Kapesník, květináč

[Drobnosti]

(pdf)

-

K naší poznámce o těchto dvou slovech (VII, 192) poslal nám p. prof. Špaldák z Olomouce tento výklad:

»Dovolte mi, abych vyslovil v NŘ. svou pochybnost o nezbytnosti slova kapesník. Pokládám to slovo nejen za zbytečné, nýbrž i za nečeské. V mé rodině se nikdy nemluvilo o kapesnících, vždy [266]jen o šátcích, jako nikdy o květináčích, nýbrž o hrncích, a domnívám se, že dokud školy nezavedly těchto napodobenin názvů německých, žádný poctivý Čech jinak nemluvil. Je-li třeba — na př. v obchodě — rozeznávati kapesní šátky od šátků na hlavu (bez »hlavníku« se také obejdeme!) a p., stačí české jméno přídavné. Jen kdo nepronikl ducha jiných jazyků, jako na př. franštiny, může neviděti v Taschentuch a Blumentopf nemístné důkladnosti německé, jíž nestačí, řekne-li kdo, že má v kapse šátek, že smrká do šátku, nebo že sází květiny do hrnce, poněvadž jsou i šátky, do kterých se nesmrká, a hrnce, v kterých se květiny nepěstují. Taková zevrubnost je nám Čechům cizí, a smějí-li se jí Francouzové u Němců, smáli by se tím větším právem nám, když se po Němcích opičíme. Strážce jazyka má po mém rozumu chránit jazyka mnohem víc od nákazy myšlenkové než od nákazy hláskové.«

Že je slovo »kapesník« utvořeno patrně podle vzoru německého Taschentuch, poznamenali jsme sami, vykládajíce o tom slově v Hovorně VII, 192. Ale slovo samo není utvořeno proti duchu jazyka, jako není utvořen proti němu na př. parník (Dampfschiff, nespr. paroloď), ručník (Handtuch), zimník (Winterrock), deštník (Regenschirm), šatník (Kleiderkasten), slunečník (Sonnenschirm), nákrčník (Halsbinde) a j. slova, která bychom stejným právem musili vylučovati z jazyka jako »kapesník«. Potřebu slova nesmíme měřiti potřebou prostého člověka z lidu, který vystačí na všecky druhy šátků slovem »šátek«, jako vystačí na všecky druhy kabátů slovem »kabát«, na všecky druhy psů slovem »pes« atd. Potřeba slova »kapesník« je prokázána, jak jsme už v své poznámce naznačili, rozšířenou do nedávna zkomoleninou »šnuptychl«, kterou »kapesník« bohudíky vyhladil; je prokázána i zvláštními jmény pro tuto dnes nezbytnou součást toalety u jiných kulturních národů, na př. franc. mouchoir,[1] angl. handkerchief (pocket-handkerchief). Není to tedy nemístná německá důkladnost, nýbrž táž kulturní potřeba, která nás naučila rozlišovati zimník a svrchník, punčochy a ponožky, perka a polobotky atd. I my řekneme ovšem často jako prostí lidé »podejte mi šátek, přineste mi boty, dnes půjdu bez kabátu«, ale z toho neplyne, že by slova »kapesník, perka, svrchník« byla zbytečná. A pak strážce jazyka se má míti po našem rozumu na pozoru, aby se neoctl v směšné úloze dona Quijota anebo berana před dubovými vraty; slovo »kapesník« je dnes slovo pevně vžité, Kott [267](6, 563) má i svědectví jeho obecného užívání z Chvalšin u Budějovic (od kaplana J. Hůlky) a z Počátek (od uč. J. Jindry), a bylo by marné, i kdybychom je pokládali za slovo zavržitelné a zbytečné, proti němu bojovati.

Co se pak týká slova květináč, je p. prof. Špaldák zcela na omylu. Poměr slova »květináč« k něm. slovu Blumentopf je navlas týž jako poměr slov Eisentopf a železňák, Bratpfanne a pekáč, Schweinenfleisch a vepřovina, Fensterladen a okenice, Apfelbaum a jabloň atd. do nekonečna, »Květináč« je slovo poctivě české a lidové (Kott 6, 790); jeho tvarové obměny jsou květník (na Berounsku, Jungm.) a květňák (na Moravě, Bartoš). O potřebě takovéhoto speciálního označení hrnce na květiny svědčí i jiné názvy lidové. V Praze se říkávalo květináčům (a staří lidé i zahradníci posud tak říkají) kořenáč (Kott 1, 752 má jen zdrobnělý tvar kořenáček). Jiné slovo téhož významu je vrhlík, u Jungmanna z obecné mluvy, u Kotta 4, 823 od Kdyně (také na Turnovsku prý tak říkají). Podle pod. slov vrhle ž. r. (o lékárnické nádobě, v níž se trou prášky, Lék. Fr. 16b z 15. st.), vrhlice (krajáč, hrnec nahoře širší a p., doloženo již v Smolné knize rokycanské z r. 1589) je vrhlík »vrhlý hrnec«, t. hrnec tvaru kuželového, oblého a dole užšího. Podle nějak podobného tvaru se jmenuje »vrhlík, vrhlíček« i jistý druh selské čepice (Jungm.; říká se tak posud někde?) a i prý úsek koule (calotte). Základem těchto slov je sloveso vrhnouti se s významem »přijíti z přirozené polohy«; o zborceném prkně se říká, že se vrhlo, Jungmann má z lidové mluvy výraz »kola vrhla příliš« (t. odstávající od vozu, tuze šikmo špice mající).

Také p. prof. Kebrle nám má za zlé, že jsme slovo kapesník nezatratili. Namítá zejména, 1. že lid říká jen šátek (šáteček) n. šátek na nos (kdyby prý někdo v písni »oba jsme si bílým šátkem oči utírali« nahradil »šátek« slovem »kapesník«, zkazí všechen dojem); 2. že by kapesník mohl znamenati i jiné věci, jež se nosí v kapse (nožík, slovník), a že by podle toho také na př. kapesní hodiny mohl někdo pojmenovati »kapesnice«; 3. že se m. »kapesník« má říkati »kapesní šátek« (jako říkáme v ušlechtilejší řeči raději »úvodní článek« než »úvodník« a p.). I to jsou námitky liché. O »šátku« se stala zmínka výše; že by se dojem slov písně výše uvedené »kapesníkem« zkazil, je ovšem pravda, ale zkazil by se také, kdybychom zpívali »oba jsme si šátkem na nos (n. kapesním šátkem) oči utírali«. I slova mají svůj svět a své hranice, za nimiž se stávají nevhodnými. Kdybychom v písničce »až půjdu z hospody, dám si hrát« zpívali »až půjdu z hostince« také zkazíme dojem; máme proto říkati jenom »hospoda«? [268]Že by kapesník mohl znamenati také kapesní nožík atd., je také pravda; ale neznamená. »Parník« by také mohl znamenati na př. parní stroj, kotel, válec, mlýn, vůz atd., ale znamená jen parní loď; »švec« by mohl znamenati krejčího, protože šije, a »krejčí« ševce, protože krájí kůže, ale neznamená, neboť každé odvozené slovo má jen ten význam, který mu jazyk vtiskne. Že by mohl pro kapesní hodinky utvořiti někdo název »kapesnice«, je také věc možná, ale ještě ho nikdo neutvořil, protože se slova netvoří podle šablony. Podle slova »kurník« by mohl také utvořiti někdo slovo »husník« n. »husnice« (chlívek na husy), podle »pláteník, hadrník« atd. také »hedbávník, uhelník, vaječník« atd. (m. obchodník s hedbávím, s uhlím, s vejci atd.); je-li z toho možno vyvozovati něco proti slovům »kurník« a »pláteník«? Proč má býti »kapesní šátek« lepší než »kapesník« (anebo »úvodní článek« než »úvodník«), nedovedeme postihnouti; slušné v řeči je obé stejně, výtka menší společenské slušnosti by se mohla týkati jen šátku na nos. Je-li překladem něm. slova Taschentuch čes. »kapesník«, je jím zrovna tak »kapesní šátek«, neboť germanismus je právě v pojetí a ve způsobu označení (Rusové říkají »nosovoj platok«). Může-li však profesor K. zaručiti, že název »kapesní šátek« je dobře český a že vznikl bez vlivu slova německého, budeme mu jen vděčni. Neboť pak je slovo »kapesník« utvořeno z domácího základu způsobem naprosto českým a bezvadným; jako se dříve říkalo »radní světnice (dům)« a později »radnice«, »padoucí nemoc« a pak »padoucnice«, »kostelní sluha« a pak »kostelník«, »vozný kůň« a pak »vozník« atd., týmž způsobem a z týchž psychologických důvodů vznikl z »kapesního šátku« časem »kapesník«. Tím by ovšem naše jediná výtka, učiněná slovu »kapesník«, padla a původ slova toho byl by očištěn dokonale.

---

[1] Kdyby měli ve Francii — na štěstí nemají — tu odrůdu strážců jazyka, která je tak rozšířena u nás, octlo by se slovo »mouchoir« jistě co nejdříve na indexu jako odlesk něm. slova Schnupftuch.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 9, s. 265-268

Předchozí Rostenec

Následující E. (= Václav Ertl): Abecední ukazatel správných tvarů a vazeb českých