vulgárnímu slovu, které je v něm uzavřeno. — Slovesa zmýceti, umýceti, na př. šaty (nikoli zmíceti), z toho dialekticky také zmýciti, umýciti, jsou složeniny slovesa mýceti utvořeného z kmene myk- (jako mácěti k makati, klécěti vedle klekati a p.), který je v slovese mykati = škubati, tahati. (NŘ. 2, 217). — Šklubati je tvar dialektický m. škubati (a to m. skubati, skústi) s přidaným l podle nějakého slova podobného (jako šlupina podle sloupnouti a p.). — Kůli mně m. k vůli mně jest změna hlásková způsobená nejspíše tím, že se zapomnělo, co výraz k vůli (= po vůli) znamená, a podporovaná asi t. zv. bilabiální výslovností hlásky v v Čechách východních (Kopidlno). — Nejni m. není má t. zv. přechodné j, které vzniká na přechodu od článkování samohlásky k ponebnému ň (srov. pajmáma z paňmáma, ajci z aťsi, tejď m. teď atd.); vznik jeho v tvaru nejni byl podporován formami nejsem, nejsi atd. — Dimný m. divný vzniklo připodobněním hlásky v k následujícímu n tím způsobem, že rty zůstaly sevřeny nebo přivřeny (jako při v obyčejném nebo bilabiálním), ale proud vzduchový se dirigoval na obě souhlásky (t. j. i na následující n) týmž směrem, t. j. nosem; proto se místo v ozvalo m. — Mňuk m. vňuk (vl. vnuk) vzniklo týmž připodobněním; důvod změny vnuk — vňuk není dost jasný a má spíše příčiny psychologické než artikulační (pod. změna je v poňoukati m. ponoukati). — Vocajď jest tvar dialektický m. od-sad se změkčením koncové souhlásky (snad podle teď), se smíšením ds (ve výslovnosti ovšem ts) v c (jako dětsko — děcko) a s přechodovým j, o němž byla zmínka výše. Podle vocajď vzniklo pocajď (jako votud — potud). Vocádle, vocudle, vocáhle, vocuhle jsou hláskově obměněné formy odsadhle, odsudhle, zvláštní jen tím, že z obtížné skupiny dhl mizí jednou h (vocádle, jako tendle z tenhle s přechodným d), jednou d (vocáhle). Tvary vocajdle, vocujdle jsou pak z tvarů vocajď, vocujď (vocajď -hle, vocujď -hle). — Tvar mzdor m. vzdor se vyvinul patrně ve rčení velmi častém »(dělati někomu něco) na mzdory«, v němž se následující v připodobnilo předcházejícímu n podobným způsobem jako v slově dimný. — Zpovjášeti (prádlo po půdě) je lidová iterativní forma k slovesu pověsiti utvořená mechanickou obdobou podle sloves, v nichž se kmenové e mění v iterativech v a (přinésti — přinášeti, odvézti — odvážeti a p.). — O výraze navoliti se byl výklad v letošním roč. Naší řeči str. [308]156; o změně bez sebe — bejsebe 6, 23, o změně v poledne — h poledne 6, 157.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10, s. 307-308

Předchozí Foch

Následující Hrany, hrana, hranice