Milevsko

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. P.) Nedávno vydaný úřední Lexikon obcí stanoví tvar Milevsko (s krátkým e). Tak píše také Sedláček v Historickém slovníku místopisném. Ale tvar Milévsko, který žije obecně u domácího obyvatelstva ve formě Milísko, je velmi starého data a objevuje se v zápisech právních, [317]jakmile úžení é — í stírá pochybnost, má-li se psané Milevsko čísti Milevsko či Milévsko. Tak se v registrech komorního soudu z let 1524—1526 jmenuje Matěj, rychtářův syn z Milívska (Arch. Č. 34, 344; totéž 548); k roku 1538 je zapsán Tomáš z Milívska (Arch. Č. 30, 50); k Milívsku (t. 29, 169 z r. 1612) atd. Není tedy pochybnosti, že tvar Milevsko jest i historicky oprávněn a měl by býti respektován. Ovšem mínění Naší řeči nelze pokládati za rozhodnutí autorativní, a proto nezbývá než říditi se úředním Lexikonem, který stanoví tvar Milevsko. To platí i pro ves Milevo u Kladrub (1628 Milívo Arch. Č. 23, 19). — O tvarech myšlénka (starším) a myšlenka (novějším) byl výklad v NŘ. 4, 117 a 179. — Anežka je tvar dnes obecně ujatý; ale v jazyce starším byly tvary Agnéžka, Anéžka i Anýžka (dochovaný v některých krajích českých až dosud). — Vzpoménka je ovšem tvar nesmyslný, protože se tak nikdy neříkalo, jako se neříká a neříkalo vzpoménati. Ze zdlouženého kmene mín- (pův. m’n-) bylo utvořeno opětovací sloveso vzpomínati a k němu v době nové i podst. jméno vzpomínka. Píše-li dnes někdo vzpoménka domnívaje se, že užívá tvaru přesnějšího, je to stejný omyl, jako když se říká »milé pánové« m. »milí«. — Po dvou letech je franc. deux ans après i après deux saisons d’été. — Jako je k příslovci snadno 2. stupeň snáze a k přídavnému jménu snadný 2. stupeň snazší, tak je také k příslovci úzce (z přídavného jména úzký) 2. stupeň úže (n. úžeji) a k přídavnému jménu úzký 2. stupeň užší (nikoli uzší). — O slovese scházeti ve významu chřadnouti byl výklad v NŘ. 2, 196, že je to výraz správný.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 10, s. 316-317

Předchozí Maštal

Následující Na 46 mužů