Návštěvou u novin

B.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

3. »České slovo«

Po bedlivé prohlídce vykonané v neděli dne 14. března t. r. nemůžeme než vyznati, že po stránce pravopisné, tvaroslovné i skladebné mnoho divokého kvítí se tu nenasbíralo.

Zdá se, že p. korektor nemá rád slovesa zúčastniti se; mimo jediný případ všude dává tisknouti súčastniti se, v čemž mu ovšem nelze dáti za pravdu. — Myšlenky nechává někdy s krátkým e, jindy proti dnešnímu způsobu s dlouhým; jména utvořená od příčestí minulého trpného sloves IV. třídy příponou -ka nedlouží svého e: od voliti je tedy volenka, od staroč. míliti milenka, od uditi uzenka a tak také od mysliti myšlenka, třebas bývalo v starší době i myšlénka a někde se říká v nářečí myšlínka. — Zesílení je lepší než sesílení. — Vyjednávači mají míti krátké a. — Slovo napětí vytištěno jednou správně, po druhé chybně: napietí. — Čistěná okna raději bychom viděli čištěná a řiditelství raději ve správném tvaru ředitelství. — Všechny naděje prý svadnou — to neradi čteme. Ale může býti, že zvadnou. — Nedopovězení už bylo mnohokrát opraveno na nedopovědění, nepostradatelné rovněž na nezbytné; obnos vytčen nejednou. — Účel, účele je stará a častá chyba, tisíckrát už vytýkaná. Slovo to mívalo na konci tvrdé l a v 2. pádě tedy účelu, v množném čísle v 1. a 4. pádě účely, a nikoliv účele. Jest tu ještě pět slov, v kterých se podobně chybuje: vrchol, úhel, popel, anděl a manžel. Není dobře »státi na vrcholi svého umění«, nýbrž na vrchole a dosíci jeho vrcholu. Pokoj budiž popelu jeho, a ne popeli. Zvolání: můj anděle! raději se poslouchá než »můj anděli!«. Své pp. manžely (a ne manžele) mají ženušky na mušce. — Obchod ovocem není správný ani věcně ani jazykově; obchod se děje s ovocem (obcházeti s něčím). — Dívky do 15 let smí býti jen k lehčím pracím používány; tak ujednaly mezi sebou ženské spolky. Škoda, že nemají též tolik ohledu k mateřskému jazyku! Dívky smí — nesmí se říkati ani psáti, nýbrž jen smějí; ale celkově správné je, že dívek do 15 let smí býti používáno jen k lehčím pracím. — První panská zodpovídala za prádlo, stříbro a nádobí; raději ať jen odpovídá za prádlo nebo: jest odpovědna za ně. — Okolnosti ty těsně souvisejí s rozhodnutím; správně: souvisí. — Že hrál Zakopal ředitele cirku důstojnou vážností, jest snad jen tisková chyba místo s důstojnou vážností. — Bylo kdy od Vás slyšet jediného slova vstříc? To je nejnovější novinka z jazykového oboru. Kdo tomu rozumí, ať se [118]přihlásí. Ale i řekne-li nám, že to vstříc znamená tolik co vlídný, je to špatné. Správně lze říci jen: Bylo kdy od Vás slyšeti jedno slovo vlídné? Podobně chybné druhé pády jsou ve větách: mají-li spořitelny míti svého opodstatnění (místo: své opodst.); ani od něho nedošlo však do té chvíle definitivního rozhodnutí m. definitivní (a lépe: určité, konečné) rozhodnutí. — Křídlo Děnikin-Kolčakovo by se mělo proměniti v Děnikinovo-Kolčakovo, jako se proměnilo známé kvarteto v Ševčíkovo-Lhotského. — Veřejnost hudební se upozorňuje na velikou a cílevědomou práci Plickovu; veliká a promyšlená práce mluví jasněji. — Ukázal jen to nejnutnější, úvěr hypoteční je ten nejbezpečnější: všude chyba! Všude jest ten nesprávné. Ukázal jen nejnutnější, úvěr hypoteční je nejlepší — stačí úplně. S hrůzou jsme však četli v jiném časopise, že Ten, jejž poličkují, se skloňuje Ten, Tena, Tenovi, Tene, s Tenem! To se jistě Dobrovský a Gebauer v hrobě obrátili! — »České slovo« vypisuje, co předcházelo převratu v Německu, a chce, aby naše armáda předcházela celému národu vstříc (už zase to vstříc!). Vzpomeneme-li na české přísloví »pýcha předchází pád« nebo na biblickou vazbu »předchází před tváří Páně«, napíšeme raději, co předcházelo převrat, nebo zřetelněji, co předcházelo před převratem v Německu. Německému obrazu »předcházeti někomu příkladem« (mit seinem Beispiel vorangehen) raději se vyhneme a řekneme, že armáda má býti národu příkladem. — Mistr Švabinský prý pracuje na plakátě k veliké oslavě Jos. Manesa; po česku se říká pracovati o něčem. Ale i zde lépe se vyhnouti tomu věčnému pracování na něčem, o něčem, kterého by tolik nebylo, kdyby Němec neříkal stále an etwas arbeiten; někdy by také mohl někdo něco chystati, dělati, malovati, psáti atd. — Rozhodně ano? My pravíme správně: Najisto ano! — Do Pozemkového úřadu prý přicházejí lidé prosazovat osobní zájmy; dobře, že se odmítají tyto návštěvy — tito sobci mohli by je u některého dobrosrdečného pána přece uplatniti a provésti, získati jej pro ně. — To nepřeháníme, správně řečeno po česku: nepřepínáme. — »Či neproměnil pozdrav na schodišti s mladým, bledým, nuzně oblečeným mužem?« Neproměnil! Snad vyměnil pozdrav, ale lépe: pozdravil ho. — Vytknutý účel jest zaměniti za vytčený účel. — Vláda berlínská opustila město, aniž by složila svůj úřad (spr. aniž složila). — Stávky považují se jako zlo (m. pokládají za zlo). — Na to nebyla odpověď než stávka (m. nebyla jiná odpověď než stávka). — Obchod náš je příliš malý, než aby mohl si podrobiti nějaké kolonie (spr. příliš malý, aby si mohl…). — Na [119]některé strany naše nebylo vzato zřetele (spr. nebyl obrácen zřetel, nebylo k nim přihlédnuto).

Ku podivu málo sdělení je v tomto »Českém slově«. Jen jednou se cosi sděluje; jinak jsou všude výrazy jiné, lepší. Zato v pořádku slov řádí přímo se a si postpositivní. Na př.: jsme křižovatkou Evropy, kde stýkají se a kříží se veškeré evropské idee (m. kde se stýkají a kříží ideje); pohřeb, který zítra koná se (který se koná zítra), ale hned ukázalo se (hned se ukázalo), čímž povznese se hospodárnost (čímž se povznese), instituce, které stanou se základem k vybudování úřadu (které se stanou) atd.

Tím jsme dospěli k poslednímu vytčení toho, co se nám v nedělním »Českém slově« nelíbí, k záplavě cizích slov. Buď Pán Bůh čtenáři milostiv! Zažíti tu spoustu cizích výrazů, kterou naše noviny — všecky bez rozdílu — denně zasypávají ubohé čtenářstvo své, k tomu nestačí obyčejná mysl, průměrné vzdělání, na to je třeba Naučného slovníku. Vynecháme ze svého klasobraní slova, která jsou takořka denním chlebíčkem novinářovým, ač by se při troše dobré vůle veliká část z nich dobře nahradila výrazem českým (míníme na př. slova fakt, funkcionář, revise, informace, orgie, akce, agitace, organisace, situace, registrovati, kritické dny, učiněné disposice, dáti k disposici starou budovu, konstatovati, sociální, demokracie, kartel a skartelovaný, klika, koalice, memorandum, oficielní zpráva, koketování, tragika, šablona, kontrola, moderní a zmodernisovaný, dirigování, element, kompromis, existence, reakce, militarismus, aparát, populární atd!) — čtenáři už jim zvykli a odříkávají je jako Otčenáš, ať už jim náležitě rozumějí čili nic —, a uvedeme jenom řadu slov jiných, »nekaždodenních«, zase ne všecka — to by unavovalo. Slyšme tedy: exotický pseudonym, dekadentní kultura, debutovali, smysl pro elegantní linii posuňků, umění problematické, pronikající industrialisace, výlohy celní redukují zisk, výbor se prohlašuje permanentním, deprese měny, nejsolidnější obchod musil se analogicky rozvíjeti, tradicionální láska, státy politicky konsolidovanější zastavují normální činnost; zesílení tolerantnosti a solidnosti pomůže obchodu více než veškeré intervence a všechna uměle konstruovaná opatření valutní techniky. Skutečnost ta náš stát kvalifikuje jako vývozní podnik par excellence. Zákon o veřejných knihovnách dává reální možnost této speciální literatuře. Výběr cizí bibliografické literatury poslouží těm, kdo studují ten obor detailně. Vojsko zaujalo pasivní stanovisko. Gradace byla vystupňována. Keramika, textilie, konfekce, různé chemikálie mohou se od nás vyvážeti. Racionelní práce zemědělská reflektuje na účast našich [120]intelektuálních pracovníků. Náš velkořezník miluje hrozně národ, ale náramně málo konsumenty, něco hodně abstraktního víc než skutečné lidi. — Hospodářská kontinuita, různé intensity osvětlení, nemravný diktát, žádoucí definitivní ratifikování mírové smlouvy a repatriace našich legionářů sibiřských ukončetež tuto antologii.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 4, s. 117-120

Předchozí S. (= Emil Smetánka): Nauka o lékařském poklepu a poslechu

Následující Z našich časopisů