Časopis Naše řeč
en cz

Obor

Jiří Rejzek

[Short articles]

(pdf)

Obor

The article deals with different meanings and possible sources of the word obor in older and modern Czech.

[*]Slovo obor, které se v dnešní češtině užívá ve významu ‚úsek činnosti, oblast, sféra‘, může mít teoreticky tři různé etymologické interpretace, které závisejí na tom, jak budeme slovo analyzovat z hlediska morfémů. Možná je interpretace o(b)-bor (srov. sbor, výbor, odbor apod.), dále ob-or (srov. slovenské rôzor ‚vyoraná rýha mezi záhony‘) a konečně i ob-(v)or (srov. svor a také obora).

Zdá se, že v historickém vývoji češtiny, kde byla významová škála slova obor výrazně širší, musíme se všemi těmito třemi etymologickými východisky počítat. Ne vždy však je snadné rozlišit, ke kterému východisku se konkrétní starší doklady vztahují. Navíc je možné, že tu někdy působila i lidová etymologie a významy se mezi sebou mísily.

Ve staré češtině je u slova obor doložen význam ‚ohrazený lán, obdělané role, trať pole oddělená od jeho části ležící ladem‘, např. na každý obor tři strychy vsievámť dosti v hodnéj rolí (TábZl)[1], prodávám toho puol dvora, ješto leží od Prostějova ve třech obořích … ku pravému purgrechtu s rolí oranú i neoranú, … jak < v > svých mezech a hraniciech záleží a jest vymezeno a odděleno ARCHČ 16,110 (1446). Staročeský slovník (dále StčS) spojuje toto slovo s bulharským obor ‚chlév, ohrada pro dobytek‘ a tedy i s naším (a vlastně všeslovanským) obora. Odkazuje přitom na Langa (1911, s. 158), jenž však slovo obor uvádí bez kontextu, takže není jasné, zda má na mysli právě význam ‚ohrazený lán‘. Motivaci pojmenování vidí StčS v tom, že obdělaná pole bývala oddělena ohradou, aby se do nich nedostal dobytek. Sémanticky přesvědčivější je však výklad Machkův (1968, s. 417), který slovo obor spojuje s orat. Na podporu svého výkladu uvádí české nářeční (v)obor ‚co se oboře jako jeden celek, trať pole‘ i jiné nářeční slovo zůr (< (v)zór) stejného významu. Pro uvedené staročeské doklady slova obor je etymologické spojení s orat (‚oráním ohraničené místo‘) jistě věrohodnější než interpretace slova jako ‚ohrazené místo‘.

Jako druhý význam slova obor uvádí StčS ‚celek, souhrn, veškerenstvo‘. Dokládá jej opět poměrně skromně: kdež bude mieti jednáno býti obecnie dobré a sněm obecní všiem obarem (m. oborem) že bude smluven a položen LISTÁŘROŽMB 4,15 (1449); o oboru lidu, kterýž přišel pod vieru křesťanskú, tak písma svědčí AKTABRATR 1,77b. Pod stejný význam pak StčS řadí i spojení obor světa ‚okrsek zemský, celý svět‘: neb není tak víra Kristova …, aby množství oboru světa o to svolili se a jí v sobě místo dali …, jakož římského císařství říše i všecky země … aneb města, hradové a vsi mnohé AKTABRATR 1,220a. Implicitně i tento význam StčS spojuje s významem slova obora, tedy ‚něco ohrazeného‘.

Význam ‚celek, souhrn, veškerenstvo‘, postulovaný na základě takto malého počtu dokladů, se ovšem ve světle širšího lexikálního kontextu nezdá být nejpřesnější. Doklady ze střední doby jako Veliký obor učedlníků se shromáždil (BiblKral) či Král na trůnu sedí oborem dvořanů otočený (KomJan) či adverbializované Starší oborem ho chválami k nebi vyzdvihují (GelPetr) ukazují spíše na význam ‚zástup, houf‘ (srov. Jungmann, 1834–1839, s.v., Šimek, 1947, s.v.), který bez problémů vyhovuje i prvním dvěma dokladům uvedeným StčS. Slovo obor je tu téměř synonymní se slovem sbor a v tomto ohledu také musí [167]být etymologizováno. Východiskem je tu zřejmě *o(bъ)-borъ, vlastně ‚co je sebráno okolo‘. Jistou modifikací tohoto významu je pak Jungmannem uváděný význam ‚obraný (= vybraný) k něčemu jistý díl lidu, neb počet osob‘ (lat. deputatio) s dokladem z konce 17. st. u V. J. Rosy (k tomu srov. dnešní polské obiór ‚volba‘, vlastně ‚výběr‘[2]).

Vyložíme-li však slovo obor ve spojeních obor lidu, obor křesťanstva apod. jako ‚zástup, sbor‘, sotva lze tuto etymologii aplikovat i na spojení obor světa, jakkoli se kontexty zdají podobné. Jungmann také oba významy odděluje, k druhému uvádí synonymum okršlek a jako ekvivalenty něm. Ried, Strecke, Kreis a lat. orbis. V tomto případě se pak skutečně zdá nejpravděpodobnější výklad z *ob-vor-, tedy ‚to, co obklopuje (svět)‘, ‚co svírá svět (okolo)‘.

Ve starší češtině tedy mělo slovo obor tři různé významy, každý pravděpodobně z jiného etymologického východiska, nicméně vzhledem k společnému prefixu o(b)- s jistými společnými sémantickými rysy. Podobná homonymita u slov domácího původu (v tomto případě navíc i s jistým náběhem k významovému prolínání) bývá v jazyce nežádoucí, a tak v současné češtině zůstalo slovo obor v jediném významu, který se ovšem liší od významů ve staré a střední češtině: ‚okruh, úsek činnosti‘. Je poněkud kuriózní, že vzhledem k styčným plochám mezi staršími významy slova obor je možné tento nový význam odvodit v podstatě od kteréhokoli z nich. Machek (1968, s. 417) se o slově obor zmiňuje pouze v souvislosti s orati a od významu ‚obdělané pole apod.‘ odvozuje právě i význam dnešní (k tomu srov. např. spojení pole působnosti). Nabízí se však také výklad od ‚obírat se (něčím)‘ s poukazem na podobný význam jiné odvozeniny odbor ‚úsek, oddělení‘ (Rejzek, 2001, s. 420). Nakonec ale, po detailnějším prozkoumání starších významů, se zdá nejpravděpodobnější, že dnešní význam slova obor vychází z významu třetího, totiž ‚okrsek, okruh‘ (něm. Kreis, lat. orbis). Ačkoliv moderní význam ‚úsek činnosti, okruh působnosti, odvětví apod.‘ není v Jungmannově, ba ještě ani v Kottově slovníku samostatně uveden, již u Jungmanna najdeme doklad, který posun směrem k dnešnímu významu naznačuje: A když po svých rozmanitých zkušováních, v svých rozličných oborech, ještě trvati budou rozumní, jak jsou stvořeni, shromáždí je (bůh) v sobě samém zase (Nejedlý 1820). V dokladu z téhož roku čteme u Hněvkovského[3] Ale jak onino vznešení básníci … ve svém oboru nepostižitelní jsou a Palacký v práci z r. 1828 již užívá slova zcela ve významu dnešním: Terminologie nová, kterouž pp. Sedláček a Presl v oboru tomto (fysice a chemii) … sobě utvořili… Významy ‚pásmo, oblast, okrsek‘ (zvláště ve spojení obor světa) a ‚sbor, zástup‘ (obor lidu apod.) přežívaly ještě po celé 19. století, ale nový význam je postupně vytlačoval. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) hodnotí první z nich jako poněkud zastaralý a druhý jako zastaralý, Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) má oba za zastaralé. Slovník spisovné češtiny (1978) pak již uvádí jen význam ‚úsek činnosti‘.

 

[168]LITERATURA

JUNGMANN, J. (1834–1839): Slovník česko-německý. Praha: České Museum.

KOTT, F. Š. (1878–1906): Česko-německý slovník zvláště gramaticko-fraseologický. Praha: Josef Kolář – František Šimáček.

LANG, P. (1911): Slovanské složeniny jmenné s předponami ą-, ją-, ję-. Sborník filologický 2, s. 115–171.

MACHEK, V. (1968): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

NEJEDLÝ, P. et al. (2009): Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. Cit. 2014-11-03. < http://madla.ujc.cas.cz >.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Academia.

REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Voznice: LEDA.

Slovník spisovné češtiny (1978). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Academia.

Staročeský slovník (obilé-ožžený) (1984). Praha: Academia.

ŠIMEK, F. (1947): Slovníček staré češtiny. Praha: Matice česká.


[*] Příspěvek byl napsán v rámci grantového projektu GAČR 13-08622S Český etymologický slovník II.

[1] Zkratky citovaných stč. památek jsou uváděny podle Staročeského slovníku, zkratky památek střední češtiny podle Nejedlého (2010).

[2] Vzhledem k rozmanitosti i relativní starobylosti významů českého slova obor je poněkud překvapivé, že kromě zmíněného polského slova a výše uvedeného bulharského a makedonského obor ‚chlév, ohrada‘, které se významy výrazně liší od významů našeho slova i mezi sebou navzájem, se ve slovanských jazycích kontinuanty hypotetického praslovanského *oborъ, *ob(v)orъ nevyskytují. Slovenské knižní obor je přejato z nové češtiny.

[3] Tento a následující doklad jsou vzaty z Kartotéky lexikálního archivu při Příručním slovníku jazyka českého [online], dostupné na adrese http://bara.ujc.cas.cz.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace
FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jiri.rejzek@ff.cuni.cz

Naše řeč, volume 98 (2015), issue 3, pp. 166-168

Previous Renáta Neprašová: K frekvenci neologismů tvořených vlivem němčiny

Next Z dopisů jazykové poradně