Příspěvek k textilnímu názvosloví

[Hovorna]

(pdf)

-

Z kruhů odborných došel nás dotaz, týkající se správnosti některých názvů odborných v textilnictví užívaných nebo zaváděných. Z nich některé jsou již slova stará a odedávna užívaná. Tak o mykání vlny píše Winter v Dějinách řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. stol. (str. 740), že r. 1447 platili novoměstští soukeníci »od mykání vlny za dvě polouváží také groš« (artikule tyto jsou otištěny v Archivu Č. 14, 455), a v Českém průmyslu a obchodu v XVI. věku (str. 370) poznamenává, že »čištění, mykání, bití, česání vlny platilo se dle jedné nebo více váh«. Chirurgický rukopis z druhé pol. 15. stol. doporučuje rovněž »bavlnu čistú, mykanú« (Gebauer, Slovník stč. 2, 423). Dělníci a dělnice, kteří mykali vlnu, sluli již v 15. stol. mykači a mykačky (v. tamt.); jak se dočítáme ve Wintrově Českém prům. a obch. v XVI. stol. (str. 276) nebylo počátkem 17. století dovoleno mykačkám sedati s mužskými tovaryši v dílně, nýbrž kdekoli vně. To, čemu říkají dnes textilníci nepěkně potěrání (t. j. usilovné tlučení do materiálu, aby se rána po něm svezla a nečistoty se oddělily), nazývali staročeští sou-keníci patrně bitím nebo tepáním vlny. Bývalo tedy za stara nejen na moři, nýbrž i v poctivém cechu soukenickém vlnobití; platilo se od něho podle artikulí výše uvedených (z r. 1447) za šest polouváží groš dělníkům, kteří sluli vlnotepci nebo prostě vlnaři (Winter, Dějiny řemesel etc. v XIV. a XV. stol. str. 430, rovněž v Hájkově Kronice 330a). Vedle mykaček byly při řemesle soukenickém zaměstnány také přadlí n. předlice (později přadleny), které pomáhaly předlákům přízi přísti, a tkadlice, které tkaly (Winter na témž místě). Ti, kdož vlnu česali, sluli česáči nebo krampléři. Název česaná příze (Kammgarn), dnes obecně zavedený, nelíbí se našemu tazateli, protože se prý češe materiál, ne příze; ale takovéto posunutí významu bývá dost časté v jazyce: mluvíme také o litých písmenech, ač se lije kov, ne litery, o tepaných ozdobách, o pletených rukavicích, o trhaných krupkách a p., ač tu jde vesměs o pro[218]dukty činností slovesnou z jinojmenného materiálu vznikající. Slovo dostava, jímž se označuje úhrnný počet nití v celé šíři látky, je nečeský překlad něm. Einstellug; béře-li se slovo hustota v platnosti počtu nití na 1 cm, mohla by se větší nebo menší hustota nití na celou šířku označovati slovem »nitnatost«, anebo obráceně. Něm. Selbstpinner možno přeložiti slovem samopřed podle analogie slov samolet, samotok a p., Nummerwechsel, Drahtwechsel (kola, jimiž se na stroji mění číslo a zákrut příze) by se mohla po česku nazývati číslovník a zákrutník. Družení několika pramenů mezi sebou a protahování jich na původní tloušťku jednoho dalo by se nejlépe označiti slovem sesukování (sesoukati, sesoukávati, sesukovati). Od přádelna je utvořeno slovo přádelnictví (nikoli přádnictví); bidlen (také bidleno) je slovo v tkalcovství užívané (podle Kottova slov. V, 991 na Moravě) a je utvořeno patrně nějakou mechanickou analogií ze slova bidlo.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 7, s. 217-218

Předchozí Pohřížiti

Následující »Slečna doktor«