Časopis Naše řeč
en cz

K původu slov

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

EPES RÁDES — Vznik tohoto rčení, o němž se píše v NŘ 62 (1979) s. 168, je naprosto jasný. Vzniklo jako napodobení fráze někdejších židovských hauzírníků, kteří vychvalovali své zboží jako „něco vzácného“. Tvar eppes odpovídá německému spisovnému etwas v mnohých německých nářečích a byl také charakteristickým slovem židovské němčiny.[1]

ŠÁROVAT — Sloveso šárovat dříve běžné (Jungmann) s významem ‚rozhrabovat topivo v kamnech, aby dobře hořelo‘, vyvodil Machek z německého [111]schüren ‚rozdmýchávat oheň‘. Tento výklad se hodí významově, hláskově však není možný. Nelze vycházet ani z německého scheuern, ani ze scharren (Kott). Ale vedle schüren existovalo sloveso schoren = ‚hrabat‘ od schor = ‚lopata‘; již středohornoněmecké die brende schoren = ‚rozněcovat požáry‘. První samohláska v českém šárovat proti německému schoren je zastoupena stejně jako v českém šanovat proti německému schonen.

MÁZHAUS — Machek přijal tradiční etymologii: české mázhaus = německé muos-hûs. Tento výklad je hláskově nemožný, v českém slově nemůže á odpovídat diftongu uo v německém slově. Je pravda, že diftong uo tam vznikl ze staršího ô, ale tato diftongizace již nastala v rané době, kdežto přejetí tohoto slova do češtiny nastalo až poměrně pozdě, jak ukazuje německá diftongizace v druhém členu složeniny. Přejat nebyl tedy tvar muos-hûs, nýbrž tvar maz-haus. Slovo maz je známo ve významu ‚jídlo, doba jídla‘. Dosavadní středohornoněmecké slovníky uvádějí sice jen složeninu muos-hûs, a nikoli také maz-hûs, je však známo, že nemáme ještě středohornoněmecký tezaurus.

ŠPENDLÍK — Machek pochyboval o tom, že české slovo špendlík pochází z německého Spennadel a nadhodil, že toto německé slovo pochází naopak z češtiny, a to ze spínadlo. Avšak rozšíření německého slova, i složeného, s druhým členem Nadel, i jednoduchého, z latinského spinula, je takové, že český původ se zdá být vyloučen, srov. spendelle, spennel v západním Německu, holandsky speld.

ŠART, ŠARAPATKA — Staročeské slovo šart znamenalo ‚drobný (nejmenší) peníz‘. Už Matzenauer uvažoval o dvou možných etymologiích tohoto slova: něm. schart s významem ‚kus, střep, tříska‘ a něm. scherf/scharf s významem ‚drobný peníz‘. První etymologie vyhovuje tvarem, druhá významem. Přechod od významu ‚odtržený kus, střep‘ k významu ‚drobný peníz‘ by měl paralely, ale v daném případě by musel být proveden v němčině dříve, než se slovo dostalo do češtiny; (Význam v češtině výlučný není však v němčině dosvědčen. Přijímáme-li etymologii šart = schar/p/f, zbývá vyložit koncovou souhlásku českého slova. Janko myslil na křížení slov scharf a ort; i ort znamenalo ‚drobný peníz‘. Ale smíšení dvou tak odlišných krátkých, nocionálních slov, i kdyby obě na českém území existovala vedle sebe, se zdá krajně nepravděpodobné.

Se stč. šart se stýká slovo šarapatka, které rovněž znamenalo ‚drobný peníz‘. Toto slovo je také v lužičtině s významem ‚almužna, drobný dárek‘ (vzhledem k známému místu z Nového zákona). Bielfeld vykládá luž. šerpatka, šerepatka ze střhněm. scher/p/f přes *šerepa (při nepřípustnosti skupiny tert); ale [112]nerozbírá lužické slovo do konce až k příponě -ka. Je snad možné se domnívat, že v č. šarapatka a v luž. šerpatka se obráží německý tvar, v kterém za koncovou souhláskou f bylo přidáno t jako v něm. -schaft, Saft, Werft, Hüfte. Takový tvar s přídavným -t by byl i v č. šart, po odstranění skupiny -rft, na konci českého slova, nepřípustný.

ŠMIGRUST, ŠMERKUS — Moravský výraz pro pomlázku šmigrust se vykládá z něm. Schmeckostern; souvislost se slovem šmigať, polsky śmigać ‚šlehat‘ je podle Machka a předtím podle Brücknera druhotná: i název i zvyk jsou prý německého původu. To však není zcela jisté. Na jedné straně náleží pomlázka do univerzálního komplexu „rána prutem života“, na druhé straně se vyskytovala jako zvláštní velikonoční zvyk jednak v západoslovenské oblasti, jednak právě jen ve východním Německu. Takové rozšíření nesvědčí pro německý původ. Německý název Schmeckostern je k tomu dost podivný, jednak významem složky schmeck- jednak typem složeniny, který zpravidla označuje osobu, ne věc. Proto se zdá pravděpodobnější vyložit německý výraz na slovanském podkladě. Slovanský podklad může být polské śmigus. Ze starší doby je sice dosvědčen polský tvar śmigurst, ale śmigus sotva vzniklo teprve ze śmigurst. V češtině jsou vedle šmigus varianty šmigrust, šmirgust, šmerkus, šmerkous, tvary pozměněné buď jen známým „zesilovacím r“, nebo německým výrazem. Další moravská varianta mrskut se zřejmě opírá o slova mrskat a prut.

JEŠTĚ JEDNOU O SLOVĚ VACHRLATÝ — V NŘ 61/1978/, s. 56 jsem se pokusil o etymologii slova vachrlatý. Odmítl jsem Machkův výklad a vyvodil jsem toto slovo z něm. dial. wacheln ‚vát, třepetat se‘; konec slova jsem vyvodil z něm. dial. -e/h/t; německá přípona byla převedena v českou příponu -atý. Ukázalo se, že jiný výklad českého slova je pravděpodobnější, protože počítá s celým slovem přímo doloženým v rakouském nářečí. Základ českého slova je tedy něm. weich ‚měkký‘, dial. wach, k základu přistoupila německá dialektická přípona -ele/h/t, tj. rozšířené -e/h/t. Tato přípona je v dialektologické literatuře doložena, a to i ve spojení se základem weich; rakouské slovo, o které jde, se do spisovného jazyka převádí jako weich/lich/.[2]


[1] Machek pod heslem eppes rádes odkázal na německé „argotové“ ebbes. Jak známo, pro Machka má výraz argot málo určitý význam (protože neznal základní rys tohoto zvláštního jazyka, jemuž by se nejspíše mělo říkat argot). Machkův pramen, tj. Wolfův Wörterbuch des Rotwelschen, píše pod heslem ebbes správně: slovo jidiš a nářečně německé. Jen substantivum Ebbes ve významu ‚ukradená, podvodem získaná věc‘ je podle Wolfa výraz argotu, chápaného jako uzavřený jazyk kriminálního podsvětí.

[2] H. Micko Mundart von Wadetstift, Liberec 1930, s. 99. — V slově vachrlatý odpovídá -r- německé tzv. neurčité samohlásce, která také zastupuje vokalizované r.

Naše řeč, volume 63 (1980), issue 2, pp. 110-112

Previous Emanuel Michálek: Přemyslovci

Next Jan Petr: Gebauerův seminář pro slovanskou filologii