Časopis Naše řeč
en cz

Vachrlatý

Pavel Trost

[Drobnosti]

(pdf)

-

Machkův slovník jazyka českého říká o lidovém slově vachrlatý (není u Jungmanna a Rippl je ještě řadí do hantýrky), že pochází snad z něm. wackelig ‚viklavý‘; přidal k tomuto výkladu otazník, protože hlásková podoba obou slov je dost vzdálená, při blízkosti významu (vachrlatý = ‚nepevný‘, ale ne o fyzických předmětech). Zakončení českého slova má podobu běžné přípony -atý, ale také by mohlo jít o německou příponu -eht, v dialektu -et. Ve vídeňském dialektu spisovnému wackelig odpovídalo woglert. Zde je sice shoda v zakončení, ne však v základě slov. Avšak základem českého slova by mohlo být bavorsko-rakouské sloveso (Schmeller) wacheln = ‚vát, třepetat se, houpat se‘, např. o praporu vlajícím ve větru. K tomu i německá nářeční přípona.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 1, s. 56

Předchozí Heble

Následující Olga Müllerová: O jazykovém přizpůsobování partnerů v dialogu